Pacient byl v IKEM hospitalizovaný kvůli lokálnímu tumoru (desmoidu), který napadl většinu orgánů v dutině břišní a i samotnou břišní stěnu, tedy přední stranu břicha. Život mu mohla zachránit jen kompletní transplantace břišních orgánů, takzvaný multiviscerální štěp, a spolu s tím i transplantace celé břišní stěny.
Co se dozvíte v článku
Tenké střevo muselo pryč
Bohužel se ale tenké střevo neujalo, odhojilo se a lékaři ho museli téměř celé odstranit. „Jedinou možností, jak tuto situaci vyřešit, byla retransplantace. Připadalo v úvahu ‚vyměnit‘ jen tenké střevo, to by ale znamenalo vysoké riziko jeho opětovného odhojení. Proto jsme zvolili výměnu opět všech orgánů dutiny břišní. Museli jsem ale ponechat již transplantovanou stěnu břišní,“ popsal přednosta Kliniky transplantační chirurgie, profesor Jiří Froněk.
Hrozilo odhojení břišní stěny
Takový výkon ještě na světě nikdo neprovedl. Největším rizikem tohoto postupu bylo odhojení stěny břišní. Lékaři proto zákrok důkladně zvažovali a konzultovali i v zahraničí. A nakonec se pro něj rozhodli. Po dvouletých přípravách tak pacient dostal od nového zemřelého dárce žaludek, játra, dvanáctník se slinivkou, tenké střevo a dočasně i slezinu.
„Pacient má všechny orgány v dutině břišní od druhého dárce, stěna břišní od prvního mu zůstala,“ řekl Froněk.
Nyní už od operace uběhly tři měsíce a zdá se, že retransplantace byla úspěšná. „Po první transplantaci to bylo emočně náročné, nic se mi nechtělo. Postupem času se to srovnalo a snažil jsem se dělat zase vše, co mi to dovolilo. Snažil jsem se zase začlenit do běžného života. Velkou oporou mi byla hlavně rodina,“ zavzpomínal pacient Pavel.
Předcházela dvouletá příprava
Operace byla technicky i imunologicky velmi náročná, provedení při takto komplexní transplantaci se výrazně liší od běžné transplantace jednoho orgánu. „Imunologicky zásadní je fakt, že odhojení stěny břišní brání transplantovaná játra. Musí ale být od stejného dárce. Toto pravidlo jsme nemohli dodržet. Příprava proto byla složitá a dlouhá,“ popsal Froněk a dodal:
„Chtěli jsme si být jistí, že jsme připraveni včetně léků, které brání případnému odhojení. Z důvodu rizika odhojení jsme pacientovi transplantovali dočasně i slezinu, tu jsme odstranili tři dny po operaci.“
Tři měsíce denního sledování
Klíčová pro takto složitý výkon byla perfektní koordinace lékařských týmů jak na operačním sále, tak i v době po zákroku.
„Kombinovaný výkon multiviscerální transplantace a břišní stěny je extrémně náročný výkon spojený s rizikem infekčních komplikací, a zejména s rizikem rejekcí, tedy odmítnutí transplantátu. První 3 měsíce tak vyžadují denní intenzivní sledování a nelze podcenit žádnou okolnost, která se objeví. Tento postup minimalizuje již tak vysoký výskyt mnoha akutních komplikací,“ přiblížil vedoucí lékař pracoviště Parenterální výživy Kliniky diabetologie Petr Wohl.
Anestezie trvala deset hodin
Velkou výzvou byla transplantace i pro anestezii a pooperační intenzivní péči. „Jeden tým poskytuje specifickou anesteziologickou péči během odběru orgánů od zemřelého dárce, zatímco další anesteziologický tým připravuje příjemce před výkonem a zajišťuje anestezii během operace,“ vysvětlila přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče docentka Eva Kieslichová.
„Největší výzvou pro nás je úspěšné zvládnutí nejrizikovější fáze transplantace – reperfuze – tedy obnovení průtoku krve transplantovanými orgány; za tím účelem využíváme na operačním sále specifické postupy včetně aplikace kontinuálních eliminačních metod,“ dodala.
V tomto případě trvala anestezie u pacienta celkem deset hodin včetně invazivního zajištění a předchozí radiologické intervence. Riziková a náročná je i časná pooperační péče, kdy probíhá spolupráce i s infektologem, klinickým farmaceutem, imunologem, specialistou v oblasti parenterální výživy a gastroenterologem.
Přísný režim i při rehabilitaci
A nedílnou součástí terapie je i časná rehabilitace. „Pacient dostává účinnou imunosupresivní léčbu, která má zabránit odhojení transplantovaných orgánů, zároveň je ale vysoce citlivý k infekčním komplikacím, takže musíme při jeho ošetřování dodržovat přísný izolační režim,“ řekla docentka Kieslichová.
Podobné výkony se provádějí například i v Belgii nebo Anglii, ale dosud se orgány i břišní stěna transplantovaly jen od jednoho dárce. První multiviscerální transplantace a transplantace tenkého střeva proběhla v IKEM v roce 2014. Byla to historicky první multiviscerální transplantace v České republice a zároveň i ve střední a východní Evropě.
ČLÁNKY DO MAILU