Dlouhodobě největší problém našeho ovocnářství a zelinářství spočívá v tom, že v klimatických podmínkách naší země lze pod širým nebem vyprodukovat každoročně jen jednu sklizeň (v některých ojedinělých případech dvě). To samozřejmě nestačí k celoročnímu zásobování spotřebitelů čerstvým ovocem a zeleninou. Jenže právě to spotřebitelé požadují.
Jednou z možností, jak tento trend zvrátit, je pěstování, především zeleniny, ve sklenících. Na tom staví svou produkci celá řada zemí EU, a právě odtud se k nám takové výrobky dovážejí. Skleníkové výpěstky ale nemají zrovna optimální image, nehledě na to, že po roce 1989 značná část našich vlastních skleníků zanikla, protože výsledná produkce nebyla cenově konkurenceschopná.
Rajčata 2015
- dovoz do ČR 2,683 miliardy Kč
- vývoz z ČR 300 miliónů Kč
Zdroj: MZe ČR
Hydroponie: pěstování bez půdy
Vývoj v zahraničí se ale nezastavil, a je pozitivní, že začíná ovlivňovat i strategii celoročního pěstování zeleniny i u nás. Především pak prostřednictvím hydroponie, tedy pěstování plodin bez půdy, při kterém získávají pěstované plodiny pro svůj vývoj potřebné látky z živných roztoků. Hydroponie je tak modernější a sofistikovanější verzí pěstování zeleniny, ovoce nebo třeba pokojových květin ve sklenících. A dlužno podotknout, že výsledkem je produkt, který z mnoha důvodů boří mýty o nízké kvalitě skleníkové produkce.
Naopak, oproti konvenčně pěstované zelenině a ovoci má celou řadu výhod.
Výhody: výživa na míru a bez pesticidů
V prvé řadě je to vyšší nutriční hodnota, protože řízené dodávání látek prostřednictvím živných roztoků zvyšuje v zelenině obsah vitamínů, minerálů a obecně pro organismus přínosných složek.
Vzhledem k tomu, že rostliny nepřicházejí při pěstování do styku s půdou, minimalizuje se riziko napadení rostlin plísněmi a dalšími mikroorganismy, které v půdě žijí. Díky neexistenci škůdců, neboť rostliny jsou pěstovány prakticky ve sterilním prostředí, není třeba v hydroponických systémech ošetřovat pěstované produkty chemicky, takže v rostlinách nejsou rezidua různých pesticidů a dalších přípravků.
A pokud jde o lokální (v tomto slova smyslu českou nebo moravskou) produkci, není nutné ještě nedozrálou zeleninu nebo ovoce „podtrhávat“ (sklízet ještě před úplným dozráním), a naopak je možné ji rovnou v čerstvém stavu ke spotřebiteli distribuovat.
Na Hané budou pěstovat rajčata bez půdy
- Cherry rajčata z obřích skleníků mají být již v letošní předvánoční nabídce.
- Dva skleníky pro hydroponický způsob pěstování rajčat dokončilo Zemědělské družstvo Haňovice na Olomoucku.
- Rajčata porostou z kokosového substrátu s živným roztokem a budou je opylovat čmeláci. Na pulty obchodů se dostanou do druhého dne.
Zdroj: MZe ČR
Samozřejmě – chybí sluníčko, které v přírodě „dělá“ cukry, barvu a vitamín D. Cukry ale samozřejmě při správné sklizni a výživě hydroponická produkce má, a to samé platí při optimální sklizni o barvě.
Zkušení degustátoři by možná poznali jemné nuance ve výsledné chuti, otázkou ale je, zdali by skleníkové produkty považovali za horší – jak již bylo řečeno, řízenou výživou lze i výslednou chuť pro spotřebitele příznivě upravit, stejně tak, jako se u vajec dosahuje plnější barvy žloutků přidanými karotenoidy.
A ještě jedna dobrá vlastnost hydroponického ovoce a zeleniny – totiž, že je vhodnější pro alergiky, protože neobsahuje alergeny z půdy – když tam ta půda není.
Moderní metody musí přesvědčit své zákazníky
Jen pro zajímavost – podobnou technologií jako hydroponie je akvaponie, což je systém produkce potravin spojující chov ryb také s pěstování rostlin bez půdy. V praxi jde o soužití ryb, rostlin a prospěšných bakterií, které rozkládají odpadní látky vylučované rybami a zpřístupňují v nich obsažené živiny rostlinám.
Oba systémy mají přitom mnohé společné, a nejde jen o absenci půdy. Společná je také vyšší nákladovost pěstování (nebo chovu ryb), například díky spotřebě potřebné energie, ale třeba i kvůli nutnosti udržovat prostředí pro vývoj zeleniny a ovoce (nebo ryb) v téměř sterilním stavu, což klade vysoké nároky na hygienu.
Nezanedbatelnou překážkou jsou také poměrně vysoké vstupní investice. A kdo si i s vědomím začátečnických rizik vše dobře nespočítá, se zlou se ekonomicky potáže. I díky tomu nebyla celá řada projektů na bázích akvaponie či hydroponie zatím dotažena do žádoucího konce. Například proto, že nebyla propojena s nějakou aktivitou, která by náklady snižovala, třeba s provozem bioplynové stanice nebo jakoukoli produkcí obnovitelných zdrojů energie, z jejichž prodeje lze oba systémy fakticky dotovat.
Komu se to ale povede, získá možnost „on-line“ čerstvé produkce, a tím možnost plynule zásobovat vlastní (nebo i cizí) trh, velmi rozsáhlou volbu komodit, které lze tímto způsobem pěstovat (i takových, které jsou náchylné na klimatické vlivy) a také možnost uvést na trh výrobek, který představuje pro spotřebitele překvapivě hodně nutričních, ale i zdravotních výhod.
Pokud je tedy přesvědčí, že je opravdu má, což patrně nebude při již zmíněné negativní skleníkové image úplně snadné. Je to ale cesta, jak snížit rostoucí dovozy zeleniny či ovoce na naše území ze zahraničí, a zvýšit tak takzvanou potravinovou soběstačnost ČR v oblastech, které jsou na tom ještě hůře než ono pověstné a mediálně slavné vepřové maso…
ČLÁNKY DO MAILU