Clovek si opravdu nevybere. Jestli ono nakonec neni lepsi ze sobeckeho pohledu jednotlivce, mit deti ve 20ti, a mit je z domova kdyz je cloveku 38 a pak si konecne zit vlastni nezatizeny zivot (alespon do doby, nez prijdou vnoucata).
Proc to pisu? Vychazim ze situace spoluzaku z moji stredni skoly: Spoluzacka mela deti, kdyz ji bylo 18 a 19. Kdyz ji bylo 34, tak deti uz byli prakticky odrostle a potrebovali jen omezeny dohled. Mela cas se venovat svym vecem. Do te doby ho nemela. Do te doby take byla „chuda“. Jeji zivot vlastne zacal az po 35.
Naproti tomu jsou dalsi spoluzaci, kteri ve 35ti jeste deti nemeli, pripadne byli svobodni/svobodne. Do te doby pomerne bezstarostny financne zabezpeceny zivot vymenili na dalsich 15 let za zivot s malymi detmi.
Kdo z nich je na tom lepe? Nektere zivotni otazky opravdu nemaji jednoduche odpovedi …