Z václavek uvaříte skvělý guláš. Sbírejte jen mladé houby a dobře je povařte

Kromě celé řady všeobecně sbíraných hřibovitých hub roste ve zdejších lesích také množství hub pařezových, a to především právě na podzim. Většina houbařů přitom tyhle houby nesbírá, zčásti proto, že takové houby příliš neznají, a ještě častěji proto, že je nepovažují za houby jedlé.

To se týká mimo jiné i václavek. V atlasech se běžně označují jako nejedlé nebo mírně jedovaté, což je ovšem tvrzení částečně nadsazené. Nejsou to sice houby pro úpné začátečníky, zkušenější houbař se jich však nemusí obávat. 

Vařte alespoň 20 minut

Je nicméně pravda, že jde o houby nepříliš aromatické a také poměrně tuhé. Také proto se doporučuje sbírat pouze mladé klobouky václavek o průměru do pěti centimetrů – třeň je totiž ještě tužší než klobouk. Pokud přitom václavky rostou, není s dostatkem „houbové hmoty“ problém – trsy václavek se skládají často z desítek jednotlivých hub. Nemusíte tak pátrat po velkých jedincích. 

Václavka je klasická podzimní houba, která začíná růst kolem svátku svatého Václava koncem září, což jí ostatně dalo jméno. V lesích ji ale můžeme sbírat obvykle po celý říjen i v listopadu, pokud neuhodí mrazy.

Najít v nich můžeme několik druhů václavek, především pak václavku obecnou (spíše v listnatých lesích), smrkovou (ve smrkových a jehličnatých lesích), vzácně pak hlíznatou, bezprstennou či severskou.

Všechny tyto druhy václavek jsou přitom v praxi jedlé – vyžadují však tepelnou úpravu – vařit je musíte alespoň dvacet minut. Jinak může jejich konzumace skutečně způsobit žaludeční potíže.

Jak václavky poznat

Zaměřte se na typické znaky těchto hub: 

• Klobouk mívá medově hnědou až žlutohnědou barvu s drobnými šupinkami, které jsou u mladých plodnic výraznější a časem mizí. 
• Lupeny jsou světlé, bělavé až nažloutlé, později lehce hnědnou.
• Charakteristickým znakem je prsten na třeni, zbytek závoje, který odlišuje václavky od podobných druhů šupinovek. 
• Třeň bývá poměrně tuhý, vláknitý a směrem ke kořenu často tmavne.

Kde václavky najít

Václavek vždycky roste mnoho najednou

Autor: Shutterstock

Václavky rostou na pařezech, kořenech a podhoubí stromů, především listnatých (břízy, buky, duby), ale často i na smrkových pařezech. Najdeme je hlavně v okrajích lesů, na mýtinách a podél cest, někdy i na zahradách nebo v sadech, pokud jsou tam staré kmeny či pařezy. Typicky rostou ve velkých trsech, takže když narazíte na jeden, většinou si odnesete plný košík.

Jak správně sbírat václavky

• Při sběru je dobré zaměřit se na mladé, pevné plodnice s klobouky do průměru pěti centimetrů – ty jsou chutné a ještě nejsou vláknité. 
• Starší václavky mají tuhé třeně a mohou být napadené hmyzem. 
• Klobouky je vhodné odřezávat nožem těsně nad pařezem a po příchodu domů co nejdříve zpracovat, protože se rychle kazí. 

Přečtěte si také:

Houby vlastně nejsou moc zdravé. A jsou místa, kam je lepší na ně nechodit

Záměna hub

Václavky bohužek lze relativně snadno zaměnit za některé druhy houby šupinovky (v Česlu jich roste více než deset druhů), především pak se šupinovkou kostrbatou. Naštěstí ani žádná z našich šupinovek jedovatá není, jen si na ní tolik nepochutnáte. 

Vzácně hrozí i záměna s čepičatkou jehličnanovou, ale její kloubouk je mnohem špičatější. 

Galerie: Které houby se pletou? Jedlé a jedovaté se podobají

• 
• 
• 

Dalších 18 fotografií

Guláš z václavek

V minulosti se václavky velmi často zavařovaly a nakládaly do sladkokyselého nálevu, jednodušší a vlastně i bezpečnější je ale připravit si z těchto hub guláš. Tím by měla být zaručena dostatečně dlouhá tepelná úprava václavek, i tak je příprava houbového guláše kratší než guláše z masa. Naopak na sušení neradno václavky použít – nedostal by se jim potřebné tepelné úpravy. Houby se sušší při nízkých teplotách. 

Postup – příprava guláše z václavek:

• Guláš z václavek se připravuje prakticky stejně jako jakýkoli guláš – množství použitých václavek se přitom řídí množstvím porcí, přičemž na jednu porci je třeba zhruba sto gramů čerstvých hub. 
• Houby poté, co je spaříme a zhruba dvacet minut dusíme,  přidáme do klasického cibulového základu, který může být doplněn česnekem, a následně dále dusíme doměkka. 
• Guláš lze různě obohacovat – do osmažené cibulky lze ještě před houbami přidat pokrájenou slaninu, do guláše pak papriku, rajčata nebo kečup, a samozřejmě podle svého gusta dochucujeme pepřem, solí či svými oblíbenými dochucovadly. 
• Pokud má někdo rád jemnější guláš, může do něj v závěru přidat smetanu. 

Pravák, poddubák, kovář, hořčák. Poznejte hřiby podle fotek

Houbaření je jednou z nejoblíbenějších českých tradic. Už od dětství známe jména jako hřib, liška či muchomůrka a s košíkem v ruce vyrážíme do lesa hned, jak zaprší. Ale poznáte podle snímků různé druhy hřibů, které rostou v českých lesích?

Spustit kvíz