Názory k článku V šedesáti příliš stará na dítě?

U starších rodičů jsou nejméně dva velmi podstatné problémy -
1. Starší člověk už nemívá takovou trpělivost pro výchovu.
2. Řekněme, že v době porodu má maminka a tatínek 50 let.
Když dítě dospěje do VŠ věku, již mají téměř 70 let. Nemají dostatečné finance pro podporu jejich dítěte a je i možné, že jejich zdravotní stav donutí dítě se o ně starat.

Nevim,jak je to s tou trpelivosti, ale absolutne souhlasim s tim problemem s vekem rodicu, kdyz dite dospeje.

Teoreticky sice by dite melo byt samostatne po 18-tem roku veku, ale prakticky rodice v Evrope podporuji zhruba do 25 (tedy alespon vysokoskolaky).

Navic byt kolem 25 a nemit uz ani jednoho rodice (zemreli starim) a pripadne i vyrustat bez prarodicu a sourozencu, tak to uz je skoro na psychiatra.

Cely ten problem s vekem rodicu me nuti se zamyslet nad tim, ktera z techto 3 moznosti je ta nejlepsi:

1. 20ti leti rodice maji dite. Sice mu nemuzou poskytnout zadnou materialni podporu a omezenou mentalni podporu (zivotni nevyzralost rodicu), ale budou tu pro nej po mnoho let. Dite je z domova, kdyz je rodicum 40–45 a tak maji pred sebou jeste spoustu kvalitnich let pred odchodem do duchodu. Zatimco tento model byl standardem pred mnoha lety, dnes je spise priznakem socialne slabsich a slabych vrstev.
2. 30–35ti leti rodice: plna materialni a mentalne vyzrala podpora ditete. Dite samostatne kdyz je rodicum 50–60. Poslednich par let pred duchodem. Tento model se stava evropskym standardem (prumerny vek prvorodicek stale roste)
3. rodice 40–45 (a vice): plna materialni podpora, mentalni podpora predmetem diskuze (obrovsky vekovy rozdil mezi ditetem a rodici, naprosto rozdilny system hodnot v danych zivotnich etapach – viz dite 15 let, rodice 60(!)). Kdyz je dite samostatne, oba rodice jsou v duchodu, celi poslednim par let zivota. Budouci vzajemna podpora omezena az nulova (rodice po smrti).

Clovek si opravdu nevybere. Jestli ono nakonec neni lepsi ze sobeckeho pohledu jednotlivce, mit deti ve 20ti, a mit je z domova kdyz je cloveku 38 a pak si konecne zit vlastni nezatizeny zivot (alespon do doby, nez prijdou vnoucata).

Proc to pisu? Vychazim ze situace spoluzaku z moji stredni skoly: Spoluzacka mela deti, kdyz ji bylo 18 a 19. Kdyz ji bylo 34, tak deti uz byli prakticky odrostle a potrebovali jen omezeny dohled. Mela cas se venovat svym vecem. Do te doby ho nemela. Do te doby take byla „chuda“. Jeji zivot vlastne zacal az po 35.

Naproti tomu jsou dalsi spoluzaci, kteri ve 35ti jeste deti nemeli, pripadne byli svobodni/svobodne. Do te doby pomerne bezstarostny financne zabezpeceny zivot vymenili na dalsich 15 let za zivot s malymi detmi.

Kdo z nich je na tom lepe? Nektere zivotni otazky opravdu nemaji jednoduche odpovedi …

Mozna je to jednodussi, nez se zda, stacit vykrocit ze zabehnuteho ramce mysleni. Staci pridat do vaseho systemu jeste variantu 3: nemit deti zadne a zit od 20 let az do duchodu bez kompromisu.

Vzhledem k tomu, ze podstatou zivota je zajistit pokracovani zivota, tak jsem vasi variantu neuvazoval.

Proc jsou deti dulezite? Ono je hezke, ze clovek za 40 let vyznamne prispeje k poznani lidstva, ale pokud to nema kdo pouzit nebo neni nikdo, kdo by na tom stavel dale, tak to k nicemu nebylo a cely poznatek upadne v zapomneni (tech znalosti, co predchozi civilizace vymyslely, abychom je jako lidstvo opet zapomneli, skoda mluvit).

Nehlede na fakt, ze 100 lidi v prumeru prijde na vice veci, nez jeden.

O jakych „poznatcich“ tady pisi? Pochopeni (fyzikalnich) zakonu prirody (sveta), kde zijeme (vesmir), jak ho prozkoumavat, proc zijeme, jaky je smysl vesmiru a nasi existence v nem atd. Kazdy i maly poznatek je krokem k objeveni a pochopeni techto otazek.

Stale nerozumim, proc by kazdy nemohl zvazovat vsechny varianty vcetne toho, ze dite mit nebude. Mit dite prece neni zadna povinnost, to by byl ten svet trochu prilis jednoduchy, nemyslite?

> proc by kazdy nemohl zvazovat vsechny varianty vcetne toho, ze dite mit nebude.

Je pro me tezke si predstavit, ze na jedne strane budu predstirat, ze rozumim tomu, jak je nezbytne pokracovani lidstva pro to, abychom se dobrali podstaty nasi existence a pritom na druhe strane sobecky ocekat, ze se o to postaraji jini lide. Prostrednictvim deti mame prave sanci prispet k dalsimu rozvoji. Psal jsem vyse, ze 100 lidi vymysli v prumeru vice nez 1 (nebo 80).

Prave v Evrope bychom to pritom meli brat za jistou samozrejmost, protoze vymirame. Pocet obyvatel se zvysuje jen diky imigraci z mimoevropskych statu (jihovychodni Asie, Afrika).

život je chudý pokud nemáte děti. Je s nimi sice spousta starostí, ale o to více radostí. A na stáří nejste sami – máte děti a vnoučata. Co může být krásnější

Miluju děti, ale nemyslím si, že život musí být chudý, pokud nemáte vlastní děti…
Někdo si svůj život naplní vlastními potomky, pro jiného může existovat jiná cesta. – To, že se člověk rozhodne nemít vlastní děti, není akt sobectví, jak se často tvrdí. – Je to mnohem zodpovědnější, než pořídit si děti „protože tak to přece má být“ a potom se topit ve výčitkách, že jim nemůžete dát, co by si zasloužily (dosadit si můžete cokoliv, co pro šťastný život dítěte považujete za důležité)…

Jsou rádoby matky do pětatřiceti a jsou horší než macechy,tak proč by matkou neměla být žena,která porodí své dítě od srdce a z lásky k přírodě starší věkem a zdravá na duchu.Každý normální psycholog musí potvrdit,že pro svět je vždy bezpečnější človíček vyrůstávající a vedený pro život vedle někoho,kdo již má co druhému nabýdnout a to jak hmotne tak vědomostně,ale hlavně od srdce.Jsem chlap a zarazila mě ta 60ti%ní demagogicky smýšlející skupina barbarů či závistivců,či těch co se bojí přiznat,že nejsou dnes již schopni,možná díky honbě za mamonem starat se ani o psa.Sám jsem táta krkavec,jelikož jşem vlastní blbostí o vše přišel,ale proč nedopřát všem těm co učiní své děti i adoptované,šťas­tnými tvory a těmi šťastnými můžou i býti v neštěstí i štěstí osudu i nový adoptivní rodiče.

Celá koncepce umělého oplodňování je zalžená na „oprávněném“ (čti „nekompromisním“) požadavku mít dítě ať to stojí, co to stojí. Pokud příroda rozhodla, že po určitém věku nebo určití jedinci nemají mít potomky, vřele bych doporučoval ji respektovat, jinak mohou být následky nedozírné. Prozatím nejstarší dítě ze zkumavky má přibližně 30 a následky umělého oplodňování na populaci se tedy dají těžko hodnotit, přesto se ví, že uměle plozené děti nesou ve srvnání s běžně počatými jedinci mírně odlišnou (defektní) genetickou informaci.

Taky mam ten pocit. Sice bych se umelemu oplodneni uplne nebranil, ale co je moc toho je prilis.

Btw. epigenetika (to jes zapinani a vypinani genu) je jeste v plenkach, ale uz ted je jiste ze prostredi ve kterem je vajicko ma na neho vliv.

přála bych vám aby jse nemohl mít to počem tolik toužíte, víte jaká to je krása mít děti? a navíc hdyby ti co nemohou mít děti je neměli tak brzo vymřem.

… A?

Nezlobte se na mne,ale matka ,které zemře dítě, ho bude chtít mít i v 45.letech,nebo která ho doposud nemohla mít.Myslím si,že je to každého soukromá věc.Kolik mladých rodičů se pořádně nestará o své děti a starají se o ně babičky?Moji rodiče mne měli v 22.letech a neužila jsem si jich tak jako moje sestřenice svých rodičů,kteří ji měli kolem 40let.Je to o lidech a ne o věku.Já sama jsem měla dceru ve dvaceti a věřte,nic by se nestalo, kdybych ji měla o deset či více let později.

Nechme lidi svobodně se rozhodnout co chtějí v určitém období svého života.

Nazory dost mimo misu. Komentare, ze muz po 60 je sobecky, kdyz si porizuje deti, se objevuji bezne. Podivovat se nad hvezdami, ktere maji k ruce tucet chuv, vyzazistek, sluzek a nevim ceho, jak jsou svezi odpocate nafocene do casopisu to je vylozena naivita…

Vsak ani ony ty chuvy nejsou bez problemu. Deti si prakticky nevybuduji vazbu na rodice, citi se ve stinu jejich slavy a pozdeji se to projevi bud jako rebelie nebo deprese, doprovazene zneuzivanim leku nebo primo drog.

Nevim, jestli je tedy co zavidet.

To je for a kolik je novopečených otců po 50 letech? Fůj to je hnus,chudáci jejich děti,bude jim trapně,že mají otce stařečka.

Ještě by to chtělo anketu „Fandíte starým otcům?“…:)

Jinak se mi líbí, jak je článek napsaný.
Je pravda, že se nedá život „normálního smrtelníka“ srovnávat s životem Madonny, tudíž ani její mateřství ne, ale na druhou stranu je myslím stejný nonsens srovnávat život kohokoliv s životem někoho jiného a mluvit při tom o objektivitě… Takže nechme každého, ať se zařídí dle svých možností a tužeb, pokud tak nečiní na náš účet…

Fandím těmto maminkám. Jsou odvážné a chytré: půjdou na mateřskou v šedesáti, zatímco jejich kolegyně se budou dřít v práci a také v práci i nejspíš umřou, jak to vlády mají dobře naplánované. Na to, aby žena v 65 letech ještě pracovala na plný úvazek- např. učila děti, a vykonávala různé jiné profese- proti tomu není žádné dovolání, prostě musí!!

Myslim si ze zena ma mit dite kdy ona si to sama urci a proto je jedno jestli ve 20 ve 30 ve 40 nebo v 50 nebo v 60 spolecnost by mela akceptovat jeji nazor a muze si to urcit kdy ona bude chtit.protoze kazdy ma svuj zivot a uplne jiny nez jeji kamaratka proto nelze srovnat vsechny stejne.