Jsem privátní speciální pedagog a tyto dětské problémy, různé neurovývojové poruchy a adaptační obtíže, v praxi mnoho let řeším. Jedině v případě mentální retardace je nutné si přiznat, že je pomoc velmi omezená.
Chtěla bych upozornit, že naše medicína, včetně psychiatrie, v podstatě ignoruje prenatální psychosomatiku - podvědomé zátěže, které vznikají bohužel i díky novým medicínským postupům přes emoce těhotných matek. Díky genomickému imprintingu a epigenetice lze pochopit a vysvětlit, proč popsané problémy mívají děti nejen dědičně, ale i ze stresových těhotenství ( viz.starší český výzkum profesora Matějčka a nedávný brněnský výzkum Marečkové ), děti z umělých oplodnění, po redukci zárodku sourozence, z udržovaných těhotenství, po odběrech plodové vody, děti předčasně narozené, narozené z císařských řezů ( viz. narušený mikrobiom ) a z komplikovaných porodů....
Prenatální stresy také narušují vývoj motorických reflexů, následně způsobují unilaterální činnost mozku a výpadky nervových spojů důležitých právě pro exekutivní funkci mozku (viz. častý problém ADHD ).
Lze to řešit jednoduše i bez psychofarmak, metodami emocionálního uvolnění se speciálním zaměřením na uvedené životní období, včasnou rehabilitací fyzioterapeutickou a později neuropsychologickou. Má to skvělé výsledky. Prověřeno na více než 3 tisících dětí. Nemusí to být celoživotní problém!
Doufám, že se uvedené vědecké poznatky brzy projeví i v české poradenské, psychologické a psychiatrické praxi.