Jí syrovou stravu. „Mám víc energie než dřív,“ říká vitarián

Z běžné stravy ubral nejprve maso, kterého kdysi coby aktivní sportovec jedl prý opravdu hodně. Po několika letech vegetariánství se stal – jak říká – „95% vitariánem“. Konzumuje tedy převážně tzv. živé, tepelně neupravené potraviny.

„Díky vitariánské stravě jsem si i vyřešil řadu zdravotních problémů,“ popisuje Jaromír Stopka. Sportu se věnuje nadále, ale dnes mu před tréninkem stačí ovoce nebo raw tyčinka (raw food, z angl. syrové jídlo).

Autor: Bára Miško

Jaromír Stopka zkusil vitariánství – a už u něj zůstal

„Dokonce mám mnohem více energie, mrštnosti a vytrvalosti,“ říká muž, který vitariánské tyčinky dokonce začal vyrábět.

Kdo přišel na nápad začít vyrábět tyčinky?

Já jsem si tyčinky už nějakou dobu předtím vyráběl pro svou vlastní potřebu. Protože se hodně věnuji sportu, přišlo mi praktické mít něco takového s sebou na hory nebo na trénink. Spolu s kamarádem jsme si řekli, že místo zelné polívky v hospůdce na vrcholu hory si prostě dáme tyčinku. Hlavně tedy já, protože jsem už asi dva roky z 95 % vitarián a nehodlám na tom prozatím nic měnit. Protože nám i přátelům tyčinky chutnaly, rozhodli jsme se, že je začneme vyrábět pod značkou Živan pro všechny. Je to pár měsíců, co se zrodily první produkty, i když početí firmy proběhlo samozřejmě dřív. A shodou okolností se ve stejnou dobu narodil také můj syn Odolen.

To je pěkný příběh. Živan, Odolen… Ta jména zní podobě, mají takový slovanský nádech.

Ano, mám rád historii, filozofii a zajímají mě dějiny Slovanů. Ve své podstatě jsem pohan. Jméno Odolen se mi zalíbilo a zjistil jsem, že má, jako spousta jiných jmen, zajímavé kořeny v historii. Inspiroval mě rytíř Odolen ze Střížovic, který bojoval po boku Vladislava II. při tažení Fridricha Barbarossy do severní Itálie. Jméno znamená „ten, který je odolný, nepodlehl a zvítězil“.

Jaká byla vaše cesta k vitariánství? Stravuje se tak celá vaše rodina?

Stravuji se tak pouze já. Na základě svých zkušeností jsem usoudil, že je to pro mě přirozená a velmi zdravá cesta. Když jsem onemocněl a nemohl do sebe dostat žádné jídlo, odšťavňoval jsem si ovoce a zeleninu podle vzoru Dr. Normana Walkera. Hodně jsem si toho načetl a rozhodl se to vyzkoušet i prakticky. Využil jsem situace, kdy jsem nezvládal běžnou stravu a kupodivu mi ani po třech dnech jídlo, na které jsem byl dosud zvyklý, nechybělo. Od té doby jsem už u vitariánství zůstal.

Mám rád převážně čerstvé ovoce, ale nebráním se i jiným živým potravinám. Zcela výjimečně si uvařím jáhly nebo quinou, ale to je právě těch 5 % mého jídelníčku. Kromě ovoce občas jím zeleninu, ořechy a semena, někdy si v létě něco naklíčím. Protože jsem dost časově vytížený, velmi mě na tom všem těší ten fakt, že si nemusím nic složitě vařit ani připravovat. Ovšem vždycky tomu tak nebylo. Kdysi jsem vařil rád…

Byla to velká změna oproti vašemu původnímu životnímu stylu?

Samozřejmě, že ano. Kdysi jsem jedl hodně masa, měl jsem vyšší přísun proteinů. Vždycky jsem rád sportoval, jsem opravdu zvyklý trénovat třeba pětkrát týdně. Ale všechno se mění a nic nezůstává stejné. Není možné, aby se člověku za pár let nezměnily názory.

Autor: Bára Miško

„Tělo, které není zatížené trávením, je rozhodně zdravější a má prostor k větším výkonům a jiné práci,“ tvrdí sportovec

Zatímco dříve jsem chodil často do posilovny a jedl hodně masa, dnes je ze mě vitarián, žiju úplně jiným životním stylem a do posilovny bych už nešel. A rozhodně to není proto, že bych kvůli ovocné stravě neměl dostatek energie a nemohl posilovat. Sportu se v plné míře, pokud čas dovolí, věnuji nadále, a dokonce mám mnohem více energie, mrštnosti a vytrvalosti. Díky vitariánské stravě jsem si i vyřešil řadu zdravotních problémů.

Jaké zdravotní problémy to byly?

V prvé řadě jsem si vyléčil chronický zánět v levém rameni, který se mi často vracel. Kvůli silné bolesti a nepohyblivosti jsem nemohl normálně fungovat, a dokonce mi tam lékaři i vpichovali kortikoidy. Musím říct, že za dva měsíce živé stravy byl problém pryč. Dále jsem se zbavil ekzému, zubního kamene a mám pravidelnou stolici. Na začátku šla váha rychle dolů a shodil jsem asi třináct kilo, poté se vše stabilizovalo a držím se na stále stejné váze. Cítím se opravdu líp a mám dostatek energie. Věřím tomu, že tělo je schopné se uzdravit samo, a pokud mu nejsou dodávány určité látky, funguje ve zcela jiném režimu a začne si je vyrábět samo. Tělo, které není zatížené trávením, je rozhodně zdravější a má prostor k větším výkonům a jiné práci. Pro mě je opravdu přirozenější zakousnout se do jablka než si namazat chleba s máslem.

Zmínil jste, že jste kdysi jedl hodně maso, co si myslíte o vegetariánství?

Já jsem stejně už přibližně posledních pět let byl vegetarián. Usoudil jsem, že se nechci podílet na zabíjení zvířat, protože to není nezbytné. Máme na výběr. Kdybychom žili v jiné době a měli bychom nedostatek potravy, bylo by to přirozené. Ale my nežijeme u eskymáků, kteří nemají jinou možnost než si nachytat ryby či něco ulovit. Člověk v jiném prostředí má k dispozici plno zralých plodů a já soudím, že jsme ve své podstatě plodožravci a maso vůbec nepotřebujeme… Takže když jdu na trénink, stačí mi ovoce nebo tyčinka. Ostatně naše tyčinky distribuujeme i do sportovních center.

Autor: Bára Miško

Chodí do hor, jezdí na kole, běhá… A na Hromnice se chodí koupat do řeky. Jaromír Stopka vyrábí raw tyčinky a plánuje i další produkty pro sportovce.

Asi nebylo jednoduché začít ve dvou lidech vyrábět tyčinky ve velkém…

Jednoduché to nebylo, ale nás ta práce naplňuje. V současné době rozšiřujeme nabídku, chceme přidat do tyčinek i konopný protein, a připravujeme další produkty pro sportovce. Kromě zdravých výživ a sportovních center zásobujeme některé kavárničky, a dokonce i školní bistro a univerzitu.

Tak to jistě máte co dělat. Zbývá čas na rodinu a koníčky? Kterým sportům se vlastně věnujete? 

Určitě ano. Sportem já žiju, a bylo to tak vždy. Býval jsem vojákem z povolání a miluju gymnastiku. S kamarádem se ve staré sokolovně věnujeme silové gymnastice, posilování, cvičení na kruzích a hrazdě, jinak třeba jezdíme dračí lodě a podobně. Chodím rád na hory, jezdím na kole, běhám… Jsem zvyklý trénovat několikrát do týdne a docela mě mrzí, že už na to nemám tolik času. A na Hromnice, na moje narozeniny, se tradičně se skupinou přátel chodíme koupat do řeky. Je to skvělý zážitek.

Máte nějaké své motto? Co plány do budoucna?

Nechci být otrok práce a chci si splnit sny. Rád bych třeba podíval na Bajkal nebo do Mongolska. A své motto si pamatuji ještě ze střední školy, ale už nevím, kdo to řekl: Co se děje na těle, děje se i na duši.