Hodnocení veřejného záchodku v Kahiře. – Ano,to můj nejhorší zážitek ze všech návštěv těchto míst. Byla jsem v Kahiře – a prostě začalo se chtít. Chvíli zdraví člověk vydrží, ale pak se začně pootáčet a cíleně hledat. V Kahiře to dalo práci a přeci jen jsem našla. Před záchodem byla fronta – ale což vydržím! Přede mnou čekala na stejnou úlevu velmi krásná, drobná a úhledná Japonka. Než na nás přišla řada, vyměnily jsme si pár úsměvů a pár slůvek o tom, že Kahira je velmi zajímavé město s mnoha památkami … Po několika minutách přišla řada na tu krásnou „porcelánovou panenku“. Asi po jedné minutě vyšla, a už se neusmívala. Z očí je vykukoval děs o kterém se píše v hotrorech. Inu poté, co jsem vstoupila já do kóje (nebudu říkat kabinky) pochopila jsem!!! – V té místnůsce byla tma a nebylo možno nijak rozsvítit. Oko si rychle zvyklo a pochopila jsem, že „tam“ není žádná mísa. Jen „turecký“ kout. Šíleně páchnoucí kout. A co dělat??? Už se mě chtělo vážně hodně. Samozřejmě, k tomu šílenému puchu jsem svým rychlým přičiněním přispěla také. O možnosti umytí rukou nebudu hovořit -nebyla žádná. Tak to je můj nejhrůzostrašnější WC zážitek. Vaše posluchačka Libuše DRHA