To jste lehce nepochopil. V článku přistupuju ke všem hlavním příběhům naší kultury - vědeckým nebo náboženským - tak, jako by to byly mýty, a zamýšlím se, jak tyto mýty naplňují zejména naší potřebu smyslu, jakou nám poskytují životní motivaci a jak nás inspirují. Z tohoto pohledu ty vědecké "mýty" vycházejí jednoznačně nejhůř, ani ten biblický starozákonní není pro moderního člověka zcela uspokojivý, ale aspoň nám dává nějaký smysl, pozitivně z tohoto srovnání vychází pouze ten velikonoční.