Ušní maz je voskovitá látka, kterou produkují žlázy ve zvukovodech. Jeho úkolem je sloužit jako ochrana proti bakteriím a má také chránit pokožku uvnitř uší. Lékařský termín pro ušní maz je cerumen.
Maz je ochranná bariéra
Na tvorbě ušního mazu se podílejí dva typy žláz. Jde o drobné mazové žlázy, připojené k malým vlasovým folikulům uvnitř uší, které produkují mastnou látku. Ta slouží k promazání pokožky a zabraňuje vysychání uší. Ceruminózní žlázy jsou modifikované potní žlázy a vylučují peptidy a antimikrobiální proteiny, které mají za úkol chránit prostředí ucha před nežádoucími patogeny.
Bylo prokázáno, že brání růstu řadě bakterií i plísní, což může být způsobeno mírně kyselou povahou ušního mazu (jeho pH se pohybuje od 5,2 do 7), proteinů a lysozymu, což je enzym, který rozkládá buněčné stěny některých bakterií. Ušní maz se obvykle skládá z odumřelých kožních buněk, které jsou smíseny s řadou dalších látek, včetně keratinu, mastných kyselin, esterů (organických sloučenin) vosku a esterů alkoholu.
„Zdravý“ ušní maz může mít barvu od šedobílé přes žlutou až po tmavě hnědou. Pokud však získá černou nebo zelenou barvu, případně se v něm objevují červené stopy, je třeba zajít ke specialistovi na otolaryngologii (ORL). Může jít o infekci nebo poranění uvnitř ucha.
Geny rozhodují o podobě mazu
Běžně ušní maz vysychá a opustí samovolně ucho společně s jakýmkoliv zachyceným prachem nebo nečistotami. K jeho produkci dochází u všech lidí, ale jeho množství a typ jsou geneticky určeny, podobně jako barva vlasů nebo výška.
Menší nebo komplikovaně tvarované zvukovody mohou ztížit přirozený odchod mazu z uší, což vede k jeho hromadění. Existují přitom dva hlavní typy ušního mazu: mokrý a suchý. I to má na svědomí genetika, protože záleží na tom, jakou variantu genu ABCC11 má konkrétní osoba. Tento gen určuje i zápach potu.
Obecně lze říct, že mokrý ušní maz mají lidé s dominantní variantou, což je nejčastější u lidí afrického a evropského původu. Suchý, šupinatý ušní maz se objevuje u jedinců s recesivní variantou a většinu z nich tvoří lidé východoasijského původu. Většinou není důvod k odstraňování ušního mazu s ohledem na to, že uši mají samočistící schopnost a tělo se mazu pravidelně zbavuje. Podle odborníků je dokonce správné a žádoucí, aby lidé do tohoto procesu nezasahovali.
Máte po prodělaném covidu potíže se sluchem?
Bezpečně odstraní maz jen lékař
Pokud však dojde k mírnému nahromadění ušního mazu, je možné si pomoci vlastními silami. Odborníci přitom důrazně varují před používáním vatových tyčinek, sponek do vlasů a podobných předmětů, které mohou poškodit ušní bubínek. Kromě toho snaha o „vyčištění uší“ vatovými tyčinkami zatlačuje ušní maz hlouběji, což ztěžuje jeho pozdější odstranění.
To může mít za následek také pocit tlaku v uchu a zhoršení sluchu, shluky mazu v blízkosti ušního bubínku mohou navíc způsobit bolestivou infekci. Doporučeny nejsou ani ušní svíce nebo vakuové soupravy, protože mohou vést k popáleninám nebo traumatu zvukovodu.
Vhodnou metodou k odstranění nadměrného množství ušního mazu nebo prevenci jeho hromadění je použití volně prodejných ušních kapek a sprejů, které zředí ušní maz a pomohou mu volně opustit ucho. Pokud však nahromaděný maz způsobuje problémy, je třeba požádat o jeho odstranění ORL specialistu, a to hlavně v případě, že se objeví bolest v uchu, zhoršení sluchu, svědění nebo zápach vycházející z ucha, případně závratě nebo horečka.
Zdroje:
WebMD.com: Earwax Buildup
Health Harvard: 3 reasons to leave earwax alone
My Cleveland Clinic: What is earwax?
Live Science: Why do we have earwax?
ČLÁNKY DO MAILU