pravy lusk vanilky obsahuje tytez chemicke
latky (http://en.wikipedia.org/wiki/Vanillin), ktere
se dnes uz ovsem vyrabeji synteticky.
takze chemicky je to identicke.
To je sice hezké, že to má stejný vzorec, ale syntetika nikdy nemůže nahradit přírodní látku svým účinkem. Naše tělo zatraceně dobře rozezná izolovanou chemickou látku od přírodní,(kde je vázaná v přirozeném komplexu,) a obvykle zaprotestuje. Otázka je, jestli ty protesty těla ignorujeme nebo vyslyšíme.
Už jste někdy ochutnal pokrm s vanilkou? A necítil jste náhodou rozdíl mezi ostrým nahořklým vanilinem a jemnou chutí pravé vanilky?
Představa, že nějakou přírodní chuť nahradíme uměle vyrobenou hlavní komponentou té přírodní, zato však v desetinásobné koncentraci, je poněkud naivní. Přesto to však výrobci dělají, často dokonce v tisícinásobných koncentracích.
Většina lidí vůbec neví, jak vanilka chutná. Vanilkovou chuť si totiž spojují s vanilinem. A dokonce i jinak bdělé úřady v tomto případě zmatek podporují, když povolují vanilinovým výrobkům nést hrdé označení vanilkový.