Žijeme v Evropě, ve které se postupně smazávají hranice a rozdíly mezi jednotlivými státy. Pro cestu do okolních států už dávno není potřeba pas, natož vízum či výjezdní doložka, v řadě zemí platí jednotná měna, a pokud se v zahraničí dostanete do potíží, stačí obvykle vytočit na telefonu standardizované číslo 112, určené ve většině zemí pro tísňová volání všeho druhu.
Přesto se však můžete dostat do situace, kdy vám půjde o život a náhle zjistíte, že v určitých případech může být státní hranice stejně nepropustná jako v dobách, kdy ji hlídali pohraničníci připravení bez váhání střílet a pak se teprve ptát. Ne, nemusíte se přitom zaplést do pašování narkotik či nějaké podobné činnosti. Úplně stačí, když v blízkosti hranic utrpíte úraz, postihne vás infarkt či budete z nějakého jiného důvodu rychle potřebovat převoz do nemocnice.
Proč vás povezou čtyřicet kilometrů místo dvaceti?
Nové Údolí je malé nádražíčko vzdálené jen asi sto metrů od státní hranice s Německem. Leží v téměř nedotčené šumavské přírodě a stejně jako téměř celá Šumava je ideálním místem pro letní výlety na kolech i pro zimní na běžkách. Pokud ovšem patříte k méně šikovným sportovcům, nebo prostě jen máte smůlu, což se může stát každému, a způsobíte si při jednom z těchto sportů nějaké zranění, zjistíte nemilou věc: ačkoli objektivně vzato nejbližší nemocnice se nachází cca dvacet kilometrů odtud, sanitka, která pro vás přijede, vás poveze do téměř dvakrát tak vzdálené nemocnice ve Vimperku, případně ještě o deset kilometrů dále do Prachatic. Ptáte se proč?
Odpověď je jednoduchá – ona nejbližší nemocnice se totiž nachází v bavorském Waldkirchenu, tedy na druhé straně hranice. A sanitka vás tam proto neodveze. Nové Údolí přitom není jedinou lokalitou, kde by byl efektivnější převoz do výrazně bližší zahraniční nemocnice, pravděpodobně sami znáte podél našich hranic další lokality, ve kterých se lidé mohou dostat do podobných problémů.
Uměli byste poskytnout pomoc? Speciál Zásady první pomoci
Chyba přitom není na straně samotných záchranářů, nýbrž v platné legislativě. „Podle stávajících předpisů totiž pojišťovna uhradí jen převoz do nejbližšího zdravotnického zařízení na území našeho státu. Převézt tak bez ohledu na hranici pacienta do nejbližšího zařízení není zatím možné,“ vysvětluje celou situaci Roman Gřegoř, ředitel záchranné služby Moravskoslezského kraje.
Rozmyslete si, na které straně hranic se zraníte
Pouze v případě, že pacient je státním příslušníkem daného státu, může být rovnou převezen do nejbližší nemocnice ve své domovině. Pokud si tedy v již zmíněném Novém Údolí zlomí nohu německý běžkař, může být do Waldkirchenu převezen – český ovšem nikoli. „Obecně platí, že český pacient je transportován do nejbližšího českého zdravotnického
zařízení, kde mu bude poskytnuta definitivní péče, a zase naopak,“ dodává Lukáš Hutta, tiskový mluvčí Územní zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje. Čili pokud se Čechovi něco stane na německé straně hranice, měl by být převezen do české nemocnice.
Zdravotní problémy blízko hranic?
- pojišťovna hradí jen převoz do nejbližšího zdravotnického zařízení na území ČR
- převoz pacienta do nejbližšího zařízení bez ohledu na hranici není možný
- zraníte-li se v cizině poblíž našich hranic, měli byste být převezeni do zařízení v ČR
„My máme již několik let podepsánu smlouvu s polskou stranou,“ upřesňuje Roman Gřegoř situaci v Moravskoslezském kraji, „pokud ošetříme blízko hranice polského občana a je to blíže do Polska, můžeme tam s ním přímo přejet, totéž by učinila polská záchranka v reciproční situaci v Polsku s Čechem.“
Stejně tak se mohou za určitých výjimečných okolností dostat zahraniční sanitky na české území: „Příkladem bezproblémové přeshraniční spolupráce byla například nedávná vážná dopravní nehoda patrového autobusu u Dolního Dvořiště), na místě jsme spolupracovali s Hornorakouským červeným křížem,“ uvádí příklad takovéhoto zásahu Petra Kafková, tisková mluvčí ZZS Jihočeského kraje.
Přečtěte si: Víte, jak poznat, že máte zlomený nos?
Mezinárodní smlouvy? U nás zatím chybí
Nějaká univerzálně platná smlouva pro celou ČR, neřkuli dokonce celou EU, však bohužel neexistuje. „Právní rámec pro spolupráci v příhraničním území mezi poskytovateli zdravotnické záchranné služby na území ČR a území jiného státu může být nastaven prostřednictvím mezinárodních smluv o přeshraniční spolupráci mezi ČR a sousedními státy. Na základě těchto mezinárodních smluv budou moci jednotlivé kraje uzavírat samostatná ujednání o přeshraniční spolupráci v rámci ZZS s územními celky sousedních států,“ vyjádřila se k celé záležitosti Markéta Brabcová z Ministerstva zdravotnictví. Může být, ale bohužel není, chtělo by se dodat. Nicméně Markéta Brabcová dodává, že „v současné době je v této oblasti připravována smlouva se Spolkovou republikou Německo.“ Tak snad tedy alespoň v budoucnu se dočkáme.
V zahraničí přitom podobné smlouvy platí poměrně běžně – ani zde se však nejedná o nějaké unifikované řešení, nýbrž záleží především na vůli a snaze lokálních politiků a dalších odpovědných činitelů. Od roku 2010 funguje takováto spolupráce mezi švýcarským Kreuzlingenem a německým městem Konstanz (to je ta Kostnice, kde byl kdysi upálen Jan Hus). Odpovědní dispečeři mají přehled o pohybu sanitek na obou stranách hranice a v případě potřeby vyšlou na místo zásahu nejbližší vůz bez ohledu na to, zda má na sobě německou či švýcarskou poznávací značku.
V odlehlých končinách evropského severu pak tato spolupráce funguje ještě déle – např. norský kraj Østfold a švédský Västra Götaland uzavřely podobnou smlouvu již v roce 1974. Incident z letošního léta však ukázal, že takováto spolupráce nemusí vždy fungovat bezchybně. Při nehodě na švédském území tehdy zasahovala jedna norská a jedna švédská sanitka, přičemž posádky se rozhodly převézt raněné do nejbližší norské nemocnice. Norští celníci si ale smlouvu vyložili po svém – norskou sanitku nechali přes hranice nerušeně projet, ovšem švédskou nechali (se zapnutým majákem!) stát ve frontě ostatních automobilů, čekajících na celní odbavení. Naštěstí to dobře dopadlo a pacient se dostal do nemocnice ještě včas; celá událost však jasně ukazuje, že přeshraniční rychlá záchrana nemusí vždy fungovat bezchybně.
Čtěte téma: Spočítejte si, jestli vám hrozí infarkt
Komplikací je i jazyková bariéra
Kromě toho je nutné mít na paměti, že převoz pacienta do zahraniční nemocnice s sebou přináší i řadu komplikací. Zdravotním pojišťovnám se celkem pochopitelně nelíbí představa, že by měly hradit pobyt pacienta v dražším rakouském nebo německém zařízení, o léčebných zákrocích ani nemluvě. Problematická je také otázka jazyková – zatímco mezi Německem a Švýcarskem či Norskem a Švédskem existuje jen minimální jazyková bariéra, u nás už jsou doby, kdy každý Čech zvládal alespoň základní konverzaci v němčině, nenávratně pryč; stejně tak porozumět polštině není zdaleka pro každého Čecha samozřejmost. A že by se němečtí či rakouští zdravotníci dokázali domluvit česky, to už je úplná utopie.
Situace okolo možnosti působení záchranné služby také za hranicemi je tedy poměrně komplikovaná, ať už se jedná o komplikace praktické, legislativní či jiné. V zájmu našeho zdraví si však nelze než přát, aby byla probíhající jednání s Německem brzy dotažena do úspěšného konce a aby byla brzy následována také uzavřením obdobných smluv s ostatními sousedními státy.
ČLÁNKY DO MAILU