Osobně se nedomnívám, že člověk je všežravec - to je jen klišé, které nás učili ve škole (podobně jako "jezte mléčné výrobky, jezte maso, jezte bílkoviny"). Dokud jsem byl všežravec, nestačil jsem ve svých padesáti letech běhat po doktorech.
Na konzumaci masa nemáme enzymy, proto ta spousta jedovaté kyseliny močové, která nám zanáší těla a sedimentuje v kloubech (bolely mne, bolely, dnes - když už maso nejím - už mne konečně nebolí). Maso zahnívá v našem dlouhém střevě (určeném na ovoce a zeleninu), proto jsme celosvětově na 1. místě v rakovině tohoto orgánu. Bílkoviny z masa naše tělo neumí využít, jsou naopak těžkou zátěží (po masitém obědě máte chuť jít se vesele proběhnout, nebo spíše padnete na půl hodiny na gauč?); tělo musí tyto tepelně znehodnocené bílkoviny velmi pracně rozkládat na aminokyseliny, což je energeticky velmi náročné a nese to s sebou velký podíl toxických odpadů, které sedimentují v těle (proto má jen výjimečné procento lidí správnou tělesnou hmotnost).
Když Vám coby všežravci, pane Jiří, nabídnu jablko a králíka (samozřejmě obojí v syrovém, živém stavu), co si vyberete...? Víte, ono jíst maso neznamená jen sednout k talíři s pečení (mimochodem, která musí být hojně okořeněná, jinak by ta mrtvá hmota neměla ani chuť); být masožravcem znamená toho tvora ulovit, roztrhat, sníst - tak, jak to přirozeně dělají ti skuteční masožravci v přírodě. Takového člověka jsem však ještě neviděl... asi toho my lidé s masožravci mnoho společného fakt nemáme.
Jindra