Podle navigace je rozhledna vzdálena jen necelý kilometr, ale bohužel do prudkého kopce. Po zdolání nebeských výšin už ani na zdejší vyhlídku nemám sil, zničena „jen takovým malým výletem“, jak sliboval náš vedoucí výpravy, mířím lesem zpět směr civilizace.
Co se dozvíte v článku
Jaké je ale mé překvapení, když pod prvním kopcem u první zatáčky nacházím ceduli s nápisem Bufet. Jsme uprostřed Beskyd, vůkol nedotčená příroda, snad jen dvě, tři staré roubenky jsou v dálce vidět. Trochu se děsím smažáku a langošů, ale překvapení je ještě větší. Místo přepáleného tuku a hory odpadků z přetékajících košů nacházíme na kraji lesa dvě plastové bedny. Jednu s nápoji a druhou s nepřeberným množstvím sušenek, bonbonů a keksů.
Poklad v lese
„Našli jsme poklad v lese!“ zvolá dítě a není daleko od pravdy. U bufetu nestojí žádný prodavač, nejsou tu cenovky ani pokladna, vyjma jídla je tu jen kasička, sešit a zalaminovaný text:
„Došla vám svačinka, nebo jen máte na něco chuť? Berte si, prosím, cokoliv, na co máte chuť. Dobrovolný příspěvek podle uvážení vhoďte do kasičky. Nemáte peníze? Nevadí, zaplatíte, až příště zase půjdete kolem. Máme to tady moc rádi, proto buďte, prosím, ohleduplní k našemu krásnému prostředí…“
Jsme zvědaví… Kdo tento bufet zprovoznil a proč vlastně? To se nám navzdory velké anonymitě místa (kterou jsme slíbili zachovat) podařilo vypátrat.
Místo zloby něco pro radost
„Nedaleko bufetu máme chalupu. Když tady postavili rozhlednu a začali tu chodit turisté, trochu nám to narušilo klid, který jsme zde dosud měli. Jenže rozhledna stojí a lidé chodí, a my s tím nic nenaděláme. Tak jsme si řekli, že tohle naše zamilované místo zdejším návštěvníkům zpříjemníme,“ začíná vyprávění žena, která občerstvení na vrcholku beskydského vršku „otevřela“.
„Našli jsme poklad!“
Už jsou tomu dva roky, co na svůj rozlehlý pozemek u lesa umístila ceduli s nápisem Bufet a za ni položila menší plastovou krabici se sušenkami a kasičkou. Co nevidět ale musela přikoupit výrazně větší box, který posunula více do stínu. „Zájem byl tak obrovský, že jsme nestíhali bufet doplňovat, a také na něj svítilo sluníčko. To čokoládovým sušenkám moc dobře nedělá,“ popisuje začátky provozu „majitelka bufetu“.
Bez vody na výlet nelez
Protože do bedny přibyla i kniha přání a stížností, může provozovatelka reagovat na potřeby a chutě výletníků. Těm v bedně v začátku provozu nejvíce chyběly tekutiny. K jednomu boxu tak přibyl ještě druhý – s vodou, nealko pivem, ale i džusy uzavřenými v termoboxu.
„Jedna holčička nám připsala, že by v bedně ráda příště našla zmrzlinu, ale to bohužel nemůžeme splnit,“ říká s úsměvem zakladatelka bufetu. Množství a druhová pestrost nabízeného sortimentu jsou aktuálně dostačující a ustálené a už se výrazně měnit nebudou.
Doplnit bufet, to není jen tak
Protože je bufet skutečně vysoko a není zde povolen vjezd běžným automobilům, není to s doplňováním zboží vždy jednoduché. „My sice máme povolen vjezd do chráněné krajinné oblasti, ale ne vždy máme k dispozici terénní auto (s jiným se sem nedostaneme). Takže se nám už stalo, že jsme zásoby do bufetu nesli do kopce v batozích. V zimě se sem prakticky nedá dostat, takže bufet nemůžeme doplňovat a funguje jen velmi omezeně,“ popisuje nelehkou cestu své „podnikatelské dráhy“ majitelka.
„Pití pro vás“
I když „podnikatelské“ je trochu silné slovo. Tento bufet není žádným velkým podnikatelským záměrem, z nějž by někdo zbohatl (pokud nemluvíme o bohatství ducha), peníze z kasičky slouží k dalšímu nákupu nového zboží.
„Ještě se nám nestalo, že by byla kasička prázdná či truhla bez sušenek, že by někdo vzal víc, než aktuálně potřebuje, nebo že bychom neměli zač dokoupit potraviny. Jsme rádi, že jsme se ve zdejších cestovatelích nemýlili, a těší nás, že náš nápad berou jako milé překvapení po únavném výšlapu,“ říká provozovatelka bufetu. To ostatně dokládá celá řada vzkazů, kterými je protkána kniha přání a stížností.
Pochvala je odměnou
,,Tu si vždy moc ráda pročítám, ty krásné zprávy nás nesmírně těší. Vlévají nám novou krev do žil, když už jsme někdy unavení a třeba si občas posteskneme, jestli má smysl v provozování bufetu dále pokračovat,“ říká s neskrývaným dojetím majitelka a dodává:
,,To, že jsou na světě čestní a poctiví lidé, kteří dobrým slovem ocení, co pro ně děláme tam, kde to máme nejraději, je pro nás obrovskou odměnou a potěšením. Ale protože nechceme dělat z našeho bufetu atrakci, prosíme o zachování anonymity i místa. Ať je náš bufet dál milým překvapením pro žíznivé či hladové výletníky,“ prosí nás majitelka. A my rádi vyhovíme.
Víte i vy o nějakém tajném občerstvení ukrytém v lese? Hlavně nám o něm nepište, dopřejte nám také překvapení. Až se zas budeme toulat přírodou, třeba na něj narazíme.
ČLÁNKY DO MAILU