Upili se k smrti, nebo předávkovali. I umělci před více než sto lety holdovali drogám

Kamkoliv se člověk podívá, produktivní stránku lidí prostupuje psychopatie, pranýřování, opilost, polospánek; přetahování pudových variant, anomálií, fetišismů, impotencí – existuje vůbec nějaký zdravý génius? prohlašoval německý lékař a básník Gottfried Benn (1886–1956).

A když se opravdu podíváme zpátky v čase, vidíme spoustu alkoholiků a narkomanů závislých na kokainu, opiu a dalších návykových látkách. E. A. Poe, J. W. Goethe, Jack London, Beethoven, Rembrandt, Alfred de Musset, Franz Schubert, prokletí básníci Baudelaire a Verlaine, Hemingway, E. T. A. Hoffmann, Henry Miller, Oscar Wilde, Ferenc Liszt, Thomas de Quincey, William Faulkner, Georg Trakl a mnozí další.

Přečtěte si také:

Drogové historky: Freud byl na kokainu, autor Alenky uctíval muchomůrky

Tíha doby nutí člověka se opíjet

„Obličej měl odulý a nemytý, vlasy neučesané, celkový vzhled odpudivý. Vysoké čelo, velké oduševnělé oči, které byly pro něho tak charakteristické, když byl ještě sám sebou – byly teď bez lesku, zastíněné kloboukem s lehce roztřepenými okraji…“ napsali o něm, když jej našli úplně opilého ležet na ulici. Řeč je o známém spisovateli jménem E. A. Poe (1809–1849). Poté, co jej odvezli do nemocnice, kde zůstal v deliriu a za pár dní zemřel. Bylo mu tehdy 40 let a upil se k smrti.

„Abyste necítili děsivou tíhu doby, která vám drtí ramena, musíte se neustále opíjet. Člověk musí být neustále opilý…“ prohlašoval nadaný prokletý básník Charles Baudelaire (1821–1867), který rovněž velmi holdoval alkoholu, ale i dalším návykovým látkám, zejména opiu a hašiši. Jeho dramatický život s mnoha psychickými obtížemi a následky neléčené syfilidy skončil ve 46 letech. Podobně dopadl také další prokletý básník Paul Verlaine (1844–1896), který žil velmi bohémským způsobem života s muži i ženami, užíval drogy, rovněž dostal syfilis a ví se o něm, že v opilosti býval poměrně dost agresivní. Zemřel ve věku 51 let.

Poprvé opilý v pěti letech

„Ve víně je velmi významná síla vzbuzující tvořivost. Ale záleží přitom na okolnostech a době. Co jednomu prospívá, může druhému škodit,“ napsal J. W. Goethe, který také pil. Martin Luther zase prohlásil: „Prosil jsem Boha, aby zničil celé pivovarnictví. Často jsem proklínal prvního sládka.“ Dříve se ale závislost na alkoholu moc neřešila, alkohol běžně pily také děti, těhotné a kojící matky pily pivo na podporu tvorby mateřského mléka, pivo se dávalo dětem na spaní.

Třeba slavný spisovatel Jack London (1876–1917) se ve svém díle přiznává, že poprvé opilý byl ve svých pěti letech. Zemřel ve 40 letech na následky alkoholismu a předávkování morfiem, které bral kvůli silným bolestem.

Liga proti alkoholu a slavní abstinenti

Už před více než sto lety existovaly ligy proti alkoholu, například u nás proti alkoholu velmi brojil MUDr. Jan Šimsa (1865–1945), který podporoval alkoholovou abstinenci a který v roce 1905 vytvořil první český protialkoholní spolek. Proti alkoholu se zasazoval také další náš významný lékař Ctibor Bezděk. Ale kdybychom se podívali dále do historie, nejstarší ligu proti alkoholu nejspíše založil panovník Ramses II. (1292–1225 př. n. l.). Pití bylo přísně zakázáno též ve Spartě. A i Karel Veliký (748–814) svým vojákům nařizoval: „Kdo bude ve vojenském táboře nalezen opilý, bude dostávat k pití tak dlouho jen vodu, dokud nepřizná, že jednal špatně.“

Přečtěte si také:

První odvykací centrum u nás nezaložil Skála. Na doktora Šimsu bychom neměli zapomenout

Proti alkoholu se tvrdě stavěl pohádkář H. Ch. Andersen (1805–1875), protože se mu matka upila. Z duše alkohol nenáviděl, a proto se stal abstinentem. Dalším známým abstinentem z řad umělců byl Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910), který však přestal pít až poté, co celé mládí alkoholu nadměrně holdoval. „Člověk nepije a nekouří z nudy ani pro obveselení, ani protože by mu to přinášelo uspokojení, ale aby potlačil ve svém nitru hlas svědomí,“ tvrdil.

5000 kapek opia denně

A jak to bylo s opiem? Obsahovaly jej běžně dostupné prostředky v lékárnách a dávalo se také dětem. Když se to přehánělo, mělo to své následky. Opiu například ve velkém holdoval romantický filozof Thomas de Quincey (1785–1859), a to již od svých 19 let. Ve svých 55 letech denně potřeboval 5000 kapek opia. O opiu napsal dokonce slavnou autobiografickou knihu: Zpověď anglického poživače opia (1822). Denní dávku 30 g opia zase údajně měl francouzský filozof Voltaire (1694–1778).

Přečtěte si také:

Drogy se dávaly dětem i těhotným ženám

Básník Georg Trakl vystudoval farmacii, což se mu bohužel nakonec stalo osudným. Zajistil si tak pro sebe i své bohémské přátele snadný přístup k mnoha drogám, za svůj život jich vystřídal opravdu hodně, a to od chloroformu přes éter až po kokain, opium a morfium. To vše samozřejmě notně zapíjel alkoholem. Bez problémů vypil třeba za večer dva a půl litru vína. Ve 26 letech mu selhalo srdce v důsledku předávkování kokainem. Svůj život považoval za zbytečný a trpěl silnými depresemi, proto tyto pocity přepíjel a potlačoval užíváním drog.

Na následky neléčené syfilidy, šílenství, závislosti na alkoholu, éteru i opiu kvůli silným migrénózním bolestem hlavy s občasnými výpadky zraku ve věku 42 zemřel také spisovatel Guy de Maupassant (1850–1893).