Zastánci biopotravin mají aktuálně další argumenty pro zvýšení odbytu bioprodukce. Jak totiž tento týden informovala Kateřina Čapounová z České technologické platformy pro ekologické zemědělství, dvě studie zaměřené na porovnání konvenční a bio produkce mléka a masa, aktuálně publikované v prestižním British Journal of Nutrition, potvrdily výrazné kvalitativní rozdíly mezi bio a konvenční produkcí. Například v biomléce či biomase je podle studií o polovinu vyšší obsah omega-3 mastných kyselin v porovnání s konvenční produkcí, v biomléku pak navíc podstatně méně jódu.
Studie (viz www.ncl.ac.uk), které mají být rozsahem největší svého druhu na světě, vyznívají velmi přesvědčivě, přesto je vhodné vyslovit k jejich závěrům několikeré „ALE“.
Jde o analýzu dřívějších studií
V první řadě jde o výběr analyzovaných dat, o nichž není zcela zřejmé, zda nešlo především o analýzu takových dřívějších studií, které se zabývají biopotravinami a které jim fandí. Obvykle totiž platí, že pokud nějaké analýzy vyznívají příliš jednoznačně, nezahrnoval výběr původních dat kompletní spektrum prací na příslušné téma.
Příkladů v konkurenčních soubojích o formách produkce zemědělských surovin a potravin je celá řada, například snaha francouzského autora Erica Séraliniho, který se snažil přesvědčit spotřebitelskou veřejnost o škodlivosti GMO kukuřice. I ten analyzoval již publikovaná data, avšak vybíral si pouze taková, která se hodila k dopředu stanoveným závěrům. Seriózní vědci včetně Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) nakonec Seraliniho materiál veřejně odsoudili, semínka závěrů již ale byla zaseta a žila si dál svým vlastním životem.
Více k tématu: Manipulace odpůrců GMO začínají vycházet najevo
Šetrné hospodaření nemusí být nutně „bio“
Druhé ALE se týká samotné předpony „bio“. Skutečností totiž je, že lepší nutriční složení zemědělských surovin a potravin z nich vyrobených se netýká jen bioproduktů, ale všech těch, které byly vyprodukovány šetrnějším hospodařením.
Především pak na takových půdách, které si ve svém složení zachovaly kdysi běžně přítomné stopové prvky přecházející z půdy do hospodářských plodin a z nich formou krmiva do hospodářských zvířat.
Jinými slovy, i produkce neoznačená bio může mít při správném hospodaření spotřebitelské benefity, což ovšem studie nezmiňují.
Přínosy bioprodukce
Na bioprodukci je tak nejcennější skutečnost, že nedevastuje přírodní zdroje a například nezatěžuje životní prostředí nadměrnou chemizací. Právě chemie hubí v půdě mikroorganizmy, které obohacují zeminu o produkty své látkové výměny, a pokud v půdě organická hmota není, ztrácí se nejen biodiverzita, ale co do pestrosti složení chudne i samotná půda.
Z ní navíc intenzivně pěstované plodiny vytahují látky, které se do ní v původní míře nevracejí. Z již dříve publikovaných prací tak vyplynulo, že mnohé zemědělské symboly zdraví díky obsahu pro tělo příznivých látek své složení kvůli průmyslovému zemědělství změnily, a to velmi zásadně. Například ve špenátu poklesl obsah železa o více než polovinu, mrkev obsahuje oproti minulosti jen čtvrtinu hořčíku či brokolice jen čtvrtinu draslíku.
Nestavme bio a konvenční produkci proti sobě
Na druhou stranu je ale nutné vnímat, že neustálý růst lidské populace na planetě není možné, alespoň v současné době, prostřednictvím bioprodukce nasytit. Což je třetí ALE. Většina plodin pěstovaných k přírodě šetrným způsobem či hospodářských zvířat chovaných podle zpřísněných zásad animal welfare (pohoda zvířat) je totiž ekonomicky méně efektivní než konvenční zemědělská produkce.
Lidstvo tak musí řešit dvě protichůdné priority – jak při zemědělské výrobě dosáhnout co nejkvalitnější suroviny a nepoškodit výrazně životní prostředí, a na druhé straně jak nasytit všechny potřebné. V praxi tak není vhodné stavět bioprodukci a konvenční produkci proti sobě, protože obojí má své klady a zápory. Rezervy jsou přitom v obou oblastech – klasická zemědělská výroba musí každopádně snížit stávající negativní dopady na krajinu, ekozemědělci zase musí zvýšit efektivitu, ale také objektivitu při prezentaci svého způsobu hospodaření.
Nejen bio je jedině to pravé, i šetrnější hospodaření dokáže vyprodukovat nutričně hodnotné výrobky bez certifikátů a ekobyrokracie.
Chceme více, nebo méně jódu?
Na závěr snad jen jedna poznámka ohledně onoho nižšího obsahu jódu v biomléce. To je skutečně pozitivní zpráva, byť je jód hlavně u nás fakticky nedostatkový a i díky tomu se u nás tradičně prodává jodizovaná sůl.
Obsahuje-li nějaká zemědělská surovina jód, mělo by to být teoreticky pozitivní. I pro jód však platí, že „čeho je moc, toho je příliš,“ nadměrný příjem jódu vede například k poruchám štítné žlázy. Také proto navrhl Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) snížení povolené dávky jódu v krmivech pro dobytek z 5 na 2 mg jódu na kilogram krmiva.
ČLÁNKY DO MAILU