„Volnost projevu názoru s sebou ale, bohužel, nese i to, že očkování ‚rozumí‘ skoro každý. A pokud si někdo neumí něco vysvětlit, například rozvoj nějaké jiné nemoci nebo opožděného vývoje dítěte, často to svádí na očkování,“ říká předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Alena Šebková.
Lékař byl dříve autorita, se kterou se nediskutovalo
Lékař dítěte má samozřejmě povinnost rodiče informovat o všem, co a proč dělá. Vše vyplývá z legislativních předpisů, zejména vyhlášky o náplni preventivních prohlídek u dětí. Plná čekárna, třetí sourozenec v pořadí, blížící se konec pracovní doby, mlčící rodič – to vše a další důvody v praxi ale často vedou jen k základním nejnutnějším informacím. Tedy spíše vedly, v době doznívajících „socialistických zvyklostí“ v ordinacích.
„Lékař byl respektován jako vysoká autorita, která ví, co činí, tudíž není třeba se moc ptát – řečeno s trochou nadsázky,“ uvádí Alena Šebková. „Každý z nás ale i dříve informoval rodiče o tom, co s dítětem budeme dělat, proti čemu očkovat, proč, jaký bude důsledek, to přeci patří k péči, kterou poskytujeme. Rozdíl je jistě v obsahu a náročnosti, která výrazně stoupla.“
„V posledních letech lékaři velmi často věnují čas diskuzi o prospěšnosti očkování, odpovídají na otázky rodičů, často opakovaně,“ dodává Ilona Hülleová, předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR. „Při odmítnutí očkování se snaží rodičům vysvětlit, jak důležité je předcházet závažným onemocněním, jak očkování dokáže chránit zdraví dítěte a předcházet epidemiím, které byly díky očkování v minulých letech vymýceny. Lékaři vysvětlují typy nemocí, proti kterým se dítě očkuje, i možné vedlejší účinky vakcín.“
Časová náročnost je teď nově hrazená
Nově je nyní lékařům alespoň částečně hrazený čas, který věnují informování rodičů ohledně očkování proti jednotlivým nemocem. Počítá se vždy se třiceti minutami na každý druh očkování. Nejedná se ale o půl hodiny na „každý vpich“. Například hexavakcína se očkuje třikrát a přeočkovává v pěti a deseti letech – na všechny tyto dávky dohromady je oněch třicet minut.
„Mluvit musíme o všem, co se problematiky týká. Tedy proč očkujeme, jaké jsou benefity, co se může stát, pokud očkovat nebudeme,“ podotýká Alena Šebková. „Informace musí mít rodiče i o vedlejších či nežádoucích účincích, jak s nimi má zacházet. Informovaný rodič je připravený a dokáže reagovat zcela racionálně. Náročné je to oproti dřívějšku jak co do obsahu informací, které je nutné neustále doplňovat, tak co do času.“
Rodiče navíc informace vyžadují třeba i opakovaně. U mnoha dětí se pak podle Ilony Hülleové očkuje často podle individuálního očkovacího plánu: „Ten musí lékař vypracovat v souladu s věkem dítěte a možnostmi dané vakcíny,“ doplňuje lékařka.
Co ke změnám vedlo
Důvodů k tomu, že je „zaplacený“ čas za informovanost o očkování a diskuzi s rodiči, je podle odborníků více. Především má jít o klesající proočkovanost populace, šíření nepodložených zpráv a informací o škodlivosti vakcín či očkování. Jinak řečeno, rodiče sbírají informace z různých – často i nedůvěryhodných – zdrojů. V ordinaci pak mají někteří z nich „jasný“ názor na věc. Jiní jsou znepokojení a o očkování s lékařem dítěte chtějí vést diskuzi.
U dětských lékařů je důležitý dobrý vztah a důvěra jak s dítětem, tak s rodiči
„Někteří očkování odmítají či posouvají, byť pro to není žádný důvod. Zcela v rozporu s odbornými doporučeními pak zvyšují riziko výskytu preventabilního onemocnění u svého dítěte,“ říká Ilona Hülleová. „Velmi si vážíme diskuze s rodiči, s tím není problém. Nicméně nárůst času, který problematice věnujeme, a práce s individuálními očkovacími kalendáři byla podnětem pro zavedení nových výkonů u praktických lékařů pro děti a dorost.“
„Je naprosto nutné, aby rodiče čerpali z relevantních zdrojů a nenechali se mást někdy až poplašnými zprávami. Takové zdroje jim nabízíme,“ dodává rozhodně Alena Šebková.
Pediatr, kterému rodič důvěřuje
Lékař dítěte by měl mít důvěru rodičů, dokonce se o vztahu rodič a pediatr mluví jako o tom nejdůležitějším z hlediska komplexního dlouhodobého přístupu ke zdraví dítěte. Lékař dítě dobře zná, s rodičem by se ale měli vzájemně respektovat. Především oblast očkování je ale v posledních letech často nášlapnou minou, která může vzájemný vztah i narušit.
„Nemohu tvrdit, že se do vztahu nepromítá i přístup k očkování,“ potvrzuje Ilona Hülleová. „Nicméně se vždy snažíme pochopit rodiče, kteří většinou z obavy o své dítě a jeho zdraví zvažují očkování. Jsou často pod tlakem lživých a manipulativních zpráv, šířených různými kanály. Jsou zmateni a zcela po právu se ptají lékařů na jejich názor, odborné informace. Při nedostatku a přetíženosti praktických lékařů pro děti a dorost se někdy může stát, že lékař již nemá kapacitu na dlouhé besedy, které nevedou k závěru. Ale to neznamená, že nepoučí řádně rodiče o povinnostech a možnostech očkování jejich dětí.“
Odborná spolupráce:
MUDr. Ilona Hülleová
Předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR
MUDr. Alena Šebková
Předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně
ČLÁNKY DO MAILU