Zejména v souvislosti s 20. výročím existence samostatné České republiky se v závěru loňského roku vyrojily diskuse o identitě Čechů a jejich státu. Na místě je proto možná věnovat se také naší gastronomické identitě, kulinářským tradicím, jejich kořenům a s nimi spojených osobností, které se podílely na vytváření podmínek potravinářské produkce, výzkumu nebo žádoucímu posouvání hranic kvality i jedinečnosti na území Česka vyráběných potravin.
Jako by u nás žádné kvalitní průmyslově vyráběné potraviny neexistovaly…
Stávající obraz tuzemské potravinářské produkce je totiž zcela tristní. Každodenně medializované údaje o výsledcích kontrol prováděných dozorovými orgány státu, při kterých se zveřejňují bez dalších souvislostí pouze negativa, „osvětové“ servery typu Potraviny na pranýři, či „důkazy“ o tom, že je ČR potravinářským smetištěm Evropy, dokázaly tuzemskou nebo v tuzemsku prodávanou potravinářskou produkci degradovat jako celek.
Jako by u nás žádné kvalitní průmyslově vyráběné potraviny neexistovaly, jako by tisíce drobných podniků na trh nedodávaly tradiční, a často ochrannými známkami oceněné výrobky, jako by celá řada u nás vyprodukovaných potravin nevyhrávala ceny v zahraničních soutěžích, a tak dále.
Potravinářská síň slávy: pivovarníci a kdo dál?
Možná je to také tím, že si až na výjimky dostatečně nepřipomínáme často stále ještě žijící legendy tuzemského potravinářství, které se nejen v podmínkách ČR, ale často na evropské i světové úrovni zasloužily o potravinářský výzkum nebo jeho propagaci. Jednotlivým potravinářským oborům chybí cosi jako síně slávy, odkazy na klasické kulinářské tradice, pohled do minulosti. Jak přitom praví klasický slogan: „Kdo nezná svou historii, nemá ani budoucnost.“ Něco na tom je.
Z oborových potravinářských organizací přitom systémově buduje svou síň slávy vlastně jen Český svaz pivovarů a sladoven. Má to svou logiku, tuzemské pivovarnictví je fenomén nejen u nás, ale i ve světě, a podle tradiční technologie výroby piva v ČR je nazvána celá jedna kategorie piv uznávaných oficiálně ve světě jako pilsner českého typu.
Pivní seriál:
Svaz také pravidelně prezentuje významné osobnosti oboru – naposledy se tak stalo v závěru loňského roku, kdy svaz představil první dámu českého pivovarnictví Gabrielu Basařovou, která se ve svém profesním životě zasloužila především o výzkum v oblasti modernizace technologií uplatňovaných při výrobě piva.
Osobnosti i vizionáře máme
Nejen tuzemské pivovarnictví se ale může pyšnit řadou významných osobností, o nichž však veřejnost obvykle nic neví, třeba i proto, že již nejsou mezi námi. Takovým příkladem je třeba někdejší ředitel Michelské pekárny Josef Stoulil. Vizionář, který obohatil domácí pekárenský trh o celou řadu zcela nových a inovativních produktů. Již dlouho před změnou politického systému budoval síť podnikových prodejen s cílem nejen zvýšit prodej pekárenských výrobků, ale zároveň jako strukturu umožňující propagaci těchto produktů a představující také zpětnou vazbu ze strany spotřebitelů.
Své osobnosti, na které bychom měli být hrdi, mají samozřejmě všechny potravinářské obory, přičemž některé z nich mají dodneška co říci. Třeba dlouholetý šéf národní komise Mezinárodní mlékařské federace Oldřich Obermaier nebo vědec a pedagog Ladislav Steinhauser působící stále ještě aktivně na trhu zpracování masa.
Myšlenky těchto lidí, a hlavně jejich paměť mapující minulost a vývoj tuzemského potravinářství ale téměř nejsou využívány. Místo toho nastupují „odborná“ doporučení nejrůznějších celebrit, které jsou však obvykle jen tvářemi reklamních kampaní a jejich gastronomická a kulinářská vyjádření nevycházejí z osobního přesvědčení, nýbrž z podkladů nejrůznějších reklamních agentur.
Nejsme smetištěm Evropy
Tuzemské potravinářství i kulinářství má zkrátka svou historii, která obsahuje mnohé i pro dnešek žádoucí a funkční inspirace. Nebylo by proto od věci si je občas připomenout, třeba prostřednictvím budování „síní slávy“ a zejména prezentací myšlenek osob, které by si nominaci do takových síní zasloužily.
Téměř každý občan v současné době přiznává, že ve společnosti chybí pozitivní vzory a pozitivní myšlenky. Je to ale tím, že je nedostatečně hledáme. Pro ilustraci snad jen jeden případ, již zmíněného mediálně i spotřebitelsky zřejmě nesledovanějšího portálu „Potraviny na pranýři“. Ještě před spuštěním tohoto projektu a opětně při jeho první oficiální prezentaci bylo veřejně řečeno, že uvedený produkt bude obsahovat také žádoucí osvětové informace, pozitivní příklady, věrohodné argumenty o důsledcích složení potravin či zásady správné výživy. Nic z toho server dodneška neobsahuje, přesto získal ocenění v soutěži Křišťálová lupa (viz Potraviny na pranýři získaly ocenění v anketě Křišťálová lupa).
K tématu: Web Potraviny na pranýři – úřady nabídly nedovařený polotovar
Je jistě záslužné informovat spotřebitele o porušení podmínek výroby, deklarovaného složení potravin nebo o nešvarech při jejich prodeji. Pokud to ale mají být jediné údaje o potravinách, v tomto případě zdaleka nejen tuzemských, je závěr spotřebitelské veřejnosti o ČR jako smetišti Evropy vlastně logický. Přestože smetištěm Evropy nejsme, a pokud ano, pak je také smetištěm Evropy ve větší či menší míře každý evropský stát.
ČLÁNKY DO MAILU