Veřejné záchodky: Co na nich můžete chytnout?

Co vlastně znamená zkratka WC?

Nic víc, než Water Closet. Patent prvního skutečného splachovacího záchodu na světě přihlásil roku 1775 Alexander Cummings, anglický hodinář, který vymyslel posuvný uzávěr mezi mísou a odpadem. Ale vynález splachovacího záchoda bude patrně patřit Johnu Harringtonovi, který svůj vynález popsal v knize, kterou vydal v roce 1589. Angličan Josepf Bramah použil plovákový ventil pro zdokonalení záchodu a odpadní rouru vytvaroval do písmene “U”, aby se zápach nevracel zpátky do místnosti. Svůj vynález patentoval v roce 1778 a současně otevřel firmu na jeho výrobu.

Různě, záleží, v jaké zemi se právě nacházíte. Pojďme nahlédnout na ty české. Pamatuji si, že před rokem 1989 byla slova veřejný záchod skoro sprostým slovem. Co jsme si pod těmito slovy vybavili? Zápach, špínu, nemoci, pomalované zdi se sprostými vzkazy, provázkové splachovadlo. Ne že by to bylo dneska o moc lepší, ale když nutně potřebujeme, tak se na něm zastavíme. Dříve jsme to raději vydrželi až domů. Ono jich zase tolik nebylo, a když jsme o ně přece jen zavadili, tak byly zavřené dlouho předtím a taky potom. Dnes je povinností úřadů provozovat toalety. Kdysi, když byla nouze nejvyšší, zaběhli jsme raději do restaurace, nasadili výraz a pozici, že už neujdeme bez vyčůrání ani metr, personál nasadil nejnaštvanější výraz, který měl ve svém repertoáru a nakonec nás pustil. Když byl čas, v restauraci jsme se po použití zdrželi, aby měli číšníci radost. Ti odvážnější si odskočili do lepších hotelů, pak bylo aspoň o čem povídat, jak to tam mají pěkné a co si odnesli na památku.

Boom čistých záchodů “na půli cesty” přineslo zařízení rychlého občerstvení ve větších městech, kterým jsme začali dávat přednost před veřejnými záchodky. Nestačili jsme zírat, že na toaletách mohou být i toaletní papíry a sušáky rukou, a že se uklízejí každou hodinu. Však také provozovatelé těchto zařízení pocítili na začátku svého provozu neobvyklý zájem o své toalety. Časem jsme si my i provozovatelé zvykli, i když na hlavních turistických tazích začali za použití toalet vybírat peníze, které jste dostali zpět, pokud jste si v oné občerstvovně dali něco dobrého.

Kde veřejné WC najdeme?

Většinou na tom nejošklivějším místě ve městě, kam by mě za soumraku nikdo nedostal (kdyby měli otevřeno), i kdyby moje potřeba byla neodkladná. Vybavím si toalety, které se nacházejí v suterénech, v nejhorším případě někde stranou v přenosných kabinkách, jaké používají dělníci na stavbách.

Pro koho jsou určeny?

Pro všechny, kdo mají odvahu a samozřejmě pro ty, kteří nemají jinou možnost. Pro kojence a tělesně postižené jsou většinou nevyhovující nebo nedostupné.

Co vlastně na takových WC najdeme?

To záleží na tom, kam zajdeme. Vezměme to od veřejných toalet, které jsou provozovány městy, které je rády pronajmou soukromému sektoru, přes toalety v metru, na nádražích, ve vlaku, v obchodních centrech, v restauracích, v kulturních a sportovních centrech. Najdeme tam záchodovou mísu, která splachuje stlačením splachovadla. Toaletní papír v zamčeném plastovém boxu – to aby tam ještě pár hodin vydržel, popřípadě máme natrháno u vchodu, v nejhorším případě chybí. Dále můžeme narazit na igelitové sáčky, papírové sedátko na jedno použití a koš. Když si ulevíme, zajdeme si umýt ruce. K tomu si můžeme nabídnout mýdlo položené na umyvadle nebo tekuté mýdlo z nádržky. Ruce si vysušíme pod sušákem, látkovými nebo papírovými ručníky.

Jak se na takovém záchodě cítíme?

Frekventované veřejné toalety budou mít vždycky problém se zápachem, ale když už není na vůni, tak snad existují nějaké odvětrávací systémy, abychom se před vstupem nemuseli nadechovat a vydechovat až po opuštění toalet nebo je navštěvovat jen ve dnech, kdy máme rýmu. Na toaletách se nemůže udržet čistota, když je uklízečka uklidí jen jednou denně, je potřeba je zkontrolovat několikrát během dne. Bylo by vhodné doplnit toaletní papír, utřít místa kolem umyvadel, setřít podlahu, abychom nemuseli nakukovat do všech otevřených dveří, jestli tam je toaletní papír, vybírat si to nejčistší umyvadlo a odnést si na podpatku kus toaletního papíru.

Abych se vám přiznala, mám ráda toalety, které jsou od sebe odděleny zdivem nebo alespoň sádrokartonem a nejsou otevřené ani shora, zdola ani ze strany. Úzké desky, pod které se nahlíží, jestli je toaleta volná, nebo je slyšet, jak kdo čůrá a odmotává papír, to mě odradí hned po zápachu. Dostupnost toaletního papíru dnes beru jako automatickou věc, ale jsem vděčná třeba za věšák. Dále se řídím heslem, že tak, jak chci, aby vypadal záchod, když do něho přicházím, tak ho také opustím. Ale to mohu jen v případě, že je přítomen toaletní papír, štětka a funkční splachování.

Když odcházíte, nechte dveře otevřené, aby ostatní nemuseli nakukovat pod dveře, jestli je volno nebo naslouchat. A když nakukovat a naslouchat nejde, zaklepejte. Ne na všech záchodcích totiž funguje zamykání a není nic horšího, než vtrhnout do dveří, kterými praštíte do hlavy člověka dřepícího půl metru nad mísou.

Když si poté najdu to nejčistší umyvadlo, odložím si na suchém místě kabelku a namačkám tekuté mýdlo, očima pátrám, čím si je mohu vysušit, a ráda bych si připlatila za papírové ubrousky. Nebaví mě desetkrát čarovat rukou, jestli se sušák na dvě vteřiny rozjede nebo ne. Nevím jak vy, ale já pod tím fukarem musím stát snad půl minuty, abych měla ruce suché, ale na to nejsem dost trpělivá.

A vy, milé dámy, když je dlouhá řada na „dámách“ a vy musíte co nejrychleji, tak než se vřítíte na „pány“, křičte nahlas, kdo jde a proč, aby pánové nezapomněli, kvůli čemu tam vlastně jsou a zbytečně se nechodili dívat na obrázek na dveřích. Ale když je řeč o mužích, nechtěla bych být v jejich kůži, když musí hlásit obsluze, zda jdou jen na malou nebo na velkou, protože se tyto dvě služby u nich cenově liší…

Kolik vytáhneme z peněženky za použití?

Většinou pět korun, tři koruny pak za umytí rukou. Peníze se platí při vstupu obsluze, která má pod kontrolou obvykle obě strany. Také se můžete setkat se záchody, kde zaplatíte pětikorunu vhozením do přístroje připevněného na dveřích. V tomto případě drží Češi při sobě a dveře při odchodu rádi podají dalšímu ve frontě, aby nemusel platit (škoda, že jste nepřišli později, ušetřili byste).

Co si z veřejných WC můžeme odnést?

Doktorka Jaroslava Zelenková, vedoucí oddělení DDD (dezinfekce, dezinsekce a deratizace) Hygienické stanice hlavního města Prahy, říká, že pokud budeme dodržovat základní hygienické návyky, tak si nic odnést nemusíme. Zásadní ale zůstává hygiena prostředí a hygiena rukou. V opačném případě si můžeme odnést onemocnění patogenní agens bakteriální, virové, parazitární a přenos nákazy cestou fekálně- orální.

Jak zajistit čistotu na veřejných záchodcích?

Těžko, protože dnes veřejné záchody spravují různé soukromé firmy. U provozování této živnosti, kde dochází ke kontaminaci biologickým materiálem, je základem dezinfekce a čištění. Hygienické stanice nemají od nikoho nařízeno, že je musí pravidelně kontrolovat a popřípadě vyvozovat důsledky. Hygienici do těchto míst přicházejí, jen pokud je k tomu dán podnět nebo stížnost. Takže pokud chcete mít čistší veřejné záchody, stěžujte si.

A na závěr pár zajímavostí letem světem kolem veřejných záchodků:

Na začátek do Indie

Obyvatelé státu Tamilnádu dostávají za použití veřejných toalet peníze. Jsou totiž zvyklí vykonávat svoji potřebu na ulicích a v přírodě, což se nezamlouvá hygienikům. V jiných částech Indie místo toaletního papíru slouží k očistě voda. Především na jihu této zalidněné země je dobré si pamatovat, že pravou rukou se jí a levá je využívána na očistu.

Finsko

Ve Finsku vymysleli pro řidiče na dálničních a silničních odpočívadlech otevírání toalety mobilem. Zasláním SMS na číslo, které je uvedeno na dveřích, otevřete zařízení. Jeho cílem je zabránit neustálému demolování záchodků anonymními vandaly.

Japonsko

Japonci nedávno představili záchodové prkýnko vybavené elektrodami, které vyšlou do hýždí sedícího slabý proud a změří mu tak množství tělesného tuku. Další firma zase vyrobila záchod, který ve tmě září a sám zvedne prkýnko, když jeho senzory zachytí člověka.

Singapur

Tady může čůrající turista neznalý předpisů dostat za pouhé nespláchnutí mušle až tisícidolarovou pokutu.

Sibiř

V sibiřské tundře musíte nejprve zaujmout „tureckou polohu“, zapřít se rukama o ztrouchnivělý obal kabinky a poté vystrčit hýždě do „přírody nad žlab“. Nečekaně vás ale může překvapit zřízenec, který zezadu koryto dokonale protáhne vytvarovaným klackem. Tento signál se vyplatí respektovat – následuje dávka několika do žlabu razantně vylitých kýblů vody.

Čína

V některých částech Číny najdete zapáchající kabinky, které jsou většinou bez dveří nebo nejsou odděleny vůbec a papír musíte mít vždycky s sebou.

Francie

První oddělené toalety se objevily v jedné pařížské restauraci u příležitosti taneční zábavy v roce 1739. Právě tady byly poprvé použity obrázky panáčků a panenek.

Švédsko

Ve Švédsku existuje nařízení, že na veřejné toaletě si muži musejí při močení sedat, neboť je to politicky korektní.

Anglie

Roku 1859 byla pro královnu Viktorii vyrobena toaleta zdobená zlatem.

Kosmický záchod

Když jde astronaut na velkou (malou zvládne do hadice), projde nejprve dveřmi a následně dvěma závěsy z umělohmotné fólie. Prkénko z pružné umělé hmoty je tvarováno tak, aby zadní část těla co nejlépe těsnila. Na podlaze jsou dva úchyty, kam musí astronaut vsunout špičky nohou. Pak už stačí jen přes stehna zaklopit zajišťovací píku, která ho přitlačuje k záchodu, a připoutá se dvěma pásy s pružinami uzavíranými suchým zipem a může začít. O zbytek se postará složitý a několika systémy kontrolovaný mechanismus, který nakonec „výsledek“ bezpečně vyhodí do vesmíru.