Vyrostl jako sirotek a později založil Sokol. Tyrš se celý život bál smrti, zahynul v Alpách

Mezi známé tváře zakladatelů proslulého a nadčasového spolku Sokol patřili dva muži, kteří se stali nerozlučnými přáteli – Miroslav Tyrš (1832–1884) a Jindřich Fügner (1822–1865). Oba byli velmi inteligentní, nadaní, s velkým potenciálem a vyššími cíli. Poprvé se setkali v roce 1860, dva roky před založením Sokola. Tehdy měl Fügner šestiletou dceru Renátku, která se i přes dvaadvacetiletý věkový rozdíl o dvanáct let později stala Tyršovou manželkou. To už Sokol běžel naplno a pomáhal zvyšovat pružnost, odolnost, vůli a sílu nejen mužů, ale i žen. Jak se to vlastně všechno seběhlo?

Sirotkem v šesti letech

Říká se, že to, co nás ovlivní v dětství, utváří náš pozdější život i profesní cestu. Nejinak tomu bylo i u Miroslava Tyrše. V průběhu svého dětství ztratil nejen otce, ale i dvě malé sestry a nakonec také matku. Již ve svých šesti letech se stal naprostým sirotkem. Vyrůstal střídavě u obou svých strýců, býval často nemocný a projevovala se u něj slabá psychika a bál se smrti, se kterou se setkal příliš brzy v souvislosti s odchodem svých nejbližších. Moc rodinného tepla nezažil, rozuměl si jen se svou sestřenkou Jenny, s níž i později udržoval korespondenci.

Přečtěte si také:

Kočičí psycholožka: Kočka je milý společník, ale žádný telepat

Útěchu nacházel v zájmu o antickou kulturu, umění a sport, zaujalo ho cvičení a síla těla i ducha, což byly pro něj ideály a smysl života. To všechno mu pomáhalo překonávat vlastní slabosti těla a křehkou psychiku. Zaujala ho Schopenhauerova filozofie zdůrazňující vůli jako základ života. To všechno mělo vliv na jeho pozdější založení Sokola. Miroslav Tyrš byl velmi inteligentní a nadaný, v průběhu života se věnoval studiu a dotáhl to až na doktorát z filozofie. Po maturitě na gymnáziu se zhroutil, ale pak nastoupil k dalšímu studiu. Mezitím již působil jako cvičitel tělovýchovného ústavu Ferdinanda Schmidta a učitel německé soukromé Vyšší dívčí školy vedené jeho sestřenkou Jenny.

Osudové setkání v Novém Jáchymově

Když působil jako učitel synů továrníka Eduarda Bartelmuse v Novém Jáchymově, vedl i kroužek řecké gymnastiky pro místní chlapce. V létě 1860 se v Novém Jáchymově setkal s rodinou Jindřicha Fügnera. Tehdy ještě netušil, že jde o osudové setkání. A stále přemýšlel, čemu se vlastně věnovat. Miloval umění, ale také sport. Spoluvytvářel základ českého tělocvičného názvosloví a připravoval se na doktorát z filozofie, zavedl vlastní svižný krok, při němž se našlapovalo na špičky, a chtěl psát.

Přečtěte si také:

První pomoc při bolesti beder. Cviky, které vám přinesou úlevu

Nakonec bylo jasno: společně se svým novým přítelem Fügnerem, s nímž se velice rychle spřátelil a začali si tykat, založil český tělocvičný spolek, který měl být protiváhou německého Deutscher Turnverein in Prag. Tak v roce 1862 vznikla Tělocvičná jednota pražská, název Sokol pražský se ujal o dva roky později. Tyrš se stal náčelníkem Sokola a jeho kariéra tak začala.

Napřed Fricek, potom Mirek

Cílem Sokola ale nebylo jen cvičení. Byla to také filozofie, morální a etické zásady chování, vlastenectví a prosazování českého jazyka. Oba přátelé si změnili svá původně německá jména: Fridrich Tirsch, který byl dítětem českých Němců z Děčína a kterému v dětství říkali Fricek, se přejmenoval na Miroslav Tyrš, Heinrich Fügner v tom zpočátku úplně neměl jasno, protože si nechával říkal Hynko, pak Domoslav, nakonec přijal jméno Jindřich.

Zásadní byla také česká sportovní terminologie, o kterou se zasloužil Tyrš. Vznikly tak pojmy: „unožení“ (namísto původního „rozetknutí noh“), „roznožení“ (namísto původního „rozmrsknutí noh“) nebo „dřep“ (namísto původního „spojení lýtek se stehny“).

Pero nesmělo být delší než 21 cm

Sokol vyžadoval přípravu stanov a další věcí okolo, prapor, kroj, tělocvičnu. Fügner zadal známému malíři Josefu Mánesovi, aby namaloval sokolský prapor na hedvábí. Měl být lehčí oproti vyšívanému praporu. Symbolem se stal pozlacený sokol dle návrhu Antonína Suchardy. Prapor byl vysvěcen v červenci roku 1862. Tyrš pak vypracoval kompletní metodiku cvičení.

Co se týká kroje, původní bílou či modrou košili později nahradila červená košile s úzkým bílým proužkem kolem krku. Ke košili patřila šedá čamara se třinácti dvojicemi knoflíků spínanými šňůrkami, šedé pumpky, nízké holínky a baret se sokolím perem. Sokolí pera připravovala Fügnerova dcera Renátka, která je škubala z ptáků, jichž byla doručena celá bedna. Pero nesmělo být delší než 21 cm.

Ženy ano, ale bez mužů

Cvičilo se od 5. března 1862, ženy a dívky se přidaly až o rok později, a to nejprve pouze starší dívky, než vznikl Tělocvičný spolek paní a dívek pražských. Předsedkyní tohoto spolku se stala spisovatelka Sofie Podlipská a dále se na práci pro spolek podílela i Fügnerova manželka Kateřina. Ženy si navzájem tykaly, oslovovaly se „sestro“ a samozřejmě cvičily v uzavřené místnosti bez mužů, protože to na tehdejší dobu nebylo vhodné. Stanovy byly upevněny v roce 1869 a teprve od roku 1902 bylo cvičení žen zařazeno pod Českou obec sokolskou.

Přečtěte si také:

Čtvrtina dětí se vůbec nehýbe. I tím se dá vysvětlit, proč jsou často nemocné

Sokolovna v zelinářské zahradě

Již v dubnu 1862 ale měl Sokol přes 400 členů, proto bylo potřeba přestěhovat se do nových prostor, kde bylo i plynové osvětlení. Pronájem oba pány stál 1800 zlatých ročně, od května 1863 se cvičilo zase jinde, proto Fügner nelenil a vše vzal pevně do vlastních rukou. Sokol potřeboval prostory, ne se pořád stěhovat a platit za tělocvičny. V roce 1863 koupil bývalou zelinářskou zahradu se zahradním domkem a na vlastní náklady, přičemž se zadlužil, postavil moderní tělocvičnu, které se začalo říkal Fügnerova tělocvična či sokolovna. Přilehlá oblast byla v roce 1867 pojmenována jako Sokolská ulice.

Bohužel se však ze svého díla netěšil dlouho, v roce 1865 zemřel na otravu krve nějakou dobu poté, co mu byl chirurgicky rozříznut otok zaníceného místa po zranění při sportu. Bylo mu pouhých třiačtyřicet let.

Ztratil přítele, ale našel ženu

Sokolové připravili opravdu majestátní pohřeb, rakev s Fügnerem střežilo dvanáct sokolů v krojích se smutečními odznaky. Opět cvičit se začalo až po osmi dnech smutku. Jeho přítel Tyrš odchod kamaráda nenesl dobře. Byl to neobyčejný člověk, a to nejen svým zjevem, talentem, šířkou rozhledu, svým vzděláním a charakterem, ale především pak tím svým zlatým srdcem. Tento jasný duch patřil nám. Jeho paměť nesmí nikdy vymizet, prohlásil.

Zůstal v kontaktu s Fügnerovou rodinou, protože to byla vlastně i jeho rodina a jinou neměl. Všechny čekal skromnější život a stěhování. Nakonec se po letech Tyrš sblížil s již dospělou Fügnerovou dcerou Renatou a v roce 1872 se vzali.

Galerie: Všesokolský slet 2018

• 
• 
• 

Dalších 7 fotografií

Bez Sokola se utopil

Tyrš stále trpěl zdravotními a psychickými problémy. Léčil se i ve Švýcarsku, kde přestal kouřit a přešel na vegetariánskou stravu. Vždy když se objevila nějaká krize, Sokol a jeho náčelnictví ho zachránily. Mezitím se také věnoval výuce a výtvarnému umění. Žil jen pro Sokol a odkaz svého přítele. Když mu v roce 1883 učinili nabídku přednášet na univerzitě, podmínkou bylo, že se již nebude nadále věnovat Sokolu a funkce se vzdá.

Přečtěte si také:

Jak začít s běháním, a přitom nepřepálit začátek. Pro koho se běh nehodí?

To se mu bohužel zřejmě stalo osudným, neboť jej Sokol dále nemohl držet nad vodou. Zemřel o rok později na túře v Tyrolských Alpách, kde jej našli utopeného v místní horské říčce. Okolnosti jeho smrti nebyly nikdy objasněny, ale spekulovalo se i o sebevraždě, protože se o ní zmiňoval či pokoušel již dříve ve svém životě.

Bezdětná Renata pak až do konce svého života spravovala odkaz obou mužů, jež milovala – otce i manžela. Aby jí nebylo smutno, vzala k sobě osiřelou šestnáctiletou dívku, které říkala Barčinka.

Sokol měl své významné místo i v obou světových válkách, kdy jeho členové projevili statečnost a odhodlání i vlastenectví v odboji, za socialismu byl Sokol zrušen, neboť se jeho samostatná filozofie a činnost neslučovaly s ideály komunismu. Znovu obnoven byl po roce 1990.