Pokud platí, že jíme i očima, živá, tedy syrová strava je opulentní hostinou. Díky čerstvým barvám jídlo přímo září. Pro jedlíka řízků a svíčkových se šesti je ale asi představa života o „zelí a zrní“ hrůzostrašná a příznivce syrové stravy považuje za praštěné mrkví.
Anna Hýžová pořádá kurzy živé stravy
„Nejčastější reakce zněla, že budu nemocná, že si ublížím. Nikomu jsem nevysvětlovala, že se takto chci uzdravit. Protože normální je přece jít k doktorovi a jíst prášky, ne?“ popisuje své vitariánské začátky Anna Hýžová. „Reakce lidí jsem přestala řešit a ony se postupně změnily. Moje recepty ostatním chutnaly a sami začali zařazovat hodně syrové stravy do svého jídelníčku. Začala jsem potkávat lidi, které toto stravování zajímalo.“ Časem pro tento zájem založila Školu živé stravy, v níž pořádá kurzy, a před nedávnem vydala stejnojmennou knížku s řadou receptů. Receptů? Vaří vůbec ten, kdo jí syrovou stravu?
Kolik času vám zabere příprava jídla? Je to náročnější než běžná strava, nebo spíš naopak?
Příprava jídla je „fofr“. Ráno si vezmu jablko a jdu. Zeleninový talíř nebo salát je otázkou dejme tomu patnácti minut. Nádobí jen opláchnu, nesmývám žádnou mastnotu. Není to náročnější. Pokud dělám nějaký dort, nebo třeba pizzu, tak vím, že si večer potřebuji namočit semínka, nebo ořechy, nebo dva dny před tím naklíčit. Ale svíčková se taky nakládá 2–3 dny předem. Určitě je to rychlejší, odpadá čas vaření, pečení.
Je tedy tahle jednoduchost obvyklým důvodem, proč se člověk dá na vitariánství?
Důvody mohou být různé. Někomu přijde vitariánství jako jednoduchá cesta bez složitého vyváření, dlouhého pobývání v kuchyni a mytí spousty nádobí. Vidím to sama, když maminka tráví celé dopoledne v kuchyni, já si pak pět minut před tím, než nalije rodině polévku, udělám jídlo a usednu ke stolu s nimi.
Pokud člověk řeší vážné zdravotní problémy, většinou se mu vitariánství nějakým způsobem „připlete“ do cesty. Enzymy v nevařené stravě zůstávají živé a pomáhají tělu v regeneraci. Minerály a vitamíny v nezměněné podobě pomáhají se stavem překyselení organismu, výživě a očistě. Někdo má jako první důvody etické. Ale i když člověk začíná s vitariánstvím ze zdravotních důvodů, dojde také k etice.
Jaké jsou hlavní zásady?
Je to jednoduchá přirozená strava v původní podobě. Pokud se však i zde budu přecpávat, jíst jen proto, že mám chutě, pak ani tato strava nebude tělu nijak prospívat. I zde se dělí strava na sacharidy a bílkoviny a je dobře je vzájemně nekombinovat. Neboť ať jsou sacharidy a bílkoviny dodávány v syrovém či vařeném stavu, musí tělo vytvářet na jejich trávení rozdílné trávící šťávy. Pokud jídlo vzájemně kombinujeme, trávící šťávy se neutralizují a tím se trávení zpomaluje a znesnadňuje. Ve svém receptáři mám ještě recepty na různě kombinované potraviny. Ale sama jsem postupně zjistila, že není možné se takto stravovat stále, že to velmi zatěžuje můj organismus. Takže již tvořím recepty bez složitých kombinací.
Může s vitariánstvím začít kdokoli kdykoli? Existují nějaká omezení?
Zrovna tak jako každý jiný než „klasický“ stravovací směr je vitariánství „cesta změny“. Člověk se setká s něčím novým, a pokud zjistí, že mu to vyhovuje, tak se tím směrem vydá. Zjistí například, že se zlepšuje jeho zdravotní stav nebo se mu utváří pěkná postava, má více energie a vyšší výkon, méně času tráví na nákupech a v kuchyni a může jej využít jiným způsobem. A tak už se většinou nechce vracet, je to krok zpátky. A kdo by chtěl ve svém vývoji kráčet zpátky?
S vitariánstvím může začít každý. Jen by měl vědět, proč to dělá. Ale to je ve všem. Pokud člověk dělá něco, aniž ví proč, tak to nefunguje. A u stravování by měl získat aspoň základní informace o směru, kterým se chce vydat. Pokud se bezhlavě pustí do změny, může si ublížit.
Mělo by se na tento způsob stravování přecházet postupně? Nechat tělo přivyknout?
Borůvkový koláč ze syrových surovin
Pokud nejde o akutní zdravotní problém, který lze řešit právě syrovou stravou, je lepší začít pomalu. Velmi dobré je začít v období června. Je teplo a člověk si rád dá zeleninový salát či ovoce. V létě většinou jíme lehčí jídla, není chuť na nějaké těžké masité jídlo. Já jsem takto začínala a celé léto jsem nepociťovala potřebu jíst vařené jídlo. Pamatuji se, že jsem si na konci srpna uvařila několikrát jáhly a brambory, a pak jsem najednou vařit přestala, aniž jsem to uvědomila. Prostě jsem na vařené jídlo již neměla chuť, ani jsem nepociťovala potřebu teplého jídla.
Zažila jsem např. víkend u vegetariánů, kde měla řada lidí – „masožroutů“ po dvou dnech vegetariánské stravy pořádné zažívací potíže…
Pamatuji se na první týden svého vitariánství. Začala jsem v úterý a v pátek jsem už nemohla salát ani mrkev vidět. Ptala jsem se sama sebe: Proč to děláš? Ale řešila jsem těžké zdravotní problémy, takže jsem měla silnou motivaci. A pomohla mi velká podpora mého muže a také jedna věta, kterou jsem si přečetla: Kristus odešel na čtyřicet dní do pouště, aby došel k poznání, které potom předal svým učedníkům. Tohle pro mě bylo natolik silné, že jsem se rozhodla: odejít pomyslně do pouště – jíst jen syrovou stravu – a dojít k poznání. Došla jsem k němu po třiceti dnech. Poznala jsem, že když člověk žije srdcem, tak všechno zvládne. Vím, zní to velmi jednoduše.
Přečtěte si: Prospívá vegetariánství zdraví?
Budou to tři roky, co jím jen syrovou stravu. Moje rodina má syrovou zeleninu a ovoce velmi ráda, i moje „dobroty“, které vytvářím. Ale jedí maso, muž vaří spíše čínskou kuchyni. Klasická jídla se u nás nevaří už dlouho, to opravdu jen výjimečně.
Konzultovala jste svůj jídelníček alespoň z počátku s někým, zkušeným vitariánem nebo třeba svým lékařem?
Nekonzultovala jsem jídelníček s nikým. Studovala jsem Institut alternativních studií v Olomouci, kde jsem se setkala s makrobiotikou a Dášou Lužnou. Ta mi pomáhala v tom směru, které potraviny jsou „živé“, např. které jsou pouze fermentovány a lze je zařadit do „živé stravy“. Velmi mě oslovila Ajurvéda. Studovala jsem a dodnes studuji výživové směry různých národů. Také se zajímám o byliny, o různé léčitelské směry, hodně mě inspiruje ruské lidové léčitelství. Zajímají mě výživové směry v minulosti, zajímám se o přístup šamanů k přírodě a také ke stravování. Můj muž má zkušenosti s dlouhodobými hladovkami a půsty. Takže on byl a je stále průvodcem na mé cestě. Velmi mně také pomáhala moje „guru“ (každý máme své učitele) Iva, která má velké zkušenosti v oblasti Ajurvédy a ukázala mi cestu jak v oblasti potravin (koření atd.), tak i v duchovních směrech. S dalšími vitariány jsem se začala poznávat, až když jsem již delší dobu jedla syrovou stravu.
Jak tělo reaguje po přechodu na syrovou stravu?
Recepty z knížky Škola živé stravy
Záleží na tom, jak dlouho se člověk stravuje klasickou stravou. Čím je to déle, tím je to náročnější. Ale ono je opravdu důležité vědět, proč to dělám. Celé to je o změně starých zvyků. O tom je život. Když chceme kráčet kupředu, lze to jen za předpokladu, že dokážeme měnit staré a vnášet do života nové. To je velmi těžké. Protože staré máme „osahané“ a i když se nám v tom často nelíbí, máme to zažité a je to pohodlné. Pokud však máme jasné vnitřní rozhodnutí pro změnu (dáme na vnitřní vedení), tak tělo reaguje velmi krátce a dobře. Já osobně jsem měla problém týden. Nebyl to však problém fyzický, ale psychický. Byl to týden ujasňování si svého cíle, a jestli mohu skutečně tento směr přijmout jako svou Cestu. Neproběhla žádná dramatická reakce mého těla, bylo mi naopak fyzicky dobře.
Jaký názor na vitariánství mají lékaři nebo odborníci na výživu? Mluví se např. o nedostatku vitamínu B12, který se nachází v potravinách živočišného původu.
Příjem vitamínu B12 v jiném než klasickém výživovém směru je hodně diskutovaný. Samozřejmě mě zajímalo, zda mám možnost jej získat ze stravy s vyloučením živočišných produktů. Mám však pocit, že jde především o to diskutovat nad jiným výživovým směrem, než nad tím, co je nebo není pro člověka prospěšné. K čemu mi bude plný talíř vitamínu B12, když mi nepřinese do života nic živého, jen enzymaticky a výživově mrtvou hmotu.
Ale např. sladkovodní řasa chlorella obsahuje vitamín B12. A protože má schopnost vyčistit střevo a má probiotické účinky, umožňuje i vstřebání tohoto vitamínu. Příroda opravdu ví, co dělá a proč to dělá. Jinak pokud jíme bio zeleninu (nejlépe z vlastní zahrádky), není třeba ji čistit. Na jejím povrchu žijí různé mikroorganismy, které umožní přísun tohoto vitamínu. Je dobré sbírat divoké byliny i s kořeny. Tyto byliny jsou několikrát vydatnější v obsahu živin a chlorofylu, přičemž na nich sídlí mnoho mikroorganismů syntetizujících vitamín B12. Jedná se hlavně o kořenové a přízemní části.
Nejenom vitariánství, ale i jiné směry ve výživě se odvolávají na „počátky lidských věků“. Přitom se vzájemně liší (např. nyní populární paleodieta či vegetariánství).
Vždycky jde o změnu. Člověk najednou pocítí, že je třeba něco v životě udělat, změnit. Může to být cokoliv, tedy i vitariánství. Jde o to vystoupit z davu. Aby člověk mohl vnímat sám sebe jako bytost stvořenou k úspěšnému, radostnému a láskyplnému životu. Když tu odvahu v sobě najdeme, jsme odměněni. U vitariánství se pročistí tělo a člověk se najednou setkává s novými pocity a prožitky. Začne věci vnímat a přijímat jiným pohledem. Začne více cítit proudění energií, více vnímá své tělo i jeho potřeby, dokáže mu naslouchat. Vnímá více hlasy přírody. Je to změna, jiný způsob života.
Mluvíte o genetickém naprogramování pro syrovou stravu, ale nejsme už dávno „přeprogramovaní“?
Tím, že se člověk navrátí k přírodní stravě – tedy tak, jak ji vytvořila příroda – v nezměněném stavu, začne cítit více cítit sounáležitost s přírodou. Začne se více vciťovat do minulosti a ví, že člověk opravdu takto „kdysi“ žil. Některé věci se nedají vysvětlit, člověk je prostě ví.
Jinak již došlo právě vlivem změny ve stravování i ke změně našich orgánů, které se již „přeprogramovaly“, bohužel ke zdraví to lidem nepřidalo. Zvětšená slinivka a žaludek určitě velkým přínosem nejsou.
Nemyslíte, že zájem o zdravé jídlo nebo styl života vůbec může někdy sklouznout až do jistého fanatismu, posedlosti (což moc zdravé nebude)?
To může být u všeho, nejen u stravovacích směrů. Myslím si, že fanatismus vzniká tehdy, když člověk chce nějakou změnu, stane se jejím teoretickým zastáncem, ale sám není schopen tuto změnu udělat. Tak ji vyžaduje po jiných. A schovává se za pravdu. Ale za tu se schovat nelze. Jde o sebeprosazení – ego si řádí ve své velikosti. Zdravé to určitě není, může to ublížit, ale především „nositeli“.
Postupně jste vyřazovala z jídelníčku tavené sýry, mléčné výrobky včetně tvrdých sýrů a jogurtů, veškeré živočišné bílkoviny a tuky. Co vám na nich vadí?
Abych se uzdravila, vyřadila jsem ze svého jídelníčku všechny živočišné produkty. To je důležité, protože zatěžují organismus. Člověk, který se zajímá o to, co vlastně jí, má dnes možnost zjistit, co a jak se vyrábí. Tak např. k výrobě 1 kg sýra“ cihly“ je třeba cca 13 litrů mléka. To je obrovská koncentrace tuku, kterou přijímáme. A co je problém, že nám chybí pohyb ke zpracování takového množství tuku. Takže se usazuje v našem těle a časem způsobuje vážné problémy (u žen může jít např. o různé druhy myomů). V době svého vzniku byly jogurty určitě dobrou a přínosnou potravinou. Jogurtové kultury byly přírodní a živé. Tehdy byly dostupné pouze bohatým vrstvám. Později je chtěli i ostatní. Výroba byla poměrně zdlouhavá, a tak se s rozvojem obchodu pro urychlení začala používat i „neživá“ chemie.
Mrkvové karbanátky podle vitariánské kuchařky
Stále se hovoří o nutnosti mléčných produktů pro příjem vápníku. Doporučuji knihu Čínská studie. Jsou zde vědecky doložené studie o působení živočišných tuků a bílkovin na zdraví člověka. O působení mléčných produktů na náš organismus.
Mám vlastní zkušenost. Mléko jsem sice neměla ráda, ale chutnaly mi jogurty. Každé ráno jsem snídala selský jogurt s vlastním ovocem. Moje zdraví se nelepšilo, naopak, bylo mi čím dál hůř. Byla jsem zahleněná a trpěla dalšími problémy. Jogurty jsem tedy přestala jíst a za čtvrt roku bylo po problémech. Když jsem toto doporučila dalším lidem, jejich problémy také vymizely.
Ve věcech správné výživy se málokdo dokáže shodnout, doporučení se každou chvíli mění. Přitom jde (tedy v lepším případě) o lidi vzdělané, se znalostmi oboru. Právě o prospěšnosti mléka a mléčných výrobků jsme řadou odborníků přesvědčováni.
Osobně to celé vnímám jako lobby mléčného průmyslu, zrovna tak jako masný průmysl či farmaceutický průmysl.
To, že se lidé nedokáží shodnout, je podle mě způsobeno právě tou vzdělaností, hlava zde vítězí nad srdcem. Vezměme si Ajurvédu, čínskou medicínu nebo Šamanství. Všechny tyto směry vycházely z poznání a především respektování přírodních zákonů. Metodou pokusu a omylu poznaly účinky rostlin a zkušenosti se předávaly z generace na generaci. Jejich cílem bylo využít nabídky přírody, ale nezneužít.
Jenže postupně se lidé začali od těchto přírodních zákonů odklánět. Místo cesty srdce se zde zapojila hlava. Vše se začalo zkoumat a strkat do krabiček. A najednou je toho tolik, že možná už ani nevíme, proč to tak všechno je. Ale už to tak je, tak si to nějak obhájit musíme. A tak si každý obhajuje to své.
Pokud by někoho lákala syrová strava, na jaké praktické potíže může narazit? Obejde se bez zásob z vlastní zahrady, dá se takto vůbec stravovat ve městě?
Dnes je problém s kvalitním pěstováním potravin, to víme. Ale pokud člověk opravdu chce, vždycky si cestičku najde. Je spousta lidí, kteří mají nadbytek vlastní produkce a rádi ji prodají. Jsou u nás také již farmy, které pěstují potraviny opravdu ekologicky. Ale je lepší si na tu farmu zajet a podívat se, jak hospodaří.
Jsou vhodné suroviny u nás běžně dostupné? Jak je to v zimě?
Myslím si, že jsou už docela dostupné. Pokud máme možnost nějakého dobrého uskladnění, je možné si udělat zásobu podzimní zeleniny. Pokud ne, pak je možné si jezdit k blízkým farmářům. Ale i já některou zeleninu nakoupím v obchodě, protože už nám zásoby na zimu došly.
Je ale zajímavé, že se lidé hodně zajímají, jakou já jím zeleninu a ovoce a kde to nakupuji. A že je to plné chemie a sušené plody plné plísní atd. Ale jaké oni jedí maso? Co je v salámech a paštikách? Různé sladkosti, umělé tuky atd. A když to všechno dávno uvařené, plné chemie ještě znovu povaří, jak to tělo zatíží.
Je vitariánství dražší, levnější, nebo cenově srovnatelné s běžným způsobem stravování?
Je to úhel pohledu, mění se totiž obsah „nákupního košíku“. Pokud člověk běžně se stravující nakupuje kvalitní potraviny, tak to možná vyjde nastejno. I když při syrovém stravování člověk sní daleko méně potravin, než když se vaří, což vidím v rodině.
Co by nemělo chybět v kuchyňském vybavení vitariána?
Měl by mít dobrou kvalitní vodu. Vlastní studna či studánka by byla skvělá, ale když to není možné, tak určitě nějaký filtr na vodu. Pak kvalitní odšťavňovač. Mlýnek (nejlépe ruční) na mouku, na semínka. Pokud si chce sušit různé placky, tak sušičku na 35 °C. Mixer na různé koktejly, či ořechová, semínková nebo obilná mléka.
Máte představu, kolik lidí u nás se živí syrovou stravou? Setkala jste se s tím, že by někdo „odpadl“, vrátil se k u nás běžné formě stravování?
Škola živé stravy – recepty sladké i pikantní
Nemám představu. Je to individuální směr. Na mé kurzy „Školy živé stravy“ jezdí lidé, kteří se stravují běžně, ale mají zájem se svým zdravím něco udělat.
Znám lidi, kteří se vrátili k původnímu stravování, ale všichni říkají, jak jim bylo dobře, když jedli syrovou stravu. Ale vrátili se ke „starému“ způsobu stravování většinou z pohodlnosti. Pro mě je pohodlnější vzít si jablko, ale pro ně bylo jednodušší dát si to, co jedla celá rodina. Ale většinou tito lidé zařazují do svého života „syrová období“ a není pro ně problém vyžít se syrovou stravou.
Máte vy někdy pocit, že jste o něco ochuzená? Nebo chuť na řízek?
Pokud by tomu tak bylo, tak by to nebyla Cesta. Když jsem u stolu s rodinou nebo s přáteli a oni mají např. ten řízek, tak jim popřeji dobrou chuť, mám radost, že jim chutná a mám radost ze svého jídla. Pokud sedí člověk nad svým talířem, ať již mluví o vegetariánství, veganství či vitariánství či jakémkoliv stravovacím směru s pocitem, že mu něco chybí, že se něčeho dobrého vzdává, tak by si ten řízek měl znovu na svůj talíř dát a s chutí a bez výčitek jej sníst. Pak bude jeho tělo i duše spokojena.
Život bychom si měli v jeho plné kráse, naplnit jej tím, čím opravdu chceme. Jak říká jedno tibetské přísloví: Člověk má být zdravý, bohatý a šťastný. A tak buďme.
ČLÁNKY DO MAILU