Názor k článku Víceletá gymnázia – silné místo v nevyrovnaném školství od RoyalistGirl - No nevím, jestli se můžu označit za „extrémně...

No nevím, jestli se můžu označit za „extrémně chytrou“, ale na ZŠ jsem byla jedničkářka, vždycky spíš tichá a na okraji zájmu, i když asi ne vyloženě šikanovaná. V páté třídě jsem sama chtěla jít na gympl, ale máma mi to z nějakého důvodu nedovolila. Na druhém stupni ZŠ přišla jiná třída, jiní učitelé, a hlavně nuda, vůbec nic, co by žáka vyburcovalo k nějaké aktivitě. V deváté třídě jsme se už v podstatě vůbec neučili, učitelky často třídu nezvládaly ani udržet v klidu (a to nebyla žádná spodina, ale ZŠ s velmi dobrou pověstí a „zaměřením na jazyky“, na gympl nás šlo určitě 70%).
Na státní gympl jsem se dostala levou zadní, ale výsledkem samozřejmě bylo, že jsem si neuměla zorganizovat čas a učit se, takže v prvních měsících přišla panika, rodiče taky zklamaní – z jedniček byly čtyřky… Na druhou stranu v kolektivu se cítím docela v pohodě, je tam hodně „prototypů šprta“, proti kterým jsem úplně společenská osobnost =), nikdo neřeší jestli jsi tlustý, co máš na sobě atd. Teď jsem v druháku a na volitelných předmětech, které máme společně s osmiletým gymplem, je dobře vidět rozdíl, oni už prostě JSOU 6 let studenti.
Myslím, že víceleté gymply by rozhodně měly zůstat, protože dávají dětem, které o to mají zájem, možnost studovat a ne jen tupě sedět ve třídě, ve které se hysterická učitelka snaží přeřvat pětadvacet 14letých fakanů, kterým v devítce přece o nic nejde. A ti, které tam donutili jít rodiče a nemají na to, těch z 8letého stejně dost odchází zpátky. Nevidím důvod, proč by „víceletých“ škol nemohlo být i víc, třeba i lycea – prostě ten, u koho by se předpokládalo že by mohl mít na vysokou (a z kvarty se přece kdyžtak dá přihlásit na jinou SŠ, ne?), by tam šel a ostatní by dochodili základku.
Tomu, že po odchodu nejlepších se nějak dramaticky změní úroveň, bych moc nevěřila – ZŠ musí projít i ti nejslabší, a co já si vzpomínám, všechny „nadané děti“ školu spíš protrpěly a nebyly moc oblíbené ani u učitelů (mně řekla paní učitelka už v první třídě, že radši dá jedničku snaživému blbečkovi než chytrému lenochovi -nudila jsem se, protože jsem uměla číst asi o 2 roky dřív- a od té doby se to se mnou táhlo :)).
Myslím, že v českém školství je určitě potřeba řešit jiné věci, než rušení už zavedeného typu škol, dotace na jablíčka nebo nákupy „leštěných prdů“ jako jsou interaktivní tabule. Třeba to, jak odměňovat učitele – ne přidat všem podle tabulky, ale JAK odlišit ty dobré od špatných, protože ty rozdíly jsou obrovské. Nebo jak učit jazyky, 20 let od převratu a výuka AJ pořád nemá úroveň. Ještě tak maturitu považuju za dobrý projekt, ale provedení jako vždy chaotické (a hlavně je směšné, jaký se tomu papíru přikládá význam – když mají maturitu učňáky, tak k čemu to pak je? budou mít kuchaři a zámečníci za pár let diplom?). Ale to bude řešit kdo? Kdežto něco zrušit, to se dá hned…