... asi je třeba rozlišovat různě náročné zombíky. Když se někdo sedře na kost, aby mohl předstírat, že patří do vyšší kasty, pak je to jeho volba. Mne spíše zajímá ta skupina zombie, která má nároky střízlivé, a přeci je zachycena ve vleku povinností a nedostatku času. Jenže právě míra těch nároků je relativní, proto se diskutující sotva někdy shodnou. Mně osobně přijde smutný, že mít dítě často znamená přijít o práci, po návratu z mateřské je dotyčná hodnocena personalisty jako osoba se zmlíkovatělým mozkem anebo jako nevhodný uchazeč, protože děti jsou přeci pořád nemocné. Podle mně by měli mít lidi šanci skloubit práci a rodinný život podle svých potřeb. Jenže vždycky se najdou lidi, kteří sebevíce promyšlený systém začnou zneužívat (a tím se vracíme oklikou k vrchu tohoto komentáře, to budou pravděpodobně ty druhy zombie, které chtějí za každou cenu co nejvíc peněz a nikolik rovnováhu mezi jednotlivými oblastmi života). Když někomu řeknu, že bych klidně brala o pár tisíc méně výměnou za redukci přesčasů, kouká na mne jako na blázna. Lidi si neumí přepočítat člověkohodiny na peníze a to, že padají na hubu, berou jako standard.
U nás to někdy někde funguje dobře, ale bohužel ne zdaleka všude. Znám např. německou firmu s filiálkami v Čechách, kde matkám s dětmi vyházejí vstříc co to jde. Sponzorují blízké školky, bez problémů poskytují zkrácené úvazky a klouzavou dobu. Na pozicích kde to jde povolují home office. Neznám bohužel ani jednu českou firmu, která by se chovala podobně. Máte pravdu v drtivé většině to nefunguje, ale jsou příklady, které ukazují, že to jde když se chce.
tsd
Problém je v tom, že si nevyrovíte přes kopírák zaměstnance.
Ono totiž tam, kde to funguje, se trochu jinak pracuje. Každý zaměstnanec projde drezůrou, a na své pozici pak dělají všichni všechno úpně stejně, takže se klidně na jedné židli může střídat Anička s Máničkou na poloviční úvazek a nikdo si nevšimne, že tam sedí pokaždé někdo jiný.
U nás si každý dělá všechno po svém, takže v okamžiku, kdy místo Aničky nastoupí Mánička, nikdo neví, co vlastně Anička před ní rozdělala a buďto zůstanou úkoly Aničky nedodělany, nebo je Mánička dělá znovu.
To na jednu stranu vede k tomu, že jsou čeké týmy ve světě velmi dobře hodnoceny, protože každý člen týmu si zvolí styl práce, který mu vyhovuje a jako celek je tým velmi výkonný, ale na druhou stranu jsou jednotliví lidé v týmu velmi obtížně zastupitelní, což právě znemožňuje zkrácené úvazky.