Nezávisle na sobě přišli s teorií, že velký mozek slouží lidem k ne právě ušlechtilým cílům, koncem sedmdesátých let dva zoologové, Američan Richard Alexander z Michiganské univerzity a Brit Nicholas Humphrey z Cambridge; a zdá se, že své následovníky mají dodnes.
Teorii totiž zatím nikdo uspokojivě nevyvrátil. Ve školních osnovách ale chybí, možná i proto, že zní příliš amorálně.
Otázky lidského intelektu a duše řešila po staletí filosofie, později i psychologie a dá se říct, že se jim po dlouhá tisíciletí věnovala i různá náboženství. Všechny přístupy ale měly společnou jednu zásadní věc: Lidský intelekt braly jako danou samozřejmost a zásadně si nekladly otázku „proč“.
Od lidoopa ke staviteli pyramid
Teprve po příchodu Darwinovy evoluční teorie a díky pozorováním etologa a biologa Konráda Lorenze přestali postupně lidé pohlížet sami na sebe jako na samozřejmé pány tvorstva, jejichž úchvatný intelekt je darem od Boha, a pochopili, že možná nejsou v přírodě až takovou výjimkou. Jestli my náhodou taky nejsme jen zvířátka se všemi těmi pudy a instinkty, akorát s větším mozkem, řekli jsme si.
Čtěte dále: Divoši měli větší pocit jistoty než my
Ale pokud se tedy nijak zásadně nelišíme od zbytku přírody, proč právě my máme tak veliký mozek? Jeho provoz je ohromně náročný na přísun energie a trvá až absurdně dlouho, než se plně vyvine. Nebylo by jednodušší, kdybychom se spoustu věcí nemuseli učit, kdyby to za nás zařizovaly instinkty?
První z teorií, se kterými tehdy vědci přišli, byla ta o člověku zručném, novém druhu, který je díky své inteligenci schopen používat a dokonce i vyrábět nástroje. A to je také onen klasický školní výklad, který v dějepisných osnovách přetrval dodnes.
Jenže mezitím se ukázalo, že jednoduché nástroje dokážou zhotovit a používat jak ostatní lidoopi, tak i různé druhy savců a ptáků. Obyčejné, trochu opracované kameny našich předků, které jsou podle archeologických vykopávek celé miliony let nudně stejné a nekreativní, tedy těžko vysvětlí ten skok od nepříliš inteligentního lidoopa s malým mozkem ke staviteli pyramid.
Přečtěte si: Lidský mozek možná vědci nikdy nebudou moci poznat
Závody v mozkovém zbrojení
Další z teorií říká, že se inteligence našich předků významně zvýšila poté, co začali lovit. Ke spolupráci při lovu byla nezbytná propracovaná taktika a velmi se hodila i řeč. Jenže mnohé šelmy dokážou velmi efektivně lovit i bez gigantického mozku a přebytečného mluvení. Velké přemýšlení není potřeba ani u sběru bobulí, brouků a kořínků, takže teorii o inteligentních ženách sběračkách můžeme také vyloučit.
„Jedině člověk se mohl sám sobě stát tak silným protivníkem, že vyprovokoval vlastní evoluci,“ říká Richard Alexander. Když tedy počet našich předků vzrostl, začaly jakési závody v mozkovém zbrojení. Chcete předat co nejvíce genů dalším generacím? Musíte mít co nejchytřejší děti. Takové, které si poradí nejen v otázkách získávání potravy a útěku před predátory, ale i v komplikovaných sociálních situacích.
Dokázat zamaskovat morální poklesky a zůstat oblíbeným členem tlupy je totiž někdy otázkou přežití a získat prostřednictvím účelových koalic, intrik a drbů mocenské postavení znamená zanechat také víc potomků.
Další zoologové se k této „machiavelistické teorii“ připojili s výzkumem, který ukázal, že i zvířatům jde v komunikaci především o manipulaci, a nikoli převážně o prostý přenos informací. A lidská řeč funguje jako přesvědčovací nástroj ještě mnohem lépe. Na rozdíl od neverbální komunikace totiž velice usnadňuje lhaní. K vymýšlení věrohodné fikce je však zapotřebí značná sociální inteligence a velká představivost, což jednoznačně přeje rozvoji mozku.
Jestliže se tedy zlobíte na své dítko za to, že už vám zase lže ohledně večerního čištění zubů, mějte na paměti, že si možná právě procvičuje šedou kůru mozkovou. A vynadejte mu pouze v případě, že bylo tak nedůvtipné a zapomnělo namočit zubní kartáček.
ČLÁNKY DO MAILU