Pokud cítíme, že „na nás něco leze“, automaticky saháme po pomerančích či doplňcích s vitaminem C. Tím přitom pomáháme spíše peněženkám obchodníků než svému zdraví. „Přetrvávání víry ve skoro zázračný vliv vitaminu C je marketing a lobby výrobců doplňků stravy. Čím více pozitivních účinků, tím větší marže. V laboratorních podmínkách navíc docílíme vždy více vlivů a přínosů než v praxi,“ uvedl k tomu pro Vitalia.cz například nutriční terapeut Aleš Beránek. V dnešní době podle něj navíc lidé nedostatkem „céčka“ netrpí, je tak zbytečné kupovat si drahé tabletky.
„Mnoho lidí si jej kupuje záměrně v tabletách či jiných suplementech. Bohužel nikdo z této skupiny kupujících si již neuvědomuje, že nedostatek vitaminu C je v naší zemi několik desetiletí vymýcen. V našich podmínkách má běžný zdravý jedinec dostatek vitaminu C ze stravy, a nemusí si jej tedy dodávat uměle. Jedinou rizikovou skupinou mohou být alkoholici nebo lidé s poruchou příjmu potravy či lidé se závažným trávicím onemocněním, kdy tělo není schopno přijímat stravu nebo absorbovat všechny živiny,“ popisuje Aleš Beránek. Nejlepší prevencí nachlazení je prý pravidelný pohyb, pestrá strava, nohy v teple a omezování stresu.
Podobně to vidí i doc. Jan Pánek z Ústavu analýzy potravin a výživy u Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Ten uvádí, že je nesmysl přikládat vitaminu C léčivé schopnosti.
„Je to vitamin, to znamená látka, která je pro organismus každého člověka nezbytně nutná, má specifickou biologickou funkci a neumíme si ho sami syntetizovat. To znamená, že zatímco lék užíváme při nemoci nebo preventivně, vitamin C v množstvích okolo 20 mg na den přijímat musíme, aby nedošlo ke vzniku kurdějí,“ říká doc. Pánek s tím, že vitamin C působí rovněž v organismu jako antioxidant. „To znamená, že jeho příjem pozitivně ovlivňuje antioxidační status organismu, což v důsledku může působit podpůrně při rozvoji a stimulaci obranyschopnosti organismu. Ale i v tomto případě je nesmysl mluvit o léčivých účincích,“ věří Pánek.
Slabý bojovník
Rozsáhlé souhrnné studie z roku 2017 z Finska skutečně ukázaly, že vitamin C nemá na prevenci nachlazení žádný efekt. V určitých případech však dokáže zkrátit průběh nemoci zhruba o osm procent – kdybyste měli stonat týden, mohl by vám tak ušetřit třináct hodin posmrkávání a pokašlávání. Účinky se ovšem projeví jen za předpokladu, že „céčko“ přijímáte pravidelně, nikoliv nárazově až ve chvíli, kdy pociťujete nemoc.
„Vitamin C tvoří první ochranu při setkání s infekcí. To však znamená, že jeho hladina musí být v těle dostatečná ještě před prvními projevy nemoci. Jestliže infekce v těle propukne, potom již pouhé doplnění kyseliny askorbové do těla nepřináší očekávaný výsledek – to jsou výsledky posledních studií,“ říká k tomu Ladislava Kankrlíková, nutriční terapeutka z Karlovarské ambulance výživy.
Sama rozhodně doporučuje přijímat vitamin C v přírodní podobě, je tak prý podpořen velmi důležitými látkami, jako je selen, zinek či vláknina. „Nesmím zapomenout ani na organické kyseliny, které zabíjejí virus a bakterie přímo na sliznici,“ dodává Ladislava Kankrlíková.
Galerie: Vitamíny v potravinách
Vitamin C v historii
Že vitamin C nechrání proti nachlazení, rozhodně neznamená, že by neměl jiné pozitivní účinky a nebyl potřebný pro správné fungování organismu. „Vitamin C má svou nezastupitelnou úlohu ve formě antioxidantu – živiny, která chemicky váže a neutralizuje účinky látek známých jako volné radikály na tkáň. Je životně důležitý pro růst a zdraví kostí, zubů, dásní, vazů a krevních cév. Vitamin C také hraje klíčovou roli při tvorbě kolagenu, hlavního stavebního proteinu v těle, a je proto nezbytný pro správné fungování všech vnitřních orgánů,“ popisuje expertka.
To na vlastní kůži pocítili v minulosti hlavně námořníci, kteří během plaveb trpěli extrémním nedostatkem „céčka“, a tudíž kurdějemi. Odhaduje se, že v letech 1500–1800 zemřely v této spojitosti dva miliony lidí. Změnil to až objev vědce Jamese Linda v roce 1747, který zjistil, že příznaky mizí po konzumaci pomerančů a citrónů. Podrobněji se tématu věnujeme v článku Říkali jim posměšně „citrónci“. Ovoce zachránilo námořníky před kurdějemi.
„Dnes již všeobecně známé účinky této látky začali objevovat námořníci, kteří při svých několikaměsíčních cestách po mořích trpěli kurdějemi. To je onemocnění způsobené naprostým nedostatkem kyseliny askorbové. Projevovalo se oteklými, krvácejícími dásněmi, uvolněnými zuby, krvácením pod kůží, zpomaleným hojením ran a v mnoha případech došlo až k úmrtí. V 18. století již britští námořníci měli ve svých zásobách citrónovou a pomerančovou šťávu jako prevenci proti popsaným nemocem,“ uvádí k tomu Ladislava Kankrlíková.
Galerie: Vitamin C v českém ovoci
Od 19. století pak prý většina lékařů – i v zemích Rakouska-Uherska – doporučovala konzumaci čerstvého ovoce a zeleniny pro posílení imunity. „Ty měly dodat tělu tehdy ještě neznámou látku, jež pomáhá s předcházením infekčním onemocněním,“ dodává expertka s tím, že vitamin C, jako chemická sloučenina, je známý až od roku 1933.
Posedlost držitele Nobelovky
Největší podíl na vybudování mýtu kolem vitaminu C měl nicméně vědec Linus Pauling, jehož názory mnozí považovali za bernou minci. Byl totiž světové uznávaným chemikem a držitelem hned dvou Nobelových cen – za chemii a mír. Ke zkoumání vitaminu C, který se měl stát jeho celoživotní obsesí, se přitom dostal úplnou náhodou. Během jednoho rozhovoru pro média v roce 1960 zmínil, že by si přál žít ještě dalších pětadvacet let, aby mohl vidět další úžasné vědecké objevy.
Na to mu přišel dopis od jednoho diváka, který mu v zájmu dlouhověkosti doporučil příjem tří tisíc miligramů vitaminu C denně. Vědec to vyzkoušel a došel k názoru, že se opravdu cítí o mnoho lépe. Časem tak dokonce zvýšil příjem na osmnáct tisíc miligramů za den a vydal publikaci, ve které podobné dávky doporučoval veřejnosti. Vitamin C měl podle něj schopnost léčit všechno – nachlazení, chřipku, AIDS, poruchy sítnice i rakovinu.
Vzhledem k vědcovu renomé je pochopitelné, že mu lidé věřili a začali houfně nakupovat potravinové doplňky. Například oregonské noviny v únoru 1971 napsaly: „Místní obchodníci uvádějí, že se prodej vitaminu C desetinásobně zvýšil poté, co byla poprvé publikována kniha doktora Paulinga. Farmaceuté dodávají, že lide kupují nejen více vitaminu, ale také žádají mnohem vyšší dávky.“ I když byly zázračné účinky vitaminu C později jinými experty vyvráceny, Linus Pauling až do smrti trval na své pravdě. A jeho názory dosud ovlivňují veřejné mínění.
Moc vitaminu C? Hrozí průjem a křeče
Paulingem propagovaný vysoký přísun „céčka“ přitom rozhodně doporučovaný není, i když vážné poškození zdraví nehrozí. Národní zdravotní služba Velké Británie například upozorňuje, že při překročení limitů přichází průjem a křeče.
„Denní doporučená dávka vitaminu C pro muže je 90 mg za den, pro ženu by se mělo množství pohybovat kolem 75 mg. Maximální tolerovaná dávka tohoto vitaminu za den se udává ve výši 2000 mg. Každé tělo udržuje svou maximální hladinu vitaminu C. Větší množství je regulováno a přebytek vylučován močí. Při dlouhodobých velmi vysokých dávkách může hypervitaminóza vitaminu C způsobit průjem, nevolnost a křeče. Rizikový stav je to také pro lidi s vysokou hladinou železa, protože se v těle následně tvoří velké množství nežádoucích radikálů. U pacientů s onemocněním ledvin může vysoká hladina kyseliny askorbové způsobit tvorbu ledvinových kamenů,“ varuje Ladislava Kankrlíková.
Nutriční terapeut Aleš Beránek k tomu dodává, že kdysi byly nemoci projevem nedostatku. Dnes je problémem prý spíš nadbytek. „Ať již stravy, stresu, škodlivého prostředí a podobně. Proto bych tělu nedopřával ani umělou suplementaci vitaminů, když to není potřeba,“ nabádá odborník.
Odborná spolupráce:
Aleš Beránek, DiS.
Nutriční terapeut, vystudoval na Vyšší odborné škole zdravotnické v Plzni. Dnes vede soukromou praxi, spolupracoval i na projektech při vytváření speciální stravy pro sportovce.
Ladislava Kankrlíková
Registrovaný nutriční terapeut, působí v Karlovarské ambulanci výživy. Zaměřuje se nejen na dospělé, ale i dětské klienty.
Doc. Ing. Jan Pánek, CSc.
Odborník v oboru chemie a analýza potravin. Působí na Ústavu analýzy potravin a výživy (dříve Ústav chemie a analýzy potravin) VŠCHT Praha, řešitel a spoluřešitel několika rozvojových projektů.
ČLÁNKY DO MAILU