Opakující se melodii v hlavě zkuste zahnat žvýkačkou. Extrémní případy mohou znamenat i nádor na mozku

Český název pro píseň uvízlou v hlavě zatím nemáme. V anglicky mluvících zemích se jevu přezdívá earworm, tedy „ušní červ“. To samé znamená také německé Ohrwurm. Odborně se tento metaforický kroužkovec řadí do kategorie Involuntary Musical Imagery (INMI), česky „nedobrovolných hudebních myšlenkových výjevů“. Jiným typem INMI jsou mnohem vzácnější, zato nepříjemnější sluchové halucinace spojené s hudbou. Můžeme být tedy rádi, když si zpíváme pouze v myšlenkách a nezní nám opakovaná melodie přímo „do uší“.

Já nic, já muzikant

Svědčí INMI něco o konkrétních písních nebo o nás lidech? Studovány byly obě otázky a muzikologové, psychologové a neurovědci vypozorovali, že některé faktory hrají obzvlášť velkou roli.

Podle analýzy z roku 2016 mohou mít písně predispozice pro to, aby se na ně mozek fixoval. Jde hlavně o melodie rychlé, s melodickou konturou obvyklého typu, zato s neobvyklými tónovými intervaly. Pro výběr vzorků k analýze posloužil dotazník, kde se na nejvyšších příčkách častého hraní v hlavě umístily hity jako „Bad Romance“ od Lady Gaga, „Can’t Get You Out of My Head” od Kylie Minogue či „Moves Like Jagger“ od Maroon 5. Možná se nakazíte už jen zmínkou těchto písní – za to se omlouváme, ale nejste v tom aspoň sami.

Hudební psycholožka Kelly Jakubowski dále jmenuje čtyři hlavní subjektivní faktory pro vznik konkrétních INMI: Zaprvé, emoce: mozek si vybere takovou píseň, která odpovídá náladě. Dalším činitelem jsou vzpomínky – „červ“ se může ozvat díky asociaci toho, co právě děláme, s písní, kterou jsme při činnosti minule poslouchali. Jev nastává častěji, pokud se zrovna nudíme, a píseň vybíráme často podle toho, co jsme nedávno slyšeli a nejvíce si pamatujeme.

Přečtěte si také:

Zalehlé ucho z vody dokáže pěkně potrápit. Existuje ale několik způsobů, jak se ho zbavit

Co se týče osobních charakteristik, významným faktorem je muzikálnost člověka. Melodie budou v hlavě znít častěji někomu, kdo na něco hraje, věnuje se zpěvu nebo často poslouchá hudbu. Podle této studie hudebníci myslí častěji na instrumentální melodie než lidé, kteří na nástroje nehrají. Hudebníkům melodie v hlavě také méně vadí.

Je melodie v hlavě příznak nemoci?

Není to ale jen o hudební praxi. Existují studie poukazující také na souvislosti INMI s obsesivními diagnózami. Lidé s OCD či neurózami se potřebují fixovat na opakované činnosti, takže jsou náchylnější. Pokud jeden „ušní červ“ trvá více než půl dne, vyžaduje dokonce pozornost lékaře. Dle některých zdrojů může totiž být příznakem mrtvice či rakoviny v mozku. Klade se do souvislosti s pojmem palinacousis. Ten označuje přetrvávání sluchového vjemu zvuku i po jeho ustání u samotného zdroje. Případová studie popisuje muže, kterému se toto dělo při mozkové metastázi plicního karcinomu. Jde o závažnější INMI, než jen píseň v myšlenkách, ale hypotetizuje se, že i ta může být patologickými jevy tohoto typu vyvolána.

Celkově se však předmětem INMI může stát jakákoliv píseň a může se to stát komukoliv. Například o Vánocích vzrůstá počet INMI s koledami, protože jsme jim více vystaveni. Podle průzkumů fenomén ušního červa zažívá alespoň jednou týdně více než 85 procent lidí – mnohem více, než kolik trpí obsesivními poruchami.

Proto se dostáváme k otázce, proč je jev tak rozšířený v lidské populaci a k čemu má sloužit. Výše zmiňujeme, že člověk si častěji přehrává hudbu v hlavě, když mozek není vytížen. Může tedy jít o způsob spontánní sebestimulace. Opakování pak pravděpodobně souvisí s obvyklou potřebou věci nacvičovat, zušlechťovat, a hlavně lépe zapisovat do paměti. Možná si mozek ve volném čase udržuje rutinu, pomocí které se učíme nové věci? Žádná z těchto myšlenek zatím nebyla spolehlivě potvrzena, ale objevují se v různých odborných zdrojích a pravděpodobně časem inspirují další výzkum.

Víte, kde je v lidském těle mandibula a kolik lidí má zelené oči?

Hltáte články o zdraví, čtete knížky o doktorech a sledujete seriály z lékařského prostředí? Tak to pro vás náš test možná bude až směšně lehký.

Spustit kvíz

Jak „vypálit“ ušního červa

Existuje několik metod, jak se otravné hudební sekvence v mozku zbavit. Možná není ani nutné říkat, že aktivní odpor k nim nepatří. Každý, kdo někdy toužil na něco zapomenout, ví, že snažit se na něco nemyslet má přesně opačný výsledek. Jako možné řešení se ukazuje opačná strategie, tedy jev přijmout. Pak se stane méně zajímavým a píseň se může z hlavy vytratit.

Mozek také můžete zaměstnat něčím jiným. Otevřete si na telefonu aplikaci s hlavolamy nebo si vyluštěte křížovku. Je-li správná hypotéza o vytížení mozkové kapacity, pak se hlava přestane nudit a hudbu na chvíli „vypne“.

Doporučuje se také to, že si danou píseň poslechnete celou. Drtivá většina případů funguje tak, že těch samých pár tónů či taktů hraje ve smyčce. Někdy je to tím, že je to jediná část písně, kterou si pamatujeme, a připomenutí těch ostatních částí může pomoci k vymanění se z jejího opakování.

Galerie: Jak se tvoří a vyndavá ušní maz

• 
• 
• 

Dalších 6 fotografií

Další rada zní: dejte si žvýkačku. Ve vědeckých kruzích se věřilo, že žvýkání může podporovat krátkodobou paměť. Některé studie však ukazují i opak – žvýkání vám podržení myšlenky v hlavě může narušit. Tým britských vědců tedy provedl studii zaměřenou na efekt žvýkačky proti uvízlým melodiím. Série tří experimentů na skoro stovce lidí ukázala, že žvýkání dokáže myšlenkové přehrávání hudby zastavit.

Když nic nepomůže, přeorientujte se na jinou píseň. Možná se toho nezbavíte, ale aspoň to bude menší nuda. Nicméně některé písně prý dokáží opakovanou melodii dokonce vyléčit. Jako příklad se uvádí britská hymna „God Save the King“ či třeba „Karma Chameleon“ od kapely Culture Club.