Na propíchnutí ušního bubínku je nepříjemný spíš ten pocit, že vám někdo strká jehlu do hlavy. Samotné propíchnutí sice bolí, ale bolí jen chvíli, na rozdíl od ne o moc menší a neustávající bolesti způsobené zánětem. Když si představím, že by mi doktor místo propíchnutí jen předepsal antibiotika, která by začala účinkovat nejdřív tak za den... to bych za humánnější postup rozhodně neoznačil.
Mimochodem, když jsem viděl nadpis článku a fotku mimina, čekal jsem spíš, že si někdo konečně uvědomil, jaká hloupost je propichovat jen tak z marnivosti malým dětem ušní boltce.
Loni jsem byl s osmiletým synkem na pohotovosti kvůli píchání uší. Před zákrokem ho to v noci hodně bolelo (dokonce i chvíli brečel, i když jinak není uřvaný). Píchnutí ho bolelo hrozně, ale to je jen okamžik, za půl minuty už byl v lepším stavu než v noci. A za půl hodinu byl subjektivně úplně v pohodě. Nejsem doktor a neumím posoudit zdravotní důsledky, píšu čistě jen o bolesti. Nepíchání by bylo horší mučení než píchnutí.
Mam radsi pokoru zapadni filosofie (chcete-li uzeji vedy), ktera vychazi z neustaleho zpochybnovani nazoru, nez nabubrelost mnohych po staleti nemennych a "neomylnych" nauk. I kdyz chapu, ze pacientum je mnohem prijemnejsi slyset biblicke "ano, ano a ne, ne", i kdyz dotycny mele nesmysly. Pro dobry vysledek je holt dulezita i ta presvedcivost.
Západní medicína vůbec není pokorná, zpochybňuje jakoukoliv alternativu a tváří se jako exaktní věda a jediná správná cesta. Nikdy nepřizná omyl. O jejích představitelích si udělá každý svůj obrázek. Evidentně spousta lidí hledá nejdříve radši odpovědi na internetu, kde si pacienti vyměňují zkušenosti. Západní medicína na zkušenost kašle: proto je zpupná, a proto prokopává slepé uličky- protože nemá na čem stavět. Na chemických lécích? Zprvu to byly extrakty účinných látek z bylinek. Pak začal výzkum, jak totéž vyrobit uměle- v chemických laboratořích a ve velkém. Dávno se to zvrhlo v absurdní hon za ziskem. Pochybuji, že je čas na klinické testy: dokonce dlouhodobé studie byly vytěsněny jakýmisi epidemiologickými- prostě není čas! A pacient? Někde na chvostu zájmu...
"jediná správná cesta" a "vedou spory" jsou prime protimluvy. Bud plati jedno nebo druhe, vyberte si, ale nemuzete hajit obe pozice najednou a to jeste ve dvou po sobe jdoucich prispevcich. Zpochybnovani cehokoliv je zakladem poznani, bohuzel si to mnozi zastanci zpochybnovaneho berou prilis osobne.
Není škodlivé spíš do malého dítěte cpát antibiotika? Píše se a mluví, jak čeští pacienti zbytečně užívají velké množství antibiotik, jak se tím oslabuje jejich účinnost na organismus v budoucích závažných případech, a když u jedné diagnózy léčba probíhá mechanicky, bez chemie, bylo by to špatně?
Ja jsem myslela, ze na Zapade, ktery je "vzdy napred", se uz ATB nepredepisujou na kazdou blbost jako v 80. letech. Jako stale jeste v CR.
Muj pritel vyrustal jako dite na Zapade, na vsechny nemoci jako dite dostaval ATB, nez se z toho sesypal v megaalergicke reakci. Dodnes ma znicena jatra tady z toho.
Pediatr naseho ditete predepisuje na kojeneckou rymu antibioticke kapky. Kdyby nedejboze nekdy doslo na hnis v uchu u naseho ditete, tak jako matka radsi zvolim jedno pichnuti nez cpat do ditete ATB a cekat, jestli se behem toho nesnesitelneho boleni u nej jeste neobjevi alergie na ATB.
Jenže ono je to spíš naopak. Antibiotika nejsou žádná zázračná pilulka, kterou si vezmete a do pěti minut je po zánětu. Takže je nemalé riziko, že než se antibiotikům podaří potlačit zánět natolik, aby tlak klesnul, bubínek stihne prasknout. Poškození z takového samovolného prasknutí je pak podstatně větší než z kontrolovaného propíchnutí jehlou. Zánět středního ucha jsem měl asi pětkrát nebo šestkrát a jednou bohužel došlo právě k tomu samovolnému prasknutí; od té doby na té straně trpím na hyperacusis (projevuje se bzučením v uchu při určité frekvenci).
Asi vás úspěšně indoktrinovali dokonalým Západem. Všimněte si, že podle všech možných kritérií kvality života, včetně zdraví, Západ na blaho lidí kašle. Vůbec bych se nedivil, kdyby tam ty doktory podmazávali výrobci léků z jedné strany a majitelé patentů na naslouchátka z druhé. A když otrok umře, prostě se do ukrajinských novin hodí reklama na "fine job".
Dneska se caste zanety resi docasnou implantaci tenke trubicky. To je take zapadni metoda leceni.
K tomu pichani davam za pravdu a dodavam. Pockejte az po dvacitce prestane dobre slyset nejdriv na jedno ucho a pak na druhe. A bude si muset samo zaplatit kompenzacni pomucky. Dusledne bude zapirat protoze ho potom nikdo nezamestna.
Nic není černobílé. Jako dítě mě také jednou píchly, za 14 dní jsem to měl zas. Naštěstí moje mamka dá na babské rady, pohledala ve starých knihách a našla radu, která je osvědčena staletími.
"Vezmi stroužek česneku, rozmačkej jej s povařeným bramborem. Můžeš přidat i trochu pepře. To vše vlož do šátku a přilož k uchu tak, aby hnis mohl vytékat (polštář - šátek - ucho)."
Bolest je to neskutečná, ale za hodinu je po všem bez jakéhokoliv píchání a nemoc se opakovala max 1x za rok. Stejný postup u mého bráchy a postupně většině známých v okolí. Proto svým dětem ucho píchat nenechám, když tady existuje schůdná přírodní cesta vycházející z našich končin a surovin.