Představte si svůj den. Ráno nahnat potomstvo do mateřských školek či škol, spěchat do práce, odpoledne rozvézt děti na kroužky nebo je vyzvednout z družiny, nakoupit, zapnout pračku, vyvenčit svého psa, napsat s dětmi úkoly, uvařit večeři a klidně ještě stihnout večerní cvičení, běhání v parku či návštěvu osamělé tchyně.
Možná váš den vypadá úplně jinak. Ráno do práce, osm hodin v kuse sedět u počítače, a pak domů do malé garsonky, ve které nemáte ani rybičky. Můžete opět usednout k počítači, pustit si televizi, anebo vyrazit do terénu. Třeba klidně do nejbližšího útulku…
Psů je mi líto, ale není to jediný důvod, proč pomáhám
Jana chodí venčit i čtyřikrát do týdne. „Nikdy by mě nenapadlo, že budu tohle dělat, ale je pravda, že poslední dobou jsem nad tím přemýšlela. Přestěhovala jsem se do jiného města a změnila práci. Díky dlouhé pracovní době a sedavému zaměstnání pohyb se psy jen vítám. Je to pro mě skvělá forma odpočinku. Po celém dni v kanceláři a jednání s lidmi je fajn strávit téměř dvě hodiny v poklusu na vzduchu za každého počasí. Vždy si dobře psychicky odpočinu a nemyslím na pracovní ani osobní záležitosti, které by mě mohly trápit.“
„Je to dobrá fyzička i psychoterapie,“ říká Jana o venčení psů z útulku
Než by posílala příspěvky nějaké organizaci, raději osobně udělá něco pro dobrou věc. „Venčení je něco, co dává smysl. Můžu pomoct a okamžitě vidím výsledek. Venčení vlastně pomáhá oběma stranám a není to pro mě jen kompenzace toho, že mi chybí pes. Svého psa si totiž prozatím pořídit nemůžu,“ vysvětluje Jana.
Týdně nachodíme dvacet kilometrů
Při druhé nebo třetí návštěvě se Jany ujala Martina, která chodí psy venčit již několik let. Vysvětlila jí, co a jak, a začaly jezdit společně. Týdně s pejsky nachodí přes dvacet kilometrů. Jana přiznala, že si Martiny za to, co dělá, velmi váží. „Upřímně ji obdivuji, jak dokázala skloubit rodinu, děti, práci a několikrát týdně útulek. Sice už díky tomu skoro nic jiného nestíhá, ale jak sama říká, už nemůže jinak…“
Otevírací doba útulku je však omezená a stihnout vyvětrat desítky psů je často jen ve dvou lidech takřka nemožné. Probíhá také údržba kotců, krmení a případná další péče o psy, kterou provádí obsluha. Dobrovolníci, kteří chtějí vzít vybraného psa či několik dalších na procházku, mají k venčení pouze vymezený čas. Přes týden v pozdních odpoledních hodinách a o víkendu vždy jen dopoledne.
Psi jsou zavření ve svých kotcích na omezeném prostoru, ale jsou venku. V mrazivém počasí to však není ideální pro ty, kteří byli předtím zvyklí žít v bytě. Řada z nich má za sebou velmi smutný osud, jsou ostražití, frustrovaní, deprivovaní a nikoho k sobě nepustí. Jednoho z nich si Jana mohla pohladit teprve až po měsíci postupného sbližování.
„Baví mě poznávání psích povah, pozorování jejich reakcí a chování. Některý pes je kamarád hned, a člověk ani nemusí mít nějaký pamlsek v ruce. Ale k jiným vede delší cesta… Někdy je těžké unést ty psí pohledy a mám slzy na krajíčku. Ale je třeba si uvědomit, že nelze pomoci všem a vzít si je domů. Ale obětovat několik hodin volného času možné je,“ říká dojatě.
Nedávejte dětem pod stromeček štěňátka
Venčení pejsků je vhodnou kratochvílí také pro děti, které tak stráví čas i jinak než jen hraním her na počítači. Dokonce do útulků chodívají školáci z některých kroužků. Uvědomí si určitou zodpovědnost a ledacos se naučí. Není to jenom o tom dostat pod stromeček štěňátko na mazlení, které pak právě často v útulku končí. Vzhledem k tomu, že se blíží Vánoce, je dobré si uvědomit, které dárky jsou opravdu vhodné a které ne.
„Návštěvy útulku jsou dobré i pro rodiny s dětmi. Jedna taková fajn rodina chodí docela pravidelně. Menší děti poberou malé pejsky, které fyzicky zvládnou, pěkně se projdou a stráví spolu čas jako rodina. Určitě to můžu doporučit každému, kdo má rád psy, nebojí se toho, že jsou špinaví a zanedbaní, a má pár hodin týdně volného času. Ovšem je třeba být trochu emocionálně obrněný. Naprosto chápu, že někdo by to psychicky neunesl.
Svým způsobem je to boj s větrnými mlýny, sotva se podaří nějaká adopce, další psi zase přibudou. Přesto to smysl má a to, že se pes zavřený na malém prostoru dostane jednou denně ven, je velká pomoc. Jejich radost, když jsou venku, mluví za vše, tam není třeba slov,“ loučí se Jana a utíká relaxovat se psy do terénu.
ČLÁNKY DO MAILU