Rozmazlené fňukání?!? je fňukáním to,že hodnotný člověk,který je rád mezi lidmi,je pracovitý a společenský se o víkendu ráno probudí se silným bušením srdce a není schopen ničeho víc než se obrátit ke stěně a snažit se vůbec existovat? myslíte si,že to toho člověka baví? víte vůbec,jak je těžké to zlomit?jak moc dá práce uhrát alespoň padesát procent víkendu jako odpočinkový čas a "jen" jeden den z víkendu ne prožít,ale přežít? Víte,jaké to je,když po únavném týdnu a přání si odpočinout přijdou volné dny a vy NEMŮŽETE, protože prostě nemůžete....všechno na vás padá....Jak si dovolujete něco a někoho takového soudit, pokud to neznáte!
Tak já jsem vyrůstala v takřka ideální rodině pochopitelně i s tatínkem, který měl na vánoce i jindy na mně dostatek času. A i z mých vánoc se stala, bohužel, noční můra.
Nejedná se o žádné rozmazlené fňukání. Je to zoufalý průser, a příčin se nedohledám, ani přes obrovskou snahu a mnohaletou psychoterapii...