Navzdory některým aférám týkajícím se polských potravin roste i v letošním roce dovoz drůbeže z Polska do naší země. Za první tři měsíce letošního roku se do ČR dovezlo celkem 26 714 tun drůbežího masa, zatímco za stejné období loňského roku to bylo o tři tisíce tun méně. Podíl dovozů z této země tak vzrostl z loňských 38 % na 45 % z celkového počtu dovezených kuřat. Překvapivá čísla hovoří i ve prospěch Brazílie a Maďarska. Přes oceán se jen za první kvartál dovezlo 16 % a z Maďarska 11 % drůbežího masa. Nejsme v produkci drůbeže soběstační, nebo se dovozy prostě vyplatí víc než vlastní chov?
Drůbežářský obor je jeden nejmladších v Česku, přesto se velice rychle rozvíjel a dá se říci, že z hlediska technologií a vybavení je jeden z nejmodernějších v celé Evropské unii. K rychlému rozvoji došlo především díky radikálnímu navýšení spotřeby drůbežího masa. „Toho se v 90. letech spotřebovávalo zhruba dvanáct kilogramů, dnes je to přibližně pětadvacet kilogramů ročně na hlavu,“ říká Milan Říha, generální ředitel společnosti Vodňanská drůbež. Drůbeží maso se tak dostalo na druhé místo ve spotřebě, hned za vepřovým. Až třetí pozici obsazuje hovězí. Souvisí to s lehkou stravitelností drůbežího, doporučením nutričních poradců a lékařů. A taky s cenou. „Samozřejmě že i ta výroba z hlediska nároků na krmiva relativně levná,“ připouští generální ředitel.
Dovozová drůbež je levnější, ale proč?
To, co chovatele nejvíce trápí, je konkurence dovozové drůbeže. „Celkem 70 % drůbeže je domácí produkce, zbytek tvoří dovoz, který se rok od roku zvyšuje. V posledních třech čtyřech letech je nárůst dovozu cirka 8–10 tisíc tun, největší podíl má přitom v současné době Polsko,“ ukazuje na aktuální 45% podíl na dovozu Milan Říha. Jak je možné, že se kuře chované v Polsku nebo Brazílii vyplatí dovézt a ve velkém prodávat v Česku? „Je to dáno především příznivou cenou. Řada těchto zahraničních podniků totiž nemá ty standardy, které máme u nás. Jedná se třeba o chlazení vzduchem, kterým jsou vybaveny všechny podniky v České republice a které je i dražší než chlazení vodou,“ uvádí první důvody generální ředitel.
V ČR se využívají zejména dvě metody, a to chlazení vzduchem, nebo vzduchem s postřikem. Výhodou zůstává minimální možnost kontaminace všemožnými mikroorganismy, a to, co je pro zákazníka velmi zajímavé, nehrozí nebezpečí, že by takto ošetřené drůbeží maso obsahovalo více vody.
K tématu: Křehčení – metoda nutící spotřebitele platit v ceně masa vodu
Hodnoty maximálního celkového obsahu absorbované vody přípustné pro jednotlivé metody chlazení jsou stanoveny v příloze IX nařízení komise (ES) č. 589/2008, a konkrétně se jedná o tyto hodnoty:
- chlazení vzduchem 0 %
- chlazení vzduchem s postřikem 2 %
- chlazení ve vodní lázni ponořením 4,5 %
Zdroj: www.bezpecnostpotravin.cz
„Není povinnost nikde napsat, jak výrobce maso chladil, jestli vzduchem nebo vodou. Pokud ale koupíte českou drůbež, můžete si být jisti, že bude chlazená vzduchem,“ dodává František Mates ze Sdružení drůbežářských podniků. Pokud je maso chlazeno vodou, část jí prostupuje do tkání a část zůstává na povrchu jako glazura. Je tedy jasné, že v případě chlazení vodou platíme nejen za maso, ale i za vodu.
„V Brazílii například mohou používat masokostní moučku ke krmení, geneticky modifikovanou sóju. My do EU musíme dovážet jenom sóju, která není GMO nebo je schválená, to všechno prodražuje výrobu, podobně jako osvědčení o způsobilosti, které od letošního roku musí podstoupit každý člověk, který manipuluje se zvířaty,“ hovoří o dalších nákladech František Mates.
Kuře v českých obchodech není za babku i kvůli prodejcům, což dokládají grafy s cenami nákupu a prodeje.
Předpisy vedou ke zdražování
Mezi další důvody levnější drůbeže ze zemí mimo EU řadí Milan Říha i unijní nařízení, která zvyšují nákladovost. Hovoří například o definovaném počtu kuřat na metr čtvereční. „Náš průmysl je dále například svázán celou řadou předpisů, které musí dodržovat, na rozdíl od třetích zemí. Jedním z nich je nařízení komise týkající se salmonely. My třeba musíme každou dávku kuřat testovat, ony nemusí,“ doplňuje František Mates.
Nařízení komise o poskytování informací spotřebitelům dále určuje za povinnost uvádět zemi původu. Což je aktuálně bod číslo jedna v jednání EU. „Jsem členem expertní skupiny pro drůbež při Evropské komisi a toto je neustále diskutováno. Do poloviny prosince letošního roku by totiž Evropská komise měla rozhodnout o způsobu označování masa. První varianta je EU / ne EU, druhá je uvedení členské země nebo státu, kde byla drůbež poražena. Třetí způsob, který leží na stole je, podobně jako u hovězího, uvádění údajů o tom, kde bylo zvíře chováno, poráženo a baleno,“ uvádí František Mates. Země, které více vyvážejí, mají zájem na tom, aby maso bylo označováno jen EU, země, které trpí dovozy, se spíš přiklánějí k národní značce. Stejně jako Česká republika.
Čtěte také: Salmonely je u lidí pětkrát méně – díky drůbeži
Na druhou stranu je třeba zmínit i fakt, že Česká republika svou drůbež i ve velkém vyváží. V prvním čtvrtletí se jednalo o 7729 tun, zatímco ve stejném období loni vyvezla 5481 tun. Přes 60 % české drůbeže určené na vývoz pak míří na Slovensko.
ČLÁNKY DO MAILU