Kdo by to z vlastního dětství neznal: sedíte u lékaře na židli, drží vás sestra i oba rodiče, abyste z bílé otočné židličky nezdrhli a mleli sebou pokud možno co nejméně. Za vašeho šíleného jekotu se lékař pokouší strefit se do ucha a propíchnout vám bubínek, aby hnis ze zánětu mohl ven. Tu bolest si mnozí pamatují i přes propast desítek let zpět velmi intenzivně. Já taky. Není divu: ona totiž opravdu patří k těm velmi nepříjemným. Musí to tak však být?
Zánět středního ucha provází nepříjemná léčba
V německé televizi nedávno běžel dokument, kde se vážně rozebíralo, že hranice železné opony ještě nepadly. A to nejen napříč Německem. Alespoň co se týče ušního krčního nosního lékařství. Konkrétně u zánětu středního ucha. Což je něco, čím prošlo vlastně každé malé dítě.
Podle německé televize totiž lékaři v Drážďanech stále ještě píchají uši, zatímco ti v Mnichově ne. „Je pravda, že na západě Německa se s tím člověk téměř nesetká, zatímco v našich krajinách a dál na východ je naopak normou vždy uši píchnout. Ale popravdě: nevím, čím to je,“ potvrzuje lékař Rudolf Zemek, který žije přes třicet let v Bavorsku.
Na to nedal odpověď ani dokument německé televize, ovšem západní kapacity tam vysvětlovaly, že propíchnutí uší je zbytečné, zánět se totiž spontánně vyléčí sám, respektive u horších případů za pomoci antibiotik. Prý je to lepší, než zbytečně trápit malé děti bolestí. Čeští lékaři s tím však naprosto nesouhlasí.
Proč vůbec píchat uši?
Zánět středního ucha znamená, že za bubínkem probíhá uvnitř středoušní dutiny zánět a kvůli tomu se tvoří hnis. A ten podle českých lékařů musí ven.
„Ne, není to tak, že by stačila antibiotika, to není správný postup,“ rezolutně tvrdí primář kliniky ORL první lékařské fakulty univerzity Karlovy Pavol Jablonický. „My nejsme zpátečníci, ale je to dáno tím, že v zahraničí mají jiný úzus lékařské péče. Oni tam mají rodinné lékaře, kteří neumí udělat to specializované ORL vyšetření, podívat se pořádně přístroji do ucha a sdělit verdikt, oni prostě raději nasadí antibiotika,“ říká lékař.
Podle něj rychlé píchnutí uší zabrání dalším komplikacím nemoci, tedy například tomu, že se hnis dostane do nitrolební dutiny. „Pacient pak může například ohluchnout, nebo dostat zánět mozkových blan a podobně,“ varuje ušní lékař.
Přečtěte si: Může reflux za bolavé uši?
Cesta pro hnis
Podle českých lékařů tak platí, že když je někde zánět a hnis, tak se musí uvolnit a jít ven a nečekat, až bubínek sám od sebe praskne. To může totiž způsobit mnohem větší zjizvení a poškodit tak ušní bubínek mnohem víc, než když uchem projede ostrá jehla. „Samozřejmě, že to bolí, ale dá se to zmírnit lokálními anestetiky, která se používají zejména u malých dětí,“ říká primář.
Potíž však je, že lokální anestetika se špatně šíří v místě kde je zánět, dlouho trvá, než vůbec zaberou, takže čeští lékaři raději volí chvíli utrpení pacienta, než aby dali před píchnutím uší lokální anestezii. „To je jasné: lokální anestetika lépe účinkují v zásaditém prostředí, jenže zánět způsobuje v uchu prostředí kyselé,“ vysvětluje anesteziolog Zdeněk Mrozek.
I podle něj platí stará medicínská zásada, že všude tam, kde je hnis, by se mu měla rychle uvolnit cesta ven. To znamená: píchnout ucho. Jinak hnisavý zánět, který se za bubínkem rozpíná, způsobí tělu mnohem větší problémy než nepříjemnou bolest, která tuto nemoc provází. Mimochodem: víte, proč zánět středního ucha nejvíc bolí v noci? „Je to změnou tlaku, který je jiný, když člověk přes den stojí nebo když si lehne do vodorovné polohy,“ říká Zdeněk Mrozek.
V každém případě platí: se zánětem středního ucha, který se nevyhýbá ani dospělým, je nutné vždy běžet k lékaři. Předejdete tak nepříjemným a leckdy doživotním následkům, ať už vás lékař bude léčit po západním vzoru, nebo tradičně východoevropsky bolestivě.
Čtěte dále: Časté záněty středního ucha mají tři řešení
ČLÁNKY DO MAILU