Já pamatuji z 90-tých let ne sice vegana, ale hladovkáře. Nějakého Marečka. Ten vydržel, tedy dle vlastních slov, držet protestní hladovku několik měsíců. Televize za ním jezdila, ale asi čtvrtý měsíc je to přestalo bavit.
No a také pamatuji spolužačku veganku. A ta byla poctivá, vážně tomu veganství věřila, takže ani máslo, vajíčka, žádné zobání doma potají. A také měla načteno, že při správné volbě veganské stravy... až zkolabovala, odvezlo ji houkavý auto. Trvalo, nežli se dala dohromady, studium musela na rok přerušit. Potom se už stravovala dle potřeb těla, ne ideologie. Naštěstí s tím začla až po pubertě, a nebyla těhotná, takže u ní bez trvalých následků.