Vlákno názorů k článku Víceletá gymnázia – silné místo v nevyrovnaném školství od MMN - Z osobní zkušenosti bych to viděl asi takhle: Všeobecná...

Z osobní zkušenosti bych to viděl asi takhle: Všeobecná gymnasia (tj. osmiletá i čtyřletá) jsou vcelku k ničemu. Člověk s jiným než humanitním zaměřením musí mít opravdu velké štěstí na učitele, aby mu to něco dalo. Sám jsem chodil na druhý stupeň ZŠ, po devítce jsem šel do sexty osmiletého gymnasia a mám za to, že kvalita mé ZŠ byla vesměs lepší než první stupeň onoho osmiletého gymnasia.

Co v ČR silně schází, jsou specialisované kvalitní střední školy. Ty by člověk napočítal na prstech jedné ruky. A i s tím málem to důsledku špatného vedení může jít od deseti k pěti (brněnská Jaroška budiž příkladem).

Rozhodně jsem proti jakékoliv „integraci“. Schopnější to brzdí podstatně více, než to ty horší motivuje. A myslím si, že celková „vyspělost národa“ se odvíjí mnohem spíše od intelektuální elity nežli od mediánu. A stát v poslední době bohužel činí vše pro to, aby z elity vychoval průměr.

Ovsem vysledek voleb je urcen tim medianem.

Ona je skoro otazka, jestli s poctem lidi, co voli, se vubec median k urnam obtezuje.

Dovolím si nesouhlasit, není tak jednoduché prohlásit, že všechna víceletá gymnázia jsou k ničemu.
Hodně záleží na podmínkách a prostředí té které ZŠ, jejích žáků a „konkurenčního“ gymnázia.
Něco z mojí osobní zkušenosti – mám tři kluky. O tom nejmladším si to zatím myslím, o těch starších si troufnu tvrdit, že svými názory a vědomostmi vyčnívají nad svoje vrstevníky (a mám to potvrzené i od jejich učitelek z MŠ i ZŠ). Také dost dobře znám všechny místní ZŠ (často tam pracuji) – znám sborovny, učitele, jejich nálady, všímám si jak uvažují, když si myslí, že je nikdo neposlouchá.
Když šel nejstarší syn do školy, přihlásili jsme ho na ZŠ podle našeho výběru. Nejen že škola měla dobrou pověst, ale první třídu dostala výborná učitelka (a navíc i moje bývalá spolužačka z gymnázia). Během prvních pěti let školní docházky jsem s ní velmi často řešil neustálé kázeňské problémy, žákovská plná poznámek typu vyrušuje, nedává pozor, čte si pod lavicí a to prakticky od všech učitelů, kteří v té třídě učili. Netvrdím že všechny, ale myslím si, že značná část poznámek plynula z toho, že syn se ve škole často nudil. Osnovy jsou plánované na průměr, respektivě se nepokračuje v další látce, dokud to nepochopí i ti co chápou nejpomaleji.
Vzhledem k tomu, že v dojezdové vzdálenosti není žádná škola pro tzv. „chytřejší“ žáky (okraj republiky) a stěhování jinam momentálně nepřipadá v úvahu z komplikovaných rodiných důvodů, jediným řešením bylo přihlásit ho na víceleté gymnázium.
Podle výsledků přijímaček byl v první desítce. A i když jich ve třídě je o 8 víc než jich bylo na základce (protože nějaký IQáč přiděluje peníze školám podle počtu žáků), je tam maximálně spokojený. Všichni co se tam dostali zatím mají snahu a touhu se učit, dělat věci i nad rámec osnov, což se o jeho bývalé třídě rozhodně nedá říct. Poznámky za vyrušování zmizely jak mávnutím proutku.
Nechci dělat ze svého dítete žádného Einsteina a už vůbec nechci zlehčovat inteligenci jeho bývalých spolužáků, ale myslím si, že něco je špatně. Každý má své místo ve společnosti a když všichni budeme mít titul, všichni budou Ing. nebo MUDr. stejně pojdeme, protože nebude mít kdo podojit krávu, zorat pole, vyvézt odpadky. Ale když může mít dítě s tělesnou, nebo sociální vadou svého placeného asistenta, aby mohlo chodit do normální školy a zvládalo školní docházku, proč by nemůže mít úzká část třídy také svého asistenta, který by se jim věnoval NAD RÁMEC běžných osnov v době, kdy učitelka poněkolikáté vysvětluje tutéž látku těm, kteří ji ještě nepochopili.
Chápu spíše nesouhlas učitelů ZŠ s víceletými gymnázii, protože „elita“ jim většinou uteče a učit ten zbytek je často těžká řehole, ale z pohledu rodiče bylo víceleté gymnázium výhrou.

Popis situace se synem skoro presne odpovida me vlastni zkusenosti z 80-tych let.

Prvni stupen ZS: prakticky same jednicky, neustale kazenske prestupky (honeni se a prani se o prestavkach, baveni se a vyrusovani behem hodiny, nedava pozor, je pasivni), poznamky prakticky na tydennim poradku (z rozhovoru po letech s rodici vyplynulo, ze vedeni skoly vazne uvazovalo o mem prerazeni do zvlastni skoly kvuli chovani), dobra ucitelka, dobra spoluprace ucitel-rodice. Rodice se shodli s ucitelkou, ze se ve skole nudim a pozadali ji, aby mi davala vice prace behem vyucovani. Ctvrtou tridu jsem vychodil se samymi jednickami (ve tride byla jeste jedna holka s tim samym vysvedcenim a jeden kluk tesne v zavesu).

Do druheho stupne me rodice prihlasili na ZS s tridou s rozsirenym vyucovanim prirodnich ved (odkaz na jejich seznam je v nejakem jinem prispevku na teto strance). Uspesne jsem udelal prijimaci testy a prestal jsem byt se vsim hotovy daleko pred ostatnimi (patril jsem k lepsimu prumeru ci horsimu nadprumeru. Byl jsem nekde na prelomu prvni a druhe tretiny; muj prumer kolem 1.5). S chovanim byl jeste porad problem. Zklidnilo se to az nekdy v seste az sedme tride. Prestalo me totiz bavit prat se, honit se a hazet veci o prestavkach :-) Nepamatuji si, ze bych mel poznamky kvuli vyrusovani behem hodiny, takze tempo mi asi vyhovovalo.

Stalo se v jednom krajskem meste behem 80-tych let. Do nasi tridy s rozsirenym vyucovanim dojizdeli autobusem CSAD take zaci z okolnich spadovych obci (20km ??). Muselo to pro ne byt strasne casove narocne a unavne. Jestli si je pamatuji vsechny dobre, tak patrili spise k tem slabsim (na pozdejsim vyberovem gymnaziu byla jedna z jednickarech ve tride z velke obce relativne daleko od mesta, takze rozhodne neplati: mimo mesto = hloupejsi).

Co z toho vyplyva:
- v prvnim stupni ZS neexistuje reseni pro zaky, kteri se ve skole nudi, protoze se pro ne jede pomalu. Reseni zavisi na konkretnim uciteli dane tridy (individualni ukoly v hodine nad ramec toho, co se vyzaduje od zbytku tridy).
- pro druhy stupen existuji vyberove ZS nebo viceleta gymnazia, ktere „shlukuji“ akademicky bystrejsi zaky.

Zapomnel jsem dodat, ze na druhem stupni jsem docasne na par tydnu chodil do „normalni“ tridy. Malem jsem se tam ukousal nudou (zvlaste v tech prirodnich vedach).

Pamatuji si, ze pololetni test z matematiky urceny na celou hodinu (45 minut) jsem mel hotov asi za 15–20 minut. Ve sve „rozsirene“ tride jsem nikdy neskoncil pred vyprsenim casoveho limitu.

K vašemu závěru:
Problém je v tom, že ta víceletá gymnázia nejsou alespoň v současné době řešením pro ty, co jsou ještě chytřejší než na gymnasiích shlukující se průměrní „akademicky bystřejší žáci“ (ať už je to cokoliv), co se tam shlukují. A zejména na osmiletá gymnasia se stejně dostane kdejaký póvl. A přinejmenším na jihlavském gymnasiu se naprosto kašle na matematiku a přírodní vědy.
A pokud budou rozhodovat na ministerstvu a v parlamentu stále stejní lidé, bude hůř.

Jinak na prvním stupni existuje teď už dobré řešení, které však nebude pro všechny rodiny bez problémů: domácí výuka.

Tech lidi, co jsou vyrazne chytrejsi nez zbytek vyberovych trid na gymnaziich, je strasne malo. V nasem krajskem meste jich v danem rocniku mohly byt nanejvys 2–3. Jeden byl v nasi tride (pravdepodobne nejprestiznejsi stredni trida ve meste). Psal jsem o tom uz v jinem prispevku.

Predpokladam, ze tak 1–2 dalsi (jestli vubec) se mohli trapit v nejake jine tride. Bavim se tady o zacich, kteri se umistuji v prvni desitce nebo dvacitce v republikovych mistrovstvich v matematice a fyzice. Jak je tedy videt, i v ramci republiky by clovek dal stezi dohromady jednu tridu.

BRAVO, nemám co dodat a zkušenost mám naprosto totožnou.