Před cca dvaadvaceti lety jsem v posilovně dostal radu od zkušenějších, jak pokračovat ve cvičení i při těžkých virózách. Doporučili mi zvednout denní dávku céčka až na 15 gramů. Poslechl jsem je a výsledek se dostavil - po dvou dnech jsem byl schopen přijít a "lámat" železo v posilovně (kromě toho jsem vykonával velmi těžkou fyzickou práci). Od té doby nedám na kyselinu askorbovou dopustit a většinu takovýchto nachlazení řěším kombinací kyseliny askorbové a sody bicarbony - askorban sodný tolik nepřekyseluje žaludek.
O propagaci céčka profesorem Linusem Paulingem jsem se dozvěděl až poměrně nedávno - před šesti-sedmi lety. Od té doby jsem zvedl dávky céčka při těžkých virózách až na nějakých 50 gramů/den a z 95% tato jednoduchá "léčba" zabere - bez předražených preparátů , které nabourávají ledviny, játra a popřípadě se usazují v organismu.
Samozřejmě je zde problém , který vysoké dávky céčka způsobují - průjem. Proto je dávkování nutné uzpůsobit na celodenní příjem tohoto množství. Pozitivum na tom celém je ten fakt, že kyselina askorbová se nikde v těle neusazuje a odchází ven v moči nebo stolici - aniž by nějak zatěžovala či "nabourávala" jakýkoliv výše zmiňovaný orgán lidského těla. Slovo léčba jsem záměrně dal do úvozovek, protože se o léčbu v pravém slova smyslu nejedná - kyselina askorbová ve vyšších či vysokých dávkách pomáhá nastartovat organismu autoimunitní systém a ten si pak za podpory (byť syntetického) vitamínu C s problémem umí sám poradit.
A na závěr:
"Před dvěma lety jsem četl názor nějakého polovzdělaného pisálka, který se snažil pana profesora Paulinga dehonestovat a v závěru článku napsal, že stejně mu jeho "posedlost" vitamínem C nepomohla, protože zemřel na rakovinu prostaty. Jenom nějak pozapomněl napsat, že zemřel v 94 letech....
Tak si říkám, že to do těch devadesáti klidně risknu...!!!"