„…Sestra byla také štěstím bez sebe, vakcínu si strašně přála. Bohužel jsme sehnali jen tu ruskou, takže má silvestra bez alkoholu, ale jí to radost nezkazilo. Děda má permici na testy, tak snad si ji dostatečně užije. No, sám jsem měl z dvou litrů dezinfekce také radost.“ Citát je jedním z komentářů katastrofických zpráv, jimiž přetéká internet. Ty bývají občas k pláči, někdy k vzteku. Tomuhle jsem se s chutí zasmál.
„Už se zase blíží. Ty svině Vánoce nakonec dostanou každého,“ děl pár dní předtím z míry značně vyvedený klient psychologa.
Černý humor a černé brýle
Oba citáty naznačují dva vyhraněné přístupy, a to nejen k prosincovým svátkům. Černý humor a černé brýle.
První podporuje osobnostní nezdolnost. Tj. schopnost vyrovnat se s „ranami osudu“. Pozitivně přistupovat k životu, navzdory biologickým, psychologickým a psychosociálním stresům a rizikům. Jde o osobnostní rys, nebo dost možná spíše dynamický proces související s různými osobnostními rysy. U každého člověka je rozvinut v poněkud odlišné míře. V každém případě usnadňuje adaptaci na nepříznivé podmínky, jež život zákonitě přináší. Problémy za nás nevyřeší. Vyvolá, nebo alespoň usnadní schopnost problémy osobním úsilím řešit. Černý humor může být živou vodou nezdolnosti.
„Černé brýle“ působí opačně. Vyvolávají – svému zabarvení odpovídající – pohled na svět. Očekávají jen to nejhorší. Nesouhlasí s postojem „všechno zlé může být i k něčemu dobré“. Zajímavé jsou – ne vždy zcela jednoznačné – zdravotní souvislosti. Platí ilustrativní tvrzení: nízká míra pesimismu (černých brýlí) je zdravější než vysoká míra optimismu připomínající pravý opak – brýle růžové. Namátkou pesimismus představuje riziko srdečních onemocnění, ale optimismus nezaručuje, že budete zdraví.
Nemaluj čerta na zeď – mohl by tam zůstat
Psychologie prokázala efekt potvrzené předpovědi. Pokud něco očekáváme, a je to reálné, zvyšujeme naději na to, že se ono očekávání naplní. Černé brýle mimo jiné vedou k nadměrnému strachu ze změny. K předpokladu, že to, co je jiné, než jsme zvyklí, musí být zákonitě horší. S tím souvisí „předporaženectví“. Hovorová čeština užívá spíše zvukomalebné, leč vulgární „předposr…“
Jak to souvisí s aktuální možností naplnění svátků, jež se může jevit jako poněkud nedostatečná?
Ani o Vánocích…
Dovolte mi třetí citát. Již delší dobu je umístěn jako jakési motto ve všech e-mailech psychologa, před jehož potřebou vyjadřovat se ke všemu možnému varovaly dokonce i webové stránky Českomoravské psychologické společnosti. Zní: „Ťuky, ťuky na hlavu. Na covid já nehraju.“ Pan doktor dokonce doporučuje, aby příjemci e-mailů heslo převzali a šířili v komunikaci na sítích dál.
Citát bych upravil na „ani o Vánocích si s covidem nelze hrát“. Musíme ho respektovat. Svátky naplnit jinak – ve vztahu k virům bezpečněji – než jsme zvyklí. Tvořivosti se meze nekladou, ať již v oblasti spirituální, nebo spíše hedonistické. Vzhledem k tomu, že Vánoce bývají alespoň leckde především „svátky dětí“, docela mne zaujal nápad omezit „dárkostroj“ 24. prosince a z ušetřeného materiálu oslavit o to víc 1. červen – Den dětí. Realisticky lze věřit, že v té době bude již vakcíny dost a reálného strachu z nemoci oprávněně mnohem méně.
ČLÁNKY DO MAILU