... asi je třeba rozlišovat různě náročné zombíky. Když se někdo sedře na kost, aby mohl předstírat, že patří do vyšší kasty, pak je to jeho volba. Mne spíše zajímá ta skupina zombie, která má nároky střízlivé, a přeci je zachycena ve vleku povinností a nedostatku času. Jenže právě míra těch nároků je relativní, proto se diskutující sotva někdy shodnou. Mně osobně přijde smutný, že mít dítě často znamená přijít o práci, po návratu z mateřské je dotyčná hodnocena personalisty jako osoba se zmlíkovatělým mozkem anebo jako nevhodný uchazeč, protože děti jsou přeci pořád nemocné. Podle mně by měli mít lidi šanci skloubit práci a rodinný život podle svých potřeb. Jenže vždycky se najdou lidi, kteří sebevíce promyšlený systém začnou zneužívat (a tím se vracíme oklikou k vrchu tohoto komentáře, to budou pravděpodobně ty druhy zombie, které chtějí za každou cenu co nejvíc peněz a nikolik rovnováhu mezi jednotlivými oblastmi života). Když někomu řeknu, že bych klidně brala o pár tisíc méně výměnou za redukci přesčasů, kouká na mne jako na blázna. Lidi si neumí přepočítat člověkohodiny na peníze a to, že padají na hubu, berou jako standard.