Anna Žárská je jednou z pacientek, jimž do života vstoupila hepatitida C. Nakazila se nejspíš u svého gynekologa, když jí zaváděl nitroděložní tělísko. Na nemoc následně přišla náhodou, když začala řešit dlouhotrvající únavu.
Co se dozvíte v článku
Léčila se několikrát starou nespecifickou léčbou, ovšem neúspěšně. V roce 2007 podstoupila transplantaci pro malý nádor, který vznikl v cirhotických játrech. Chronická infekce virem hepatitidy C (HCV) se však dostala i do transplantovaných jater.
Pacientka svůj boj s HCV vyhrála až s příchodem nových léků, v roce 2015. Stačily dvě tabletky a po celkem 24 letech byla konečně vyléčená.
Desetitisíce nemocných unikají testování
Příběh dokazuje, že HCV není spojená jen s podsvětím a drogovým prostředím. V Česku podle odborníků žijí desetitisíce infikovaných osob – lidí z tzv. běžné populace. Může jich být až 40 tisíc, upozornili lékaři při příležitostí Světového dne hepatitidy, který připadl na 28. červenec.
Problém je, že tito pacienti unikají testování a odhalit u nich hepatitidu typu C je velmi obtížné. Infekce může probíhat zcela bezpříznakově i desítky let. Testování se proto doporučuje u lidí, kteří si například nechali udělat amatérské tetování nebo piercing nebo měli sex s neznámou osobou.
Pacientům s HCV hrozí také cukrovka
Novým zjištěním je skutečnost, že virus hepatitidy C napomáhá vzniku cukrovky. Testovat na přítomnost viru hepatitidy C by se tak měli také všichni diabetici. „V naší ambulanci má vyšší jaterní testy celá řada pacientů s diabetem. Roky jsme jejich zvýšení přičítali ztučnění jater a konzumaci alkoholu, nyní již víme, že test na hepatitidu C bychom měli provést alespoň jednou u každého diabetika,“ říká Robert Bém, vedoucí lékař ambulance Kliniky diabetologie IKEM.
Lidé infikovaní HCV mají větší pravděpodobnost, že vykazují zvýšenou rezistenci na inzulin. To znamená, že jejich tělo nedokáže inzulin efektivně využít, což může vést k rozvoji diabetu 2. typu nebo zhoršit existující diabetické stavy.
Onemocnění je dlouho bez příznaků, nakonec poničí játra
Zvláštní rizikovou skupinou jsou také lidé, kteří dostali krevní transfuzi před rokem 1992, kdy virus hepatitidy C ještě nebyl objeven a krev se na něj netestovala. I přesto, že onemocnění může probíhat roky s minimálními příznaky, hepatitida typu C svým nositelům téměř ve všech případech přivodí fibrózu a cirhózu jater. Nejzávažnějšími komplikacemi jsou ale selhání a nádory jater, které bez včasné transplantace mohou vést až ke smrti.
„To, že jsme dostali krevní transfuzi, při operaci nebo při porodu, si málokdo pamatuje. Ale i po více než třiceti letech můžeme mít na tento okamžik památku, a to hepatitidu C,“ říká zástupkyně přednosty pro klinickou hepatologii Soňa Fraňková z Kliniky hepatogastroenterologie IKEM. Právě tito pacienti přicházejí k léčbě velmi pozdě, často již s pokročilou jaterní cirhózou.
Chronická infekce virem hepatitidy C (HCV)
- V ČR žije více než 40 000 osob infikovaných HCV a ročně je nově diagnostikováno přibližně tisíc nových případů, většina infikovaných jedinců o svém onemocnění neví.
- Po celém světě postihuje HCV asi 56 milionů osob, z nichž většina žije v rozvinutých zemích západního světa.
- HCV se přenáší krví (nejčastěji nitrožilní aplikací drog, dříve krevní transfuzí), pohlavním stykem a z matky na dítě při porodu.
- HCV infekce je nejčastější příčinou cirhózy jater (tzv. „tvrdnutí jater“) v západních zemích.
- Cirhóza jater se do 20 let rozvine až u 30 % osob trpících chronickou HCV.
- V důsledku cirhózy jater je v Evropě každoročně zaznamenáno až 170 000 úmrtí. Evropská unie i Světová zdravotnická organizace považují stále HCV za jednu z největších zdravotních hrozeb v současné Evropě.
Nová léčba? Pár pilulek a za čtvrt roku hotovo
Jak už bylo řečeno, vyhledat v běžné populaci pacienty s hepatitidou C je složité. Důležité je zaměření se na lidi s vyšším rizikem infekce. Zapojit se přitom musí nejen praktičtí lékaři, ale i řada dalších odborníků, např. již zmínění diabetologové, gynekologové a další.
Lidé, kteří tuší, že by mohli být infikováni, se často testování vyhýbají, protože hepatitida C představuje závažné společenské stigma. Přitom současná léčba je dokáže zbavit infekce během 2–3 měsíců bez nežádoucích účinků léků a ani není třeba provádět jaterní biopsii.
V současné době se v hepatologické ambulanci v IKEM léčí ročně průměrně 250 pacientů s hepatitidou C, v dřívější době jich byla většina po orgánových transplantacích, ti ale naštěstí rychle ubývají. „Vedení Institutu vytvořilo příznivé podmínky pro léčbu hepatitidy C v IKEM jak pro lékaře, tak pro pacienty. Nikdo z pacientů, kteří se chtějí léčit, se nemusí obávat, že bude odmítnut. Zabránit transplantaci jater pro hepatitidu C již umíme, díky tomu můžeme transplantaci jater poskytnout více pacientům s nádory jater a se vzácnými chorobami. Od zavedení léčby přímo působícími antivirotiky v roce 2014 jsme v IKEM úspěšně vyléčili hepatitidu C u více než 1700 pacientů,“ říká ředitel IKEM Michal Stiborek.
Jak se žloutenka typu C přenáší?
Infekce virem hepatitidy C se přenáší krví, pohlavním stykem a z matky na dítě při porodu. K přenosu může dojít také při tetování, které není prováděno za přísně sterilních podmínek, a to nejen kvůli sdílení tetovací jehly, ale též barev. V současnosti jsou v tetovacích salónech přísná hygienické pravidla, a proto se tetování v salónech považuje za bezpečné.
Přenos infekce je možný rovněž předměty denní potřeby, jako jsou žiletky, pilníky, manikúra či zubní kartáčky. Jde o předměty, na kterých může ulpět i jen mikroskopické množství krve. Hepatitida C se nepřenáší podáním ruky, objetím, sdílením nádobí, kašlem či kýcháním.
Jaké jsou příznaky?
Inkubační doba hepatitidy C je velice dlouhá, až 180 dní. Příznaky v akutní fázi infekce jsou velice mírné, nechutenství, nevolnost, bolesti svalů a kloubů, proto je akutní infekce zjištěna velice zřídka. Zežloutnutí je u hepatitidy C velmi vzácné. Ve většině případů je tak hepatitida C diagnostikována až ve stadiu chronickém, do něhož přejde více než 80 % infikovaných jedinců.
Virus hepatitidy C dokáže přežít mimo člověka velice dlouhou dobu: více než 60 dní ve stopách krve v použité stříkačce, tři týdny v ampulce s vodou, dva týdny na površích, které byly kontaminovány infikovanou krví.
Přenos hrozí i při sexu
Riziko infekce při pohlavním styku je nízké, do 5 %, ale stále existuje. „Je trochu problém, že lidé zapomínají, že i orálním sexem se mohou choroby šířit. Protože zvlášť v dutině ústní nebo v konečníku ty infekce nemají žádné symptomy. Takže můžete nakazit partnera také orálním sexem, i když o své infekci nevíte,“ vysvětluje primář Dermatovenerologické kliniky FN Bulovka Filip Rob. Podle něj jsou pro pohlavní přenos infekcí v současnosti nejvíce rizikovou skupinou muži mající sex s muži.
ČLÁNKY DO MAILU