Horké dny – a že jich bylo letos požehnaně – obracejí pozornost nejen na úpal, úžeh, pitný režim a oteplování planety. Teplé počasí, zvláště jeho předbouřková varianta zostřená kupříkladu jižním větrem, výraznězvyšuje agresivitu v mezilidských vztazích. „Úsekem častých nehod“ bývá jednání na úřadech, dále soužití partnerské a spory mezi řidiči. Horké dny jako by podporovaly agresivně zaměřenou kriminalitu.
Agresivita sílí
Jistěže vše nelze svádět na teplotní rekordy, ale svůj podíl zřejmě mají. Agresivita však narůstá i obecně. „Bouchání do stolu, kopání do židlí, shazování počítače, práskání dveřmi. A v poslední době i facky a vyhrožování zabitím používají rozzuření žadatelé o dávky na jihomoravských úřadech práce,“ tak začíná článek Úředníky už i bijí. Agresivita žadatelů o dávky stoupá z MF Dnes. „Vulgární nadávky již ani nepočítáme… městská policie k nám vyjíždí každý den,“ dodávají v textu citovaní ředitelé úřadů práce z Břeclavi a Hodonína.
Podobné problémy znají i v deštivé a poměrně chladné Anglii. Odtamtud pochází dotazník, jenž má preventivně připomenout interní rizika na pracovišti. Táže se na následující:
Pro bezpečnost na pracovišti – prevence agresivního chování ze strany klientů
- Je pro návštěvníky snadné najít cestu do přijímacích prostor či čekáren?
- Je snadno dosažitelný a zasažitelný pracovník, který má na starost první kontakt s klienty?
- Je dotyčný chráněn před možným útokem?
- Má přehled po čekárně nebo vstupních prostorách?
- Jsou v místnostech předměty, jež by mohly být použity jako zbraň?
- Lze se dovolat pomoci jinak než křikem?
- Odkládají si návštěvy kabáty v šatně?
- Mají návštěvy snadný přístup k alkoholickým nápojům?
- Lze využít nábytku v místnostech jako zbraně?
- Jak je řešeno vaše pracovní místo? Relativně nejbezpečnější je sedět mezi klientem (či pacientem) a dveřmi.
- Je do místnosti vidět i zvenku?
- Je v místnosti, kde pracujete, nenápadné poplašné zařízení?
- Je možná komunikace s ostatními zaměstnanci?
- Vědí ostatní, že v místnosti pracujete s klientem?
Podobné otázky jsou zaměřeny i na potenciální rizika lidí, kteří alespoň část svého pracovního času prožijí mimo kancelář, v terénu.
Rizika a prevence proti napadení při práci v terénu
- Pracujete sami?
- Máte u sebe nějaký prostředek na komunikaci s kolegy?
- Máte osobní poplašné zařízení?
- Jak často převážíte ve svém vozidle problémové klienty?
- Jak často ponecháte svůj vůz bez dozoru mimo hlídané parkoviště?
- Jak často chodíte po tmavých či jinak opuštěných ulicích?
- Máte u sebe nějaký prostředek na identifikaci?
- Máte plášť nebo uniformu, logo na autě, oblečení… naznačující, že nosíte u sebe větší množství peněz nebo léky coby drogy?
- Pracujete s klienty ve vás ohrožujících situacích?
- Pracujete s penězi v hotovosti?
- Pracujete s více než jedním klientem nebo pacientem?
- Očekává se od vás, že fyzicky zasáhnete vůči nevhodnému chování, s nímž se setkáte?
- Stalo se v minulosti, že na vás někdo zaútočil při výkonu vaší profese?
- Pracujete s recidivisty – agresory?
Vyhodnocení
„Ano“ u každé položky naznačuje jistou míru ohrožení.
Souhlas se třetinou položek naznačuje podcenění potenciálního ohrožení, dvě třetiny „ano“ signalizují ohrožení značné, souhlas přesahující dvě třetiny je ohrožení výrazné. Stav popsaný v každé položce by měl znamenat zvýšenou ostražitost personálu i zaměstnavatele.
Jak se bránit? Jako rukojmí
Jednu z promyšlených a vyzkoušených variant obrany proti masivní agresi nabízí doporučení „Jak přežít jako rukojmí“. I když potenciální teroristé zrovna nebrousí kolem vaší kanceláře, rady mají i tak inspirativní hodnotu. Jsou „od pramene“. Autoři jsou členy speciálních útvarů USA v rámci antiteroristického programu a s agresory mají své zkušenosti.
Jak přežít jako rukojmí
- Je třeba zachovat klid a optimistický výhled do budoucna. Situace se zadržovanými rukojmími končívá obvykle OK. Je třeba plnit příkazy těch, kdož rukojmí zadržují. Pozor v první půlhodině, jak rukojmí, tak i zločinec prodělávají určitý šok. V situacích, kdy rukojmí dodržují instrukce teroristů, je s nimi zacházelo obvykle slušně.
- Všímejte si všeho, čeho si všimnout můžete, ale pozor, abyste nebyli přistiženi při upřeném pozorování nebo třeba při šeptání s druhými zadrženými.
- Vyvarujte se unáhlených pohybů, věznitelé je mohou brát jako ohrožení.
- S pachateli komunikujte co možná nejnormálnějším hlasem. Dbejte na to, abyste je nepopudili. Nedělejte nic, co by mohlo zhoršit situaci vaši nebo stejně postižených druhů.
- Nedělejte hrdinu. Držitelé rukojmí jsou obvykle dobře ozbrojeni a útok z vaší strany vyvolá jejich násilí.
- Nediskutujte s vězniteli, s největší pravděpodobností stejně zločince nepřesvědčíte. Nejlepší je mlčet, pokud vás věznitelé neosloví. Žádné návrhy. Pokud by se nepodařilo to, co navrhujete, mohli by vás teroristé vinit z nezdaru.
- Poté, co budete osvobozeni, využijte psychologické služby…
Doporučení shrnuje pět bodů, které mají obecnou platnost. Mohou se vám hodit, ať už budete na kterékoli straně „přepážky“.
5 doporučení pro vypjaté situace
- Smiřte se se situací.
- Zachovejte klid.
- Buďte ostražití.
- Jednejte lidsky.
- Mějte víru.
Možná namítáte, že nejsme na divokém východě, eventuálně západě, a tudíž riziko, že skončíme jako rukojmí, je malé. Nicméně povzdech „já se cítím jako rukojmí“ jsem slyšel již od mnoha klientů popisujících různé situace. Zaměstnání, riziko, že rozvodem „přijdu o děti“, dědictví, nepsané rodinné závazky a zákony… jen si vybrat. „Psychopatologie všedního dne“ bývá velmi proměnlivá, široká a výmluvná. I na její projevy lze vztáhnout výše zmíněnou pětici doporučení. Smířit se se situací není rezignace. Jen tu nerušíme, co slušně funguje, a „nebijem o mříž, duch a lví“, když víme, že ji nerozbijeme a jen vše zhoršíme.
Klid znamená nadhled a nekomplikování si již tak dosti složité situace. Ostražitost znamená stop naučené bezmocnosti a využití i drobných možností ke zlepšení trudného údělu. Lidskost nás vede k alespoň občasnému vcítění se do role domácího teroristy. Možná je přece jen menší padouch, než působí na první pohled. Ostatně nenávist není program – jen stres. Zbývá nezbytná víra – „jednou bude líp“.