Jako dítě jsem chodil na jazykovou ZŠ a to tehdy byla skutečně výběrová škola (v 8. třídě se všichni hlásili na střední školu – nikdo nešel na učňák – a ze 38 žáků se v prvním kole přijímaček 30 dostalo a ve druhém myslím, že i ten zbytek), pokud měl někdo čtyřku na vysvědčení, tak „letěl“, na normální základce se pak většinou i o stupeň zlepšil.
Vím, jak mě ta nutnost „držet krok“ tlačila neuvěřitelně dopředu (a jak jsem si pak „oddechl“ na střední škole, která pro mě byla doslova „brnkačka“).
Dnes, kdy jsou až násilným způsobem na základní školy integrovány děti, které na to jednoduše nestačí (a zdržují tak celou třídu), tak se vůbec nedivím rodičům, že se svoje aspoň trochu chytré děti snaží dostat pryč – v tomto případě je vlastně úplně jedno kam, hlavně někam, kde tato „násilná integrace“ není. No a víceletá gymnázia jsou aktuálně jediným řešením. Uznávám, že na trhu chybí školy podobné úrovně s nehumanitním zaměřením (tedy třeba taková 8 letá průmyslovka), ale možná že i to přijde.