Vědci věnují pozornost halucinogenům především coby pomocníkům v případech úzkostných fóbií a depresí. Sice máme k dispozici několik generací moderních antidepresiv typu SSRI, ty ale u některých pacientů nezabírají.
Co se dozvíte v článku
Dva směry výzkumu halucinogenů
Výzkum halucinogenů typu DMT, LSD či psilocybinu (účinná látka v lysohlávkách) probíhá na dvou hlavních frontách.
Jeden směr zkoumá pravidelné podávání mikrodávek, kdy nedochází k žádné přímo vnímané intoxikaci (více v článku Veselí potkani: malými dávkami psychedelik proti úzkostem a depresi).
Druhou možností je podávání halucinogenů v podobě klasické „dávky“, což samozřejmě s sebou nese větší riziko (ovšem úplně bez rizika není ani první způsob, viz článek výše). Nový výzkum se zaměřil právě na takovou aplikaci psilocybinu a šlo údajně o dosud největší studii tohoto typu provedenou v kontrolovaných podmínkách.
Vědci zkoumají využití lysohlávek
Jednalo se teprve o první fázi experimentu, která se zaměřila na možné negativní vedlejší účinky. Vůbec se ještě nezkoumalo, zda látka nějak pomáhá na deprese, ale zda se pacienti dokáží s příslušným zážitkem bez problémů vypořádat, a zda tedy eventuální léčba nenadělá více škody než užitku.
Což je samozřejmě otázka, k níž jsou spolehlivá data potřeba a těžko je nahradit osobními dojmy (znáte x lidí, kteří lysohlávky konzumují bez nějakých viditelných poruch; znáte y lidí, pro které to neplatí, jenže nevíte přesně, co konzumují dalšího ani jak by na tom byli bez konzumace).
Výzkumníci z King's College London a firmy Compass Pathways podali 89 dobrovolníkům (lidem zdravým, netrpícím depresí) ve dvojitě slepém pokusu buď 10 či 25 mg psilocybinu, anebo placebo; následně je sledovali po dobu dvanácti týdnů. Po intoxikaci lidé absolvovali terapeutické sezení (když nic jiného, těžko by si nějaký experimentátor dovolil je nechat pobíhat bez dohledu), a to buď jednotlivě, nebo ve skupinách až po šesti lidech.
Jenom pro základní představu, kolik dobrovolníci vlastně dostávali: 10 mg je považováno za průměrnou dávku, takže 25 mg už může znamenat slušný trip. Ale samozřejmě to závisí na celé řadě dalších faktorů (při běžné konzumaci jde mj. o to, že samotné houby jsou hnusné, jenže zajídat je zase účinek zeslabuje atd.); vyšší dávka obnáší spíše delší než silnější intoxikaci a změny vědomí jsou obvykle mírné.
Psilocybin by neměl mít příliš vedlejších účinků
A výsledek? Nikdo se nezbláznil… Prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by eventuální léčba psilocybinem obnášela nějaké větší riziko. Nikdo během dalších kontrol nereportoval, že by ho zážitek poškodil z hlediska emočního ani kognitivního, občas byl mírně negativně hodnocen vlastní psychedelický stav, především narušení smyslového vnímání. I zde však průvodní změny nálady byly většinově hodnoceny jako pozitivní (což nepřekvapuje, jinak by se lysohlávky asi neužívaly jako rekreační droga, že…).
Má jít o dosud největší studii tohoto typu, která se s psilocybinem uskutečnila, výsledky jsou hodnoceny jako slibné a v experimentech se bude pokračovat.
V Evropě a v USA začíná nová studie, již s 216 pacienty, kteří trpí depresí rezistentní na léčbu zavedenými prostředky (shrnutí studie na MedicalXpress, oznámení společnosti Compass).
Psychedelika coby alternativní léčba
Od využití psychedelik pro léčbu duševních chorob se ovšem nedají čekat zázraky.
Moderní antidepresiva jsou totiž navržena tak, aby na mozek cílila podobně jako mnohé drogy – v zásadě jde hlavně o regulaci metabolismu několika neurotransmiterů typu serotoninu a dopaminu. Je tedy určitě dobré, když někdo rezistentní na klasickou léčbu bude mít k dispozici alternativu, ale jakému podílu z nich skutečně pomůže…
Jen pod dohledem
Výše uvedené výsledky o neškodnosti psilocybinu nelze také brát jako doporučení, aby si někdo „houbičky“ na deprese ordinoval sám s přesvědčením, že je zde nějaký štempl na bezpečnost.
Psilocybin se v tomto případě podával pod dohledem (bez rizika, že někoho přejede auto apod.) a také šlo o látku s jasně definovaným složením. To u konzumace drog získávaných na vlastní pěst neplatí. I v případě takového konopí, jeho české, tradičně pěstované odrůdy obsahují v poměru THC málo kanabidiolu, přičemž právě kanabidiol se považuje za brzdu proti případné schizofrenii.
Lysohlávky by žádostivý sběrač snad neměl zaměnit za žádnou smrtelně jedovatou houbu, ale přece jen tímto způsobem člověk do sebe může dostat leccos včetně věcí, které játrům dobře neudělají. A složení hub i jednoho druhu bývá dost proměnlivé…
ČLÁNKY DO MAILU