Vědci zjistili... zase nějakou ptákovinu

Ona úvodní věta, vyskytující se na zpravodajských webech a v lifestylových magazínech, slibuje brzké odhalení nějakého převratného objevu, který obohatí nejen svět vědy, nýbrž i každodenní životy nás všech.

Autor: Isifa.cz

Například faktu, že na „zlomené srdce“, rozumějme v důsledku nešťastné lásky, může člověk skutečně zemřít nebo zásadního zjištění, že hod syrovým vejcem na terč je díky rotujícímu tekutému žloutku uprostřed šišaté vápenaté schránky velmi obtížný. Nebo že skutečně není dobré pít větší množství tekutin ihned po konzumaci třešní, protože výsledný koktejl je poněkud třaskavý, případně že podle nejnovějších testů kočka skutečně trpí, pokud jí seberete kotě. Toť kategorie zpráv z oblasti vědy, kterou může cynický nevědec pojmenovat „Objev století“.

Zbořme mýty, nejraději po deseti

Ještě zajímavější jsou ale články, jež přicházejí s vysvětlením některých jevů z oblasti zdraví a psychologie. Zejména lifestylové magazíny s nadšením boří „dosavadní mýty o…“, jež bývají obvykle po americku shrnuty do několika, nejčastěji deseti, bodů. Například 10 mýtů o sexu, 10 mýtů o výchově dětí, 10 nejnebezpeč­nějších mýtů o mezilidské komunikaci. Cílem je pochopitelně toto falešné desatero vyvrátit a zároveň udělit dobrou radu, případně přinést desatero nové.

Dobře míněná a vědecky zdánlivě podložená doporučení ovšem mívají při bližším ohledání základ nanejvýš pochybný. Většina z nás například z médií zná onu neustále citovanou mantru o tom, že až 90 % tvoří při mezilidské komunikaci neverbální část jako například vzhled, tón hlasu, naše pohyby, vůně… Kdežto obsah mluveného sdělení, tedy to, co říkáme, má váhu zhruba 10 %. Jinými slovy: je tedy skoro jedno, co říkáme, hlavně že jsme dobře oblečeni a usmíváme se. Málokdo už ovšem ví, co bylo základem k oněm neustále citovaným výsledkům.

Původní studie, jíž se účastnilo asi padesát lidí, se ale nezabývala komunikací obecně, nýbrž sdělováním emocí. Jeden člověk měl popsat druhému své emoce. To, že lidé v takové situaci daleko více vnímají neverbální projevy nežli řeč, je přirozené. Ke sdělování emocí konec konců někdy není potřeba jediné slovo, v některých okamžicích si porozumíme i s cizincem z druhého konce světa. Zkuste ale vsadit na rozdělení 90:10 při přípravě na pracovní pohovor. Zajímá-li budoucího zaměstnavatele především to, co máte v hlavě, bude přece jen lepší umět smysluplně formulovat myšlenky, nežli trénovat ideální způsob, jak se asertivně a přitom neinvazivně posadit na židli.

Objev na objednávku?

Vůbec nejhodnotnější informace ovšem přinášejí texty postavené na „šokujících výsledcích nejnovějších vědeckých výzkumů“.

Článek s děsivým nadpisem „Spánek vás může i zabít!“, otištěný v jednom nejmenovaném časopise, vysvětloval čtenářům, že dle vědeckých poznatků není zdravé moc spát, protože můžete vážně onemocnět, případně zemřít ve spánku. Výzkum totiž ukázal, že lidé, kteří spí devět hodin, mívají ve srovnání s těmi, kdo spí pouze 6 až hodin, více zdravotních potíží. Autor textu navíc toto zjištění zkombinoval s hrůzostrašným vyprávěním o náměsíčném muži, který ve spánku uškrtil manželku, a o strašlivých nočních můrách vyskytujících se u některých asijských národů, v jejichž důsledku dotyčný zemře.

Člověk tedy večer po přečtení článku vážně zauvažuje, zda si má nařídit budík a vstát preventivně o dvě hodiny dříve, aby neměl problémy s dechem a oběhovou soustavou, anebo raději nejít spát vůbec, aby náhodou nezemřel ve spánku. Když se přitom podíváme na data zveřejněná ve studii, může být vše trochu jinak: Co když větší potřeba spánku není příčinou, nýbrž důsledkem zdravotních potíží? Autor článku, ani vědci, kteří pokus prováděli, si ale zjevně tuto otázku nepoložili. Anebo si ji položili, ale protože výzkum platila například firma vyrábějící stimulační prostředky, zase ji rychle vytěsnili. Těžko říci.

Každopádně není od věci občas se nad podobnými vědeckými objevy zamyslet. Ke skeptickému pohledu na otázky zdraví, vědy a lidské psýché vás budeme pravidelně navádět v našem novém seriálu „Vědci zjistili, že…“. I proto, že vědci nedávno zjistili, že uvažování nad konkrétními společenskými problémy oddaluje demenci lépe než luštění křížovek a sudoku.