Glyfosát – látka, o které ekologové tvrdí, že má karcinogenní účinky a může poškozovat DNA, a o které naopak Evropský úřad pro bezpečnost prohlašuje, že se tato rizika přeceňují, nebo dokonce že se vědecky nepotvrdila.
Pravda bude podle všeho někde uprostřed, přičemž možná rizika pro člověka představuje, jak už to v takových případech bývá, buď opakovaná a dlouhodobá konzumace potravin s pozůstatky glyfosátu, případně interakce těchto pozůstatků s jinými chemickými rezidui (vědci o rakovině: Efekt chemikálií kolem nás se musí sčítat). Zatížení našich těl chemií ale můžeme ovlivnit i my sami. A také vědci, kteří nedávno objevili způsob, jak hnojit zemědělské pozemky bez použití chemie a možná i za nižších nákladů, než představují stávající prostředky.
Glyfosát se dostává do vody, ovoce i zeleniny
Skutečností je, že glyfosát nezůstává jen na polích, ale splachem půdy z polí končí v povrchových vodách včetně vodních nádrží, které představují zdroje pitné vody pro obyvatele ČR. Voda se pak musí upravovat v úpravnách vod, které dokáží téměř veškerý glyfosát odstranit, jde ale o nákladné technologie a i ve vyčištěné vodě nepatrné zbytky glyfosátu zůstávají. I proto prosazuje Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR úplný zákaz používání chemických přípravků, jejichž součástí glyfosát je, a to bezprostředně poté, co bude nalezena a především z pohledu vlivu na člověka otestována jiná alternativní látka, která by jej mohla nahradit. To si však vyžádá nějaký čas, takže je nanejvýš pravděpodobné, že používání přípravků s glyfosátem bude i po 1. červenci letošního roku povoleno, bude však podléhat přísnější regulaci.
Nutno podotknout – a to je dobrá zpráva, že zatížení povrchových vod touto látkou je v ČR výrazně nižší než například ve Švédsku, Belgii nebo Irsku (140 až 370 µg/l). Přesto je to právě povrchová voda, která při použití bez úprav, například na zahrádkách, zvyšuje obsah glyfosátu především v symbolu zdravého stravování – čerstvé zelenině či ovoci, a tyto zdravé potraviny jsou tak paradoxně největším zdrojem pozůstatků této látky pro náš organismus. Řešení – alespoň pro zahrádkáře, přitom existuje, a to zalévat zeleninu a ovoce nebo třeba bylinky na svých zahrádkách dešťovou vodou.
Jde to bez chemie?
Co se přitom týká likvidace nežádoucích plevelů, pak i v tomto případě se lze jinak hojně používané chemii na zahrádkách vyhnout. Stačí totiž plevel (samozřejmě ne ten v bezprostřední blízkosti pěstovaných plodin, ale třeba plevel vyrážející mezi dlažbou na cestičkách) prolít vařící vodou. Takový způsob likvidace je dokonce účinnější než likvidace Roundupem, a navíc – bez chemie.
To průmysloví zemědělci se bez glyfosátu, alespoň jak říkají, v praxi nemohou obejít. I tady se ale blýská na lepší časy, a to díky objevu mikrobiologů z amerického Seattlu, který byl publikován minulý měsíc v odborných časopisech. Ti zjistili, že nechemickou biologickou a funkční náhradu chemických hnojiv by mohly představovat některé na listech stromů či květech rostlin vegetující bakterie, které se v půdě chovají jako přirozené hnojivo. Tyto bakterie dokáží zásobovat rostliny, tedy i ty hospodářské, vzdušným dusíkem, a konečný efekt je pak údajně srovnatelný s aplikací guana (hnojivo z trusu ptáků). Podle článku na populárně vědeckém serveru Osel.cz (Objev, který má předpoklad změnit naše zemědělství k nepoznání) by využitím této vlastnosti mohlo v zemědělství dojít k zásadní změně srovnatelné s průmyslovou revolucí. Každoroční rozvoz mnoha tun objemových hnojiv na pole by totiž mohl vyjít nastejno jako postřik několika gramy bakterií.
Prosazení takové podoby hnojení ale bezpochyby narazí na mocnou chemickou lobby, která by tím přišla o zisky, vliv i dominantní předmět podnikání. Změna dosavadního přístupu tak nebude zřejmě bez tlaku veřejnosti možná – pakliže bude mít tato veřejnost k dispozici vědecké, a ne jen emotivní argumenty. Naštěstí už i ty vědecké existují.
ČLÁNKY DO MAILU