Své kuchařské kousky zprostředkovávali lidem nejdříve prostřednictvím svého blogu Mikyna v kuchyni, ale po roce a půl psaní a focení si otevřeli vlastní podnik. Bistro, kde Kristýna Soroková a Ondřej Láf se svým týmem připravují jídla ideálně z lokálních surovin a poctivě, jednoduše a lákavě. A navzdory tomu, že na severu Čech jsou ceny jejich produktů přece jen trošku vyšší, dveře se tu netrhnou. Jaké je bistro Mikyna na samém okraji centra Liberce? Co nám chutnalo a kam už si nikdy nesedneme?
Majitelé Mikyně udávají směr
„Cesta k vlastní kavárně byla hodně složitá, možná složitější, než jsme si sami mysleli. Ono o jídle psát, dvě hodiny si doma v klidu vařit rizoto pro dvě osoby a pak si to další hodinu zdobit a fotit je něco úplně jiného než vařit rizoto pro padesát lidí, kdy musíte mít uvařeno v jedenáct hodin, ne v jedenáct patnáct. Navíc do toho řešíte spoustu papírování, kalkulace, povolení,“ říká na úvod našeho povídání Kristýna Soroková. Přestože ale jejich začátky v prvních dvou letech podnikání nebyly vůbec jednoduché, dnes už na ně s Ondřejem vzpomínají s úsměvem.
Třeba na dobu, kdy Kristýnin táta s tetou vařili v kuchyni a Kristýna poletovala po place, Ondrova maminka pekla v pekárně a Ondřej pak po své práci přijel a pomáhal se vším, co bylo třeba. Od té doby se toho samozřejmě hodně změnilo, nyní tu mají zaměstnance i provozní, kteří se starají mimo jiné i o vymýšlení menu. „My tu figurujeme spíš jako takoví rádci a udáváme směr. Přesto nás ale oba můžete potkat v kuchyni, pekárně nebo na place. Rodinnou atmosféru si však i tak snažíme udržet. S kolegy z práce trávíme kolikrát víc času než se svou rodinou, takže je důležité, aby nám bylo společně dobře,“ vypráví Kristýna Soroková.
Parapet láká, ale sedejte raději na židli
A dobře je tu zjevně i mnoha zdejším strávníkům, kteří si sem za téměř pět let existence Mikyny našli cestu. Populární severský interiér doplněný dřevěným nábytkem i pestrou škálou židlí dodávají nepříliš rozlehlému prostoru na přívětivosti, původní ošoupaná podlaha na rustikálnosti. Celkový dojem dotvářejí velké výlohy s posezením, které celý prostor skvěle projasňují.
Ale upřímně, moc dobře se na dřevěných parapetech s polštáři nesedí, oproti židlím jsou moc vysoké, a u stolu se tak k jídlu hrbíte a čekáte na housera. Když odoláte posezení mezi značkovými polštáři a zaujmete místo na židli, můžete sledovat projíždějící tramvaje nebo školáky proudící z blízkých základních, středních i vysokých škol. Právě pro ně je nabídka zdejšího jídla asi nejlákavější, kopíruje moderní trendy ve stravování, užití čerstvých surovin i přístup k hostovi. Aniž by kdokoliv z obsluhy věděl, že jsme zde kvůli článku, dostalo se nám milého přijetí, rychlé obsluhy i donesení vody zdarma, kterou si hosté mohou nalévat přímo u baru z připravených džbánů.
Misky a avo toust můžeme doporučit
Co se jídla týče, snad každého zaujmou misky, tzv. bowls, které tu patří k tomu nejpopulárnějšímu, co v Mikyně můžete sníst. „Je to taková moje oblíbená forma jídla. Do misky si prostě dáte všechno to, co vám chutná. Třeba čočkový salát, placičky z quinoi, avokádo, pickles, hummus,“ uvádí spolumajitelka libereckého podniku. My jsme měli štěstí na misky s čočkovo-houbovými karbanátky, špaldovým salátem, zakysanou smetanou s česnekem, kysaným zelím, pickles z květáku, pečenou karotkou, rukolou, jablkem a hořčičným dressingem.
Kristýna Soroková, spolumajitelka bistra Mikyna
A ochutnali jsme zdejší vyhlášený avo toust – tedy opečenou topinku s pestem ze sušených rajčat a avokádem; přestože spadá do snídaňové nabídky, dali jsem si ho ve dvě odpoledne. „Snídaně je v Mikyně asi nejoblíbenější jídlo a snídáme rádi klidně celý den. Máme tu i pár expertů, kteří by snad mohli žít jen na snídaních. Tak jsme si řekli, proč omezovat snídaně jen na dopoledne? A funguje to skvěle,“ vysvětluje posunutí snídaňové nabídky z jedenácté až na patnáctou hodinu Kristýna Soroková.
Suroviny hrají prim, když to jde, jsou lokální
Jídlo, které se vám na stůl dostane, je plné barev a chutí, protože čerstvost, a pokud možno lokálnost surovin zde využívaných je v Mikyně velmi podstatná. „Lokálnost je velký trend a myslím, že je to moc dobře. Dává nám to smysl. Snažíme se využívat lokální věci na maximum a ty exotičtější mít spíš jako doplněk. Máme svého pana zelináře a v létě chodíme na trh, mléčné výrobky nám vozí z farmy z Železného Brodu. Najít česká vejce v bio kvalitě, či alespoň z volného chovu s dovozem do Liberce byl obzvlášť oříšek, ale povedlo se. Ono je prostě poznat, jestli okurka vyrostla na poli na slunci pár kilometrů od Liberce, nebo v Holandsku ve skleníku. Na jídle je čerstvost znát, a navíc máme pak z vaření mnohem větší radost,“ vypráví spolumajitelka Mikyny.
Navíc věří, že restaurace a bistra jsou od toho, aby vařila, a ne ohřívala. Když si v Mikyně dáte vývar, je to opravdu vývar ze zeleniny, ne z prášku. Když připravují lasagne, nachystají si na své těstoviny i bešamel. Stejně tak jako hummus, housky na burgery, nakládanou zeleninu nebo marmeládu. „Jít do bistra na holandskou omáčku z krabice nebo ohřívané vafle mi moc super nepřijde,“ vysvětluje Kristýna důvody, proč přes práh Mikyny polotovary neprojdou.
A podobně to mají i s nápoji. Limonády tu netečou z malých lahviček zahraničních výrobců, ale nachystají vám domácí dle denní nabídky, levandulovou, nebo zázvorovou, čaj tu zalévají od pražských Tea Mountain, kávu pak od severských Nordbeans. „Chtěli jsme výběrovou kávu, a když máte pražírnu asi deset minut pěšky od bistra, tak je volba jasná. Přijde mi smysluplnější nabízet kávu z liberecké pražírny, než si ji nechat posílat třeba z Anglie. Navíc kluci z Nordbeans jsou hrozně ochotní, chodíme k nim pravidelně na cupping, upraží nám klidně směs jen pro Mikynu na míru; a jakmile se nám něco pokazí s kávovarem, hned je máme při ruce,“ říká Kristýna Soroková.
ČLÁNKY DO MAILU