Vánoce našich prababiček aneb Co se kdysi jedlo na Štědrý den

Pojďme začít středověkem a raným novověkem. Tato doba byla velmi silně křesťansky orientovaná, proto byly Vánoce významným křesťanským svátkem. Bohaté večeři předcházel celodenní půst. Bylo důležité vydržet o hladu až do východu první hvězdy. Poté následovala bohatá hostina. A prasátko asi skutečně viděl každý, protože kdysi se nejedl kapr, ale vepřové nebo kančí maso. Na některých místech pak nastala hotová žranice a orgie plné smilstva.

Kde se věrní křesťané postí až do večerní hvězdy a potom umírněně osvěžíce své tělo, maličko spí a vstávajíce na jitřní bdí a chválí Pána Boha, tam služebníci ďáblovi, kteří jsou v jeho moci, jedni se v tak slavnostní předvečer přežírají, druzí opíjejí a jiní nejen do večerní hvězdy, ale i do jitřní hvězdy na chválu ďáblovu bdí, hrajíce v onen nejsvětější večer v kostky a zkoušejíce, jaké budou míti v kostkách štěstí po celý budoucí rok, postěžoval si jednou bohoslužebník Jan z Holešova faráři z Lysé.

Štědrovečerní tabule ve středověku

Večeře se zahajovala oplatkou pokapanou medem. Šlo o plátek nekvašeného chleba z mouky a vody. Zbytky těchto oplatek bývaly pro nemocné a věřilo se, že mají léčivou moc. Dále následovalo pečené maso, které vždy patřilo na stůl. Nebyla to však ryba, jak je tomu dnes, ale většinou šlo o vepřové nebo kachnu či husu. Ve šlechtických rodinách to byl často čerstvě ulovený kanec nebo jelen. 

Prase, tedy vepř nebo kanec, bylo odedávna symbolem hojnosti, bohatství, síly a pevného zdraví. Šlechta a bohaté měšťanské rodiny později používaly nejrůznější koření dovážené ze zámoří a tyto bohaté rodiny měly tabuli o více chodech a spoustu cukroví na stole. Pila se medovina, víno nebo sladové pivo. Na stole též neměl chybět chléb jako boží dar a pekla se samozřejmě i vánočka.

Přečtěte si také:

Kvásková vánočka zabere celý den. Ale stojí za to, tvrdí Maškrtnica

Důležitou součástí jídla byla i sladká obilná kaše, která byla rovněž symbolem hojnosti. Na vesnicích se jedla pohanková nebo jáhelná kaše oslazená medem. K Vánocům patřilo i ovoce, zejména jablíčka, ze kterých se rozkrojením tradičně věštilo, zda bude člověk příští rok zdravý v případě hvězdičky, anebo to bude poněkud horší v případě křížku. 

Chudí lidé neměli na stole příliš vymožeností, ale přesto bylo důležité, aby byl stůl čistý, uklizený, nazdobený a v rámci možností co nejvíce plný jídla. Pod stůl se dávala sláma jako připomínka toho, že se Ježíš narodil ve chlévě. Krájení jablek, sláma pod stolem a mnohé další vánoční zvyklosti však již patřily spíše k pohanským tradicím. Zbytky od večeře se nevyhazovaly a do druhého dne s nechávalo na stole také jídlo na místě, které bylo prostřeno pro zemřelé.

Chudí se spokojili i s veverkami a vránami

Bohatou štědrovečerní tabuli si dopřávali i chudí lidé, pro které byl Štědrý večer významným svátkem roku. I kdyby jinak po celý rok neměli co jíst, tento den bylo potřeba mít na stole co nejvíce jídla. Rozhodně v tom byla i důležitá symbolika: kdo se o Vánocích dobře najedl, toho měla čekat hojnost po celý rok. Kdo ovšem od stolu vstával hladový, ten se ani po celý rok ničeho lepšího nedočkal.

Přečtěte si také:

Když byl hlad, jedly se i veverky

K jídlu se bralo cokoliv, obzvláště v dobách, kdy byl hlad. Tehdy lidé nepohrdli ani veverkami a vránami nebo chlebem upečeným z březového dřeva či mechové mouky.

Vánoce našich prababiček na vesnici

Již v dobách našich prababiček před druhou světovou válkou se u nás tradičně na Štědrý večer jedla hrachová polévka, rybí řízky z kapra a bramborový salát, v němž třeba nechyběla okurka, pokrájené vajíčko natvrdo nebo místo majonézy hustá nakyslá smetana přímo od kravičky. 

Z kynutého těsta se pekla vánočka s rozinkami nebo mandlemi a vykrajovalo se i linecké cukroví. Z dalších druhů cukroví to byly třeba vanilkové rohlíčky nebo různé druhy cukroví z piškotového těsta s čokoládovou polevou. Během dne se držel půst, ale v některých rodinách si dávali lehký oběd, třeba bramborovou polévku s chlebem.

Každá rodina měla své tradice, někdo jídlo o sedmi chodech a vyloženě křesťanské zvyky, jinde zase lidovější menu a pohanské zvyky. Lidé na vesnicích na severní Moravě bývali samozásobitelé. Pěstovali si pšenici, žito a pohanku, které si nechávali umlít ve mlýně na mouku, z níž se pak pekl chléb, vánočka a cukroví, dojily se krávy a tlouklo se máslo a sbírala smetana, slepice zase nesly vajíčka, která se schovávala na Vánoce.

Před Vánocemi se často zabíjelo prase, aby bylo na svátky dostatek masa, vyráběla se jelita, jitrnice nebo polévka, takzvaná prdelačka. Samozřejmostí byl i stromeček, který s oblibou děti zdobily. Třeba tak, že balily celé vlašské ořechy do staniolu s kouskem špejle a přivazovaly je provázkem na stromeček. Po večeři se zpívaly koledy a rozbalovaly dárky. 

Tyto Vánoce se až tak moc od těch dnešních nelišily.