Pašijový týden před Velikonocemi: Co znamenají jednotlivé dny a co se během nich dělalo

Některé velikonoční zvyky se stále drží, jiné už vzaly za své. Jak se kdysi malovala vajíčka, co se připravovalo na stůl a jaké zvyky se dodržovaly, aby byli lidé zdraví? 

Před Velikonocemi se dodržuje šest postních nedělí, z nichž každá se pojí s konkrétními zvyky a dietním jídlem na stole. 

Říká se jim Invocavit, Reminiscere, Oculi, Laetare, Iudica a Palmare, ale pravda je, že na taková označení už dneska prakticky nikde nenarazíte. 

Liščí neděle: preclíky od lišky pro děti

První postní nedělí je Invocavit. Říkalo se jí také Černá neděle, Liščí neděle, Fialová neděle nebo Pučálka. Černá proto, že se ženy oblékaly do černých šatů, pučálka je zase tradiční pokrm z naklíčeného hrachu. Co ještě bylo pro tuto neděli typické? Dětem se rozdávaly mákem sypané preclíky z pšeničného těsta, často se tohoto úkolu ujal chlapec převlečený za lišku. Ženy, které preclíky napekly, je též věšely na vrbové proutky, které umístily na stromy v zahradě. Dětem, jež měly za úkol svůj preclík najít, se řeklo, že je tam pro ně nechala liška.

• 
• 
• 

Dalších 26 fotografií

Pražná neděle: ječmen na sto způsobů

Této postní neděli se říkalo také Reminiscere, Pražná, Černá nebo Suchá neděle, kterou se především hodně uklízelo. Pro tuto druhou postní neděli byl typický pokrm nazvaný pražma z praženého zrna ječmene, který byl vyhlášenou pochoutkou. Původně se pražily celé klasy obilí na rozžhaveném kameni. 

Po upražení se klasy promnuly, vyfoukaly se plevy a zrno se jedlo celé. Dalším tipem pro přípravu jídla byla polévka z naklíčeného ječmene, klíčky se pak třeba přidávaly i do dalších pokrmů, například kaší. Z opraženého a nadrceného ječmene se též vařila káva slazená mletými hruškami, které se říkalo pracharanda.

Kýchavá neděle: kolikrát kýchneš, tolik let budeš zdravý

Třetí postní neděle se nazývala Oculi či Kýchavá neděle. Stejně jako předchozí neděli se už pořádaly bohoslužby a hodně se vzpomínalo na oběti morových epidemií. Tato neděle byla ve znamení posílení zdraví. Děti musely chodit bosky, i když ještě venku byla zima a vlhko. Snad proto, aby se otužovaly, anebo aby se nachladily a kýchaly. Kýchání bylo totiž žádoucí. Kolikrát o Kýchavé neděli člověk kýchl, tolik let měl být zdravý. Obvykle ale stačilo, aby kýchl třikrát, to znamenalo, že se mu po celý rok vyhne každá nemoc.

Přečtěte si také:

Pečení na Velikonoce ze špaldové mouky: jak upravit recept na beránka či mazanec

Družebná neděle: ideální čas pro zásnuby

Tuto čtvrtou postní neděli, které se říká Laetare, si kněží na bohoslužbu brali růžové roucho, které mělo svou symboliku, protože už se blížilo Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Této neděli se říkalo Družebná a pekly se koláče, takzvané družbance. Lidé se scházeli a družili, ženich v této době mohl požádat o ruku otce nevěsty. Připravovala se také pučálka z naklíčeného a nasucho opraženého hrachu, která se jedla nasladko s cukrem, máslem a rozinkami, anebo naslano se škvarky, solí a pepřem. Pučálka se podávala také na ulicích nebo v hospodách.

Někdy si děvčata vodila po vsi svou královnu, zvolenou dívku oblečenou do zdobeného bílého roucha, a vítalo se jaro. Pletly se věnečky, lidé se už začínali modlit za dobrou úrodu.

Smrtná neděle: vítání jara a vynášení Morany

Tato neděle je pověstná tím, že se vítá jaro a vynáší smrtka Morana v průvodu plném zpěvů a průpovídek. Tento symbolický obřad se nyní znovu vrací a dodržuje na mnoha vesnicích. Někdy už se v té době všechno zdobilo malovanými vajíčky a v okolí zněly řehtačky, které vítaly jaro a upozorňovaly na to, že Velikonoce se blíží.

Přečtěte si také:

Zelený čtvrtek: jí se všechno zelené, co už příroda nachystala

Květná neděle: v hlavní roli kočičky

Květná neděle neboli Palmare je poslední postní nedělí před Velikonocemi – v roce 2023 připadla na druhého dubna. Významným magickým symbolem byly kočičky, které měly opravdu široké využití. Sbíraly se proutky jívy, břízy nebo dalších stromů, které se dávaly do vázy, anebo se svazovaly do košťátek k různým obřadům, symbolickému čištění světnice nebo třeba i pohánění dobytka na pastvu.

Kočičky se pokládaly na okno, kde sloužily jako ochrana před hromem a bleskem při bouřkách, do špajzek jako ochrana proti myším, do sklepů zase na ochranu před plísní. Kočičkami se také vytíraly nemocné oči, dávaly se do nosu i uší, a to i dětem, aby byly zdravé. Jehnědy se polykaly proti horečce a zimnici.

Peklo se pečivo v podobě domácích zvířat, například pejsků, kočiček, kohoutků, ptáčků, koníků nebo lišek. Svůj význam mělo i pečivo ve tvaru kola, které mělo vítat jaro a symbolizovat plodnost, hojnost a dobrou úrodu. Obilí se říkalo zelánka a pomalu začínaly první zemědělské práce.

Co se jedlo v postní době?

V době půstu se nesmělo jíst maso, proto lidé využívali nejvíce obiloviny a luštěniny. Jedly se naklíčené luštěniny, pražené obilí nebo některé sladké pokrmy. Maso bylo zapovězeno, ale mohly se jíst ryby. Oblíbené byly různé polévky, například pivní polévka s chlebem, polévky z jarních bylinek, dále také obilné kaše.

Pašijový týden a co znamenají jednotlivé dny

Hned po Květné neděli začíná takzvaný Pašijový týden, který označuje příchod Velikonoc. Každý den v týdnu má svůj význam a svoji charakteristiku. Dříve byly oblíbené Pašijové hry, kdy se biblický příběh Ukřižování Ježíše a jeho Zmrtvýchvstání ztvárňoval jako divadelní představení. Co se týká zvyklostí, první část týdne je věnovaná spíše úklidu, dnes to platí také, a pokud jste si ještě nestihli umýt okna, tak směle do toho.

Před Velikonocemi nás každoročně čeká Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží Hod Velikonoční a Velikonoční pondělí. Jestliže máte v povědomí pouze to, že na Zelený čtvrtek byste měli sníst něco zeleného, teď se možná dozvíte o jednotlivých dnech něco víc. Pondělí a úterý se ještě nic moc neděje a jsou to spíše období klidu a přípravy na následující náročné období. V této době prý žena kajícnice Ježíšovi umyla nohy drahým olejem a utřela je do svých vlasů.

Přečtěte si také:

Škaredá středa: na plotně se vaří hrách a v troubě voní jidáše

Škaredá středa a honění Jidáše

Od středy se teprve začíná něco pořádného dít. V prvé řadě se uklízí a vymetají se z domovů zlé síly, které se pojí se zradou Jidáše. O Škaredé středě se nemá nikdo mračit, aby mu to nezůstalo po celý rok. Také si děti hrávaly hru na honění Jidáše. Bylo to vcelku jednoduché, jeden z nich představoval Jidáše, prý nejlépe zrzavý kluk, a musel před ostatními utíkat a schovávat se po vsi. Tato honička byla doprovázena zvukem řehtaček, které měly odhánět zlo. Chlapci se také v různých domech stavovali pro koledu. Jidáše pak často dostihli na hřbitově.

Na Škaredou středu se též peklo pověstné pečivo jidášci. Byly to takové preclíky z kynutého těsta představující smyčku, na které se Jidáš oběsil.

Zelený čtvrtek a špenát z mladých kopřiv

Zelený čtvrtek měl představovat louku, na které se Ježíš před zatčením modlil. Tento den byl ve znamení mnoha pohanských a rituálních zvyků, například se dům vykrápěl svěcenou vodou na ochranu před čarodějnicemi. Také se lidé neměli spolu hádat a od nikoho si nic půjčovat. Tradičně se jedl špenát z mladých kopřiv.

Velký pátek a magická moc vody z potoka

Velký pátek byl hlavním křesťanským svátkem, kdy byl ukřižován Kristus. Ale pojďme k lidovým tradicím. Ženy už ráno nabíraly vodu z potoka, která ten den měla magickou moc a zajišťovala zdraví, krásu, svěžest, mládí a štěstí. Ideální bylo se v tom potoce či řece rovnou okoupat, zima nezima. To ostatně můžete v rámci otužování udělat i dnes. Ženy též chodívaly do lesa sbírat kapradí, které se nasušilo a využívalo k magickým a rituálním účelům. Pokud na Velký pátek pršelo či hřmělo, byla dobrá úroda a rok plný hojnosti.

V pátek se jedly ryby, dále takzvaná baba s rozinkami nebo ušelo, což byl zvláštní a velmi starý pokrm, který se jedl po tři dny, pokaždé se do něj přidávalo něco jiného a způsob přípravy jídla nebo jeho složení se v různých krajích lišil. Ušelo zpravidla tvořilo kysané zelí, kroupy, vločky, bylinky, zelenina, vejce.

Bílá sobota: malování kraslic a pečení beránků

Bílá sobota je dnem zármutku. Ježíš je po smrti a leží v hrobě. Pojmenování této soboty bylo odvozeno od bílých křestních rouch nově pokřtěných novorozenců. Bílila se stavení, pekly se mazance a velikonoční beránci, děvčata malovala vajíčka, chlapci pletli pomlázky. Všechno se již připravovalo na nadcházející svátky. I s Bílou sobotou se pojí celá řada různých lidových zvyků a rituálů pro zachování zdraví, hojnosti a dobré úrody.

Vajíčka se malovala syrová, nebo uvařená natvrdo. Ženy byly zběhlé v malování překrásných ornamentů voskem na dřívku, k barvení se používaly přírodní barvy, třeba vyvařené slupky z cibule či slupky vlašských ořechů, olšových větviček, kůry a šištiček nebo žlutého šafránu. Vajíčka byla významným symbolem nového života.

Boží hod Velikonoční a Velikonoční pondělí

Tyto dny definitivně skončil půst a byly ve znamení velkých oslav, hostiny a zábavy. Hodně se jedlo, pilo a lidé se bavili. Klasický šmigrust probíhal tak, že chlapci v pondělí šlehali děvčata pomlázkou a polévali vodou a dostávali za to vejce, ale podle starých tradic bývaly doby, kdy se všichni bez ohledu na pohlaví a věk šlehali navzájem proto, aby se „pomladili“ a udrželi ve zdraví. Zkrátka aby se „pomladili“, tak se pomlátili.