Nizozemec Vincent van Gogh patří mezi nejznámější a nejtalentovanější malíře všech dob. Jeho obrazy se proslavily po celém světě a možná i vaši kancelář zdobí kopie jeho Slunečnic či Kosatců. Ale tento malíř se neproslavil pouze svými obrazy.
Traduje se, že si v záchvatu šílenství uřízl ucho, a ani příčina jeho předčasné smrti dlouhou dobu nebyla úplně objasněná. Jak to tedy s van Goghem vlastně bylo? Byl duševně nemocný a nakonec se zabil, anebo to všechno bylo jinak?
Zemřel už jako nemluvně
Van Gogh (1853–1890) patřil mezi velmi plodné malíře, zanechal po sobě celé stovky obrazů a více než tisíc kreseb, ale za života ho jako umělce v podstatě nikdo neznal. Obliba a prodejnost jeho děl začala strmě stoupat teprve po jeho smrti. Některé z jeho obrazů patří dokonce mezi nejdražší na světě.
Co se týká rodinného života, z osobní korespondence víme, že měl velice pěkný vztah se svým mladším bratrem, který jej po celý život finančně podporoval. Otec byl velmi přísný a upjatý, matka naopak bohémská umělkyně. Zajímavostí je, že pro naprosto rozdílné rodiče byl Vincent náhradou za stejnojmenné dítě, které brzy zemřelo, narozené na den a měsíc přesně, jen o rok dříve.
Ženy ho nechtěly, žil s prostitutkou
Vincent od dětství působil jako vážný introvert s bohatým duševním životem, byl to spíše do sebe zahloubaný samotář, který všechno hluboce prožíval. Jeho první láska, dcera manželů, u nichž v Londýně, kam odjel za prací, bydlel, byla spíše platonická a nešťastná. Při dalších cestách po světě projevil touhu studovat teologii a zajímal se o sociální poměry lidí. V práci se mu však nedařilo, často střídal zaměstnání a tvrdě vydělával každý peníz. Dokonce si jeden čas hrál na spasitele a kázal lidem.
Jeho bratr ho přivedl k malování, což pro Vincenta znamenalo svobodu tvůrčího procesu a vyjádření myšlenek a pocitů. Ukázalo se, že má neskutečný talent, a tak bral i hodiny malování a zkoušel se v tomto umění zdokonalovat. Ale v lásce moc štěstí neměl, jak se zdá, prozatím ho všechny ženy, včetně ovdovělé sestřenice, odmítaly.
A tak nepohrdnul prostitutkou a společně s ní i jejími dvěma dětmi začal žít. I když ho rodina od takového závazku zrazovala, nedal si říct, bohužel však ani tato láska neskončila slavně. Raději se tak vrhnul na studium malířství a vlastní tvorbu ovlivněnou mnoha vzory, včetně japonského umění.
Z jeho dochovaných dopisů víme, že řekl: Chci používat barvy, které navzájem kontrastují, aby každá z nich zářila ještě výrazněji, aby kontrastovaly jako muž se ženou.
A třeba právě takové jsou i jeho slavné Slunečnice, které zná snad i dítě v mateřské školce.
Nabízí se různé diagnózy
V dalším období života se u van Gogha začaly projevovat duševní problémy, které mohly mít různé příčiny, o které se vědci, psychiatři a historikové přou dodnes. Jedna z teorií hovoří o tom, že van Goghova psychóza mohla být následkem pití alkoholu, hlavně absintu.
Jeho přesnou diagnózu však opravdu neznáme. Dnešní psychologové se kromě možnosti, že trpěl schizofrenií, přiklánějí také k tomu, že měl Meniérovu nemoc. Ta se projevuje jako závratě s nevolností, šelest a pískání v uchu, nebo porucha sluchu, což často souvisí s nervovými a psychickými příčinami, například s přepracovaností, přemírou stresu či s nadměrným kouřením a pitím alkoholu. To by zřejmě souhlasilo.
A jednou z dalších teorií týkajících se van Goghova psychického zdravotního stavu je ta, která vysvětluje, že jeho podivné chování bylo způsobeno otravou těžkými kovy, které obsahovaly barvy, které k malování používal.
Video: Proč si Van Gogh uřízl ucho
Krvavý dárek pro uklízečku
Podivným a těžko vysvětlitelným chováním tak bylo především to, když si 23. prosince 1888 van Gogh po hádce s malířem Paulem Gauguinem uřízl levý ušní lalůček (podle některých teorií šlo o celé ucho), který dokonce umytý a zabalený v kapesníku přinesl osmnáctileté uklízečce v nevěstinci Gabrielle Berlatier. Ta zde údajně pracovala proto, aby si vydělala peníze na vakcínu proti vzteklině, protože ji pokousal pes. Vystrašená dívka tehdy ani zdaleka netušila, že se díky tomu jednou stane slavná.
Van Goghova psychika nadále nebyla vůbec v pořádku. Trpěl silnými depresemi a na vlastní žádost se nechal zavřít do blázince, konkrétně do kláštera svatého Pavla v Saint Rémy de Provence. Během tamějšího pobytu samozřejmě dále maloval.
Smutek potrvá navždy
Později se van Gogh léčil ambulantně u doktora Gacheta, kterého také namaloval. V létě roku 1890, kdy mu bylo pouhých 37 let, se v návalu deprese postřelil do břicha a o dva dny později zemřel v náručí svého bratra. Tehdy prý řekl: Smutek potrvá navždy.
A skutečně trval. Jeho bratr se ze šoku už nevzpamatoval, zemřel o půl roku později a na žádost jeho manželky oba bratry pochovali vedle sebe. Právě tato van Goghova švagrová se po smrti obou bratrů postarala o to, aby na krásné obrazy Vincenta nikdo nezapomněl, a začala je propagovat, například pořádáním různých výstav.
Všichni tedy věřili, že geniální malíř byl blázen, který nakonec spáchal sebevraždu. Ale tato jeho smrt vždy byla zároveň předmětem mnoha spekulací a konspiračních teorií. V podstatě se vůbec nevědělo, co, jak a proč se vlastně stalo. Policie v době, kdy se to stalo, nenašla žádné zajímavé ani průkazné stopy, ani svědky události.
Stejně tak se nikdy nenašla střelná zbraň, kterou si van Gogh způsobil smrtelné zranění. Podle na místo přivolaných lékařů se také muselo střílet z větší dálky, což by si sám člověk neudělal. Výstřel směřoval do břicha, sebevrah by se přece nejspíše střelil rovnou do srdce nebo do hlavy. Takže se opět nabízí několik teorií.
Teorie o van Goghově smrti
Jednou z nich je, že van Gogha mohl postřelit jeho psychiatr Gachet, protože se malíř zamiloval do jeho mladičké dcery, s čímž její otec nesouhlasil. V opačném případě si zranění v nějakém pohnutém afektu po vzájemné ostré výměně názorů van Gogh způsobil sám. Tuto teorii zastával historik umění Derek Fell. Podle Johna Rewalda ale vše bylo jinak a van Gogha omylem postřelili dva výrostci v obilném poli, kteří stříleli na zvířata, a nechtěli, aby se to provalilo. Právě tuto teorii potvrzují dva badatelé, Steven Naifeh a Gregory White Smith, ve své obsáhlé životopisné knize, která vyšla ve Velké Británii pod názvem Van Gogh: The Life.
Ať už to bylo jakkoliv, odborníci se každopádně s odstupem času shodli na tom, že o sebevraždu nešlo. Žádný dopis na rozloučenou, kulka v břiše, pistole neznámo kde, van Gogh si to po činu vesele odštrádoval z pole a následně nejspíše čekal na to, až mu někdo vyndá kulku. Na smrt se nechystal. Navíc si pár dní předtím objednal nové barvy, na které se těšil. O dva dny později nečekaně zemřel ve věku 37 let. Škoda jen, že mnohdy bývá věnováno více pozornosti spíše jeho psychickým potížím, uříznutému uchu a konspiracím ohledně jeho smrti, než jeho geniálním obrazům.
Zdroje: lib.berkeley.edu; wikipedia.org; biography.com
ČLÁNKY DO MAILU