Tak mě taky není příjemná spousta představ, ale ještě důležitější je, co v restauraci doopravdy potkávám. A to je hlavně mimo hranice města často zapáchající obsluha, nulová hygiena, smrad a nepoživatelná "jídla". Psa často bereme s sebou a hlavně ve městě nás s ním pustí i tam, kde to mívají běžně zakázáno, jakmile vidí, že je sice velký (43 kg), ale klidný a zcela pod naší kontrolou. Naopak míváme problém se v klidu najít, protože nás obtěžují ostatní hosté, kteří se za ním hodí mazlit.
Paradoxně největší problémy se psy mají ne luxusní tiché podniky, ale zaplivané a hlučné venkovské restaurace, kde pro špínu nenajdete místo k sednutí.
V rozumném podniku je to totiž se psy stejné jako s lidmi - pokud ho obsluha vyhodnotí jako problémového, tak ho dovnitř přece pouštět nemusí.