Raw, paleo, lowcarb, bezlepková. Éčka, země původu… Stále více z nás řeší, co máme na talíři a co by nám mohlo potenciálně ublížit. Do určité míry je to tak pro naše zdraví v pořádku. Kde je ale hranice rozumnosti?
V rámci výročí deseti let fungování serveru Vitalia.cz jsme oslovili zkušené výživové poradkyně, které se ohlédly za naší „jídelní“ minulostí, zhodnotily trendy současnosti a načrtly další vývoj. Varovný prst především nad mladými lidmi také zdvihá profesorka Hana Papežová, vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN. Podle ní třeba na sociálních sítích s jídlem radí lidé, kteří mají sami zdravotní problémy.
Bulgur. Co to je?
Ohledně stravování jsou u nás v České republice stále hodně rozevřené nůžky. Jestli totiž žijete třeba v Praze a máte pocit, že se to kolem vás jen hemží veganskými bistry a „opravdovým jídlem“, v odlehlejších koutech republiky jsou výpečky s knedlíkem a zelím nebo univerzální hnědá omáčka obědovou klasikou. Výživová poradkyně Kristýna Ostratická se právě do závodních jídelen vypravuje často a potvrzuje, že stále ještě spousta z nás ani neví, co je bulgur, a při rozbalení balíčku s polníčkem někdo zavolá, že ten koriandr na talíř nechce.
„V posledních dvou letech ale vidím, že zájem o trendy a ‚zdravé‘ stravování strmě narůstá,“ potvrzuje ale Kristýna Ostratická, že se o sebe chceme starat. Někdo z nás ale asi až příliš.
Módní vlny
Pár let zpátky věděli třeba o bezlepkové dietě jen ti, kdo ji opravdu potřebovali ze zdravotních důvodů. „Řekla bych, že v tomto směru jsou dnešní klienti mnohem víc informovaní. Před pár lety se třeba lepek zase tolik neřešil, s výjimkou prokázané celikalie; a raw strava možná ještě ani nebyla známá. Alespoň ne tady v Čechách a určitě ne pro běžnou populaci,“ říká hlavní výživová poradkyně KetoDiet Martina Dvořáková.
O to více jsme možná žili v mýtech – například v tom, že večer se nesmí jíst, když si chceme udržet štíhlou figuru nebo zhubnout. Mýty ale přetrvávají dodnes.
„Často se setkávám s názorem, že když si koupím například pečivo bez lepku, mohu sníst neomezené množství, protože po něm nepřiberu. Mýtů ve výživě existuje mnoho a internet je plný zaručených rad,“ dodává Martina Dvořáková.
Čím to, že se stále více lidí nad jídlem zamýšlí? Kromě celosvětové alarmující křivky obezity, která nás k tomu nutí, jsou důvody i prostší. „Do určité míry je to otázka jakési módní vlny, která k nám přišla ze západu,“ říká Kristýna Ostratická. „Třeba veganská bistra byla před deseti lety v Londýně na každém rohu. S určitým zpožděním se všechno postupně dostává i k nám.“
Jinak řečeno, kdo dříve aktivně hledal, ten našel. Dnes nás všechno „zdravé“ více bije do očí. A tak podléháme marketingu, každý podle svého gusta. A výběr je široký.
„Ať už je to raw strava, paleo, lowcarb – na každém z trendů bych viděla trochu pravdy, ale žádný extrém není dobrý,“ vysvětluje Kristýna Ostratická. „Když chceme cokoliv z toho vyzkoušet, měli bychom nejdříve zjistit, zda nám to dává smysl a co každý z těch směrů vyznává. Jít na to s rozumem.“
Sebevědomí a jídlo
Především některé ženy mají ale „s rozumem“ problém. Neustále hledají možnosti, jak se vylepšit, a vidí na sobě spoustu nedostatků. „Přílišné řešení jídla se týká především těch, kdo mají nižší sebevědomí a jsou lehce ovlivnitelní reklamou,“ potvrzuje Kristýna Ostratická. „Pak stačí reklama, která slibuje, že když budeme, nebo nebudeme jíst to či ono, budeme rázem štíhlejší a krásnější. A vrhneme se do toho po hlavě.“
Problém pak nastává v momentě, kdy nám jídlo a jeho skladba začne příliš zasahovat do života. A většinu svého času trávíme přemýšlením a řešením, kde co koupit, aby nám to prospělo, a hlavně neublížilo. A být ochotný raději nejíst vůbec, když se nedostanu na druhý konec města pro své oblíbené superzdravé pokrmy, to už hraničí s problémem.
Stres z jídla
Žít ve strachu, že když nemám v dosahu „své“ jídlo, nenávratně mi to poškodí zdraví, ničemu nepomáhá, a zdraví už vůbec ne. Radost z jídla a další benefity, které nám přináší, nám Čechům není vlastní. O to více se jídlem stále více z nás nezdravě zabývá.
Galerie: Kolik toho sní ženy různé velikosti?
„Řekla bych, že v tomto ohledu se máme stále hodně co učit. Nemáme v sobě zakořeněné automatické stravovací návyky, že jíst je třeba v klidu, že jíme i očima, a tak by naše jídlo mělo i hezky vypadat. Berme si příklad ze středomořských států, ti si na jídlo s přáteli vždycky najdou čas. A umí si je i náležitě vychutnat. Ve výsledku snědí mnohem méně, protože jedí pomaleji a mozek má čas si uvědomit, že je tělo nasycené,“ nabádá Martina Dvořáková.
„Jídlo by nás nemělo stresovat v rovině každodenního shánění, důležité je být v klidu a v pohodě. Zdravě ano, ale když nemám své potraviny po ruce, vyberu něco adekvátního a nejmenší zlo,“ doporučuje i Kristýna Ostratická. „Abych se nechala zmanipulovat tím, že když nebudu mít to nejlepší, tak nepřežiju, je mnohem horší, než si dát jednou za čas hamburger ve fastfoodu.“
Důležité je ono SEBEvědomí – vím-li, že to není pravidelně, nebo dokonce základ jídleníčku, jsem si jistý, že mi to nemůže ublížit. A v tom tkví zdravý přístup.
Buďme realisté
K přílišnému řešení jídla, jeho složení a (ne)vhodnosti některých složek jídelníčku nás přivádí kromě reklamy i stres a hektičnost doby. Máme fungovat na dvě stě procent a k tomu potřebujeme být fit. Ale rychle. „Co bych zmínila jako největší potíž dneška, je neschopnost udělat si na jídlo čas. Nejčastěji opravdu zápasíme s pravidelností v jídelníčku,“ podotýká Martina Dvořáková. „Snažím se své klienty vždy navést na to, že je to jen otázka priorit. Pokud budu kvalitně jíst, budu se cítit mnohem víc fit, a tím pádem i daleko snáz zvládnu stres v práci i každodenní kolotoč. Nebudu totiž unavená a pak někde ve spěchu nesním jídlo, po kterém mi bude těžko.“
I bez úporného lpění na různých zásadách nebo dietních opatření máme naštěstí stále více možností, jak se najíst kvalitně. Objevují se produkty jako Zdravá snídaně, Real food a další. Nejsou složité na přípravu, ale připravené tak, aby byly výživné a hodnotné, zachovávají vitamíny. I v nich vidí obě výživové poradkyně část naší jídelníčkové budoucnosti.
Videoanketa: Našemu jídlu chybí pravidelnost, shodují se odborníci
„Každý extrém je špatný,“ zdůrazňuje Kristýna Ostratická ve výhledu do budoucího stravování Čechů. „Za ideální bych považovala, kdyby měl každý vlastní zahrádku a pěstoval si co nejvíce svých plodin. A jedli bychom sezónně a z lokálních surovin. Stále více nás bude jíst zdravě, to je určitě velký trend. Problém bude zřejmě spíš ve zdrojích než v nás.“
„Moc si přeju, abychom všichni jedli pestře a vyváženě. Nicméně právě vzhledem k životnímu stylu, který tady v Evropě máme, by bylo trochu naivní si myslet, že se všichni zastavíme, přehodnotíme své dosavadní stravovací návyky a začneme si vařit a chystat jídlo do krabiček a ty všude nosit s sebou,“ dodává Martina Dvořáková. „Proto si myslím, že je do budoucna prima volba i jídlo v podobě různých ‚univerzálních‘ nápojů. Samozřejmě ne jako trvalá náhrada stravy. Vidím ji jako občasný doplněk ve chvíli, kdy jsem mimo domov, nestíhám a nemám po čem sáhnout. Doplním živiny, zasytím se a pak si doma můžu v klidu připravit vyváženou večeři z tradičních surovin.“
Stres a emoční problémy bychom měli řešit jinak než jídlem
Také profesorka Hana Papežová varuje před extrémními přístupy k jídlu, ke zdravé výživě. Již ve velkém rozhovoru pro server Vitalia.cz před třemi lety upozornila na to, že posedlost zdravou výživou vede až k poruše příjmu potravy. Nyní dodává: „Nezdravá propagace zdravého životního stylu je často černobílá, pozice často velmi extrémní. A u citlivých jedinců navozuje až fobii z různých druhů potravin a postupnou restrikci se zvýšeným rizikem vzniku mentální anorexie a dalších poruch příjmu potravy. Vliv mají známé osobnosti, které propagují diety, jako je bezlepková dieta, která u zdravých lidí může být škodlivá a riziková.“
Jídlu podle ní věnujeme větší pozornost a problémy s ním se snažíme řešit. Často jde ale o řešení jednostranná a skrytě, nebo otevřeně komerčně motivovaná. Veřejnost, a zvláště mladí lidé mají problém se v množství těchto informací o zdravé stravě orientovat.
„Odborníci vidí, že ve zvýšené míře na sociálních sítích radí o stravování lidé, kteří mají sami výrazné problémy se zdravím, způsobené poruchou příjmu potravy,“ upozorňuje prof. Papežová a přibližuje aktivity, které by mohly se situací pomoci:
„V současné době řešíme podobu prevence patologických jídelních vzorců v rámci postupů ‚health promotion‘ (www.zipyhokamaradi.cz). Snažíme se také snížit nezdravou nadměrnou pozornost věnovanou jídlu podporou schopností radovat se z jídla, z jeho nutričních, ale i hedonických a společenských významů. Je důležité, aby stres, emoční problémy, nízké sebevědomí a sebehodnocení, potřebu uznání, pozornosti a vlastní autonomie děti řešily jinak než prostřednictvím manipulace s jídlem. K tomu potřebujeme, aby i rodiče pomohli vychovávat své děti ke zdravému sebevědomí nezaloženému jen na zevnějšku a výkonu, ale i na zdravém vlastním úsudku a schopnosti zvládat emočně náročné situace a vztahy.“
Odborná spolupráce:
Prof. MUDr. Hana Papežová, CSc.
Vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, zabývá se především poruchami příjmu potravy, výzkumem, výukou i klinickou praxí.
Martina Dvořáková
Výživová specialistka a dietní koučka, hlavní výživová poradkyně KetoDiet.
Kristýna Ostratická
Výživová poradkyně, spoluautorka kuchařské knihy Vařte zdravě jako my aneb Nejoblíbenější dietní recepty (s Petrou Lamschovou), působí na food blogu Červený rondon.
ČLÁNKY DO MAILU