Takže evoluce je mýtus (nabízející povrchní a neuspokojivou odpověď), zatímco božské stvoření světa a člověka je biblický příběh (nabízející komplexní a uspokojivou odpověď)....pobavil jste mne:-)
Samozřejmě že evoluce sama o sobě -- tak, jak je prezentována "vědou", tedy pouze jako boj o přežití -- je mýtem. Je jen částí pravdy a vysvětlení. Kouzlo je v tom, že člověk má svobodnou vůli, pomocí níž může mnohé ve vývoji sebe a světa ovlivnit. Má schopnost poznávat, učit se, hledat a nacházet cestu, způsob života.
Máte pravdu: Pokud bereme Bibli jako příběh slovo od slova, nelze přirozeně najít uspokojivou odpověď. Bible je vodítkem, které velmi dobře ukazuje vývoj a radí, co a jak máme dělat, abychom se ubírali správným směrem. Když se člověk stal člověkem -- pojedl ze stromu poznání, přijal svobodnou vůli a odpovědnost za své činy -- musel se v zájmu svého přežití snažit hlavou a rukama. Aby nesešel z cesty, byl zpočátku poučován hlavně tresty za špatné skutky. Poté obdržel základní pravidla (Desatero přikázání), která však pro lidskou nedostatečnost či omezenost musela být upravena, "změkčena". Pro ten věk platilo "Oko za oko...". Dalším stupněm vývoje lidstva bylo -- zjednodušeně řečeno -- období novozákonní, kdy měl člověk pokročit v poznání a realizaci Lásky. Je to asi nejtěžší úkol lidstva, když vidíme, jak málo se nám to daří naplňovat. Promiňte, vykládám dlouho. Jen jsem tím chtěl naznačit souvislost Bible a vývoje lidské společnosti. A také to, že Bible se nedá a nemůže brát slovo od slova.
To jste lehce nepochopil. V článku přistupuju ke všem hlavním příběhům naší kultury - vědeckým nebo náboženským - tak, jako by to byly mýty, a zamýšlím se, jak tyto mýty naplňují zejména naší potřebu smyslu, jakou nám poskytují životní motivaci a jak nás inspirují. Z tohoto pohledu ty vědecké "mýty" vycházejí jednoznačně nejhůř, ani ten biblický starozákonní není pro moderního člověka zcela uspokojivý, ale aspoň nám dává nějaký smysl, pozitivně z tohoto srovnání vychází pouze ten velikonoční.
ČLÁNKY DO MAILU