Paruky plné vší, mytí vlasů jednou měsíčně. Císařovna Sisi používala šampon z alpy a třiceti vajec

Víte, jak se to říká: Dlouhé vlasy, krátký rozum. Anebo že by to bylo naopak?  Hlava a péče o ni, to je vcelku zásadní téma, protože hlava byla odedávna symbolem moudrosti a inteligence. A co všechno na ní lidé nosili v rámci módy, nad tím leckdy zůstal rozum stát.

Kulturní, magický a rituální význam

Na úpravu vlasů dbaly už přírodní národy. Napříč časem se nosily různé copánky, dredy, vpletené přírodniny a drobné kůstky ve vlasech, ozdoby, u mnoha kmenů bylo běžné i tetování pokožky hlavy. To vše mělo i svůj rituální a magický význam. Aby držel účes, používala se často hlína a tuk, jimiž se krotily nepoddajné vlasy. V pozdějších dobách pak zase hrálo roli, zda mají lidé zakrytou hlavu nějakou pokrývkou, anebo ne.

Pánové nosili čepice, klobouky, jarmulky, turbany, to vše určovalo příslušnost k určitému náboženství nebo společenské vrstvě. U žen bylo zase rozhodující, zda je svobodná, anebo vdaná. A to se dalo poznat právě podle toho, zda měla rozpuštěné vlasy a v nich třeba i zapletené květiny, anebo jestli měla vlasy přísně spletené do drdolu a přikryté šátkem či schované pod čepcem.

Přečtěte si také:

Prvním pacientům s alopecií znovu rostou vlasy. Díky léku na revma

Ve starověku lázně, čistota a přirozenost

Ve starověku bylo běžné holit si všechny chloupky na těle včetně vlasů. To bylo znakem čistoty a krásy, zároveň se velmi dbalo na hygienu. Takže například Egypťané byli bez vlasů, ale nosili paruky, které jim chránily hlavy před prudkým sluncem. 

Některé účesy mužů představoval krátký sestřih vlasů namaštěných tukem, aby byly poddajnější a dobře držely, zároveň vrstva tuku též představovala určitou ochranu před sluncem. Urozenější muži měli vlasy více nakadeřené, anebo některé prameny splývaly jako delší copánky, ale většinou šlo o různé zdobené paruky. Paruky se totiž pojily s výše postavenými lidmi. Mladé dívky si pak vlasy zaplétaly do dlouhého copu.

Ve starověkém Řecku se zase pro změnu paruky nenosily a nechávala se vyniknout přirozená krása dlouhých vlasů, a to nejen u žen, ale i u mužů. Hřebeny se tehdy používaly kostěné nebo želvovinové, případně dřevěné. Lazebníci pečlivě upravovali vlasy i vousy, protože ve starověku se velice dbalo na čistotu a hygienu, používaly se různé byliny, mýdla, masti a vonné oleje. Ženy ve starověkém Řecku a Římě nosily vysoko vyčesané vlasy ozdobené různými šperky, síťkami a čelenkami. Třeba pomáda na vlasy se vyráběla ze skopového oleje a bukového popela, dovážela se z Galie a říkalo se jí „sapo“.

Přečtěte si také:

Padají vám vlasy? Může za to nejen genetika, ale i stres a nedostatek minerálů

Krátké vlasy znakem potupy

Ve středověku to bylo ale s hygienou daleko horší. U mužů bylo běžné mít dlouhé vlasy i vousy, muži ve službách náboženství byli pečlivě stříháni či vyholováni. Kolem 13. století si muži začali vlasy kadeřit, bylo to typické například i pro různé umělce a trubadúry. Ve 14. století to pak byl pážecí účes, který se nosil až do období baroka. 

Autoportrét Albrechta Dürera z roku 1488

Autor: Wikimedia Commons, podle licence: Public Domain

Typický pánský účes můžeme vidět třeba na autoportrétu Albrechta Dürera z roku 1488, na němž má krásné dlouhé světlé vlnité vlasy. U žen se vždy preferovaly upravené dlouhé vlasy zdobené perlovými čelenkami, brokátovými síťkami a podobně, nosily ale také různé zdobené čepce, samozřejmě na základě urozenosti, postavení a majetku.

Jen zcela výjimečně se objevovaly ženy s krátkými vlasy či pážecím účesem. Jednou z nich byla milenka Přemysla Otakara II. jménem Anežka s Kuenringu, která si díky krátkému sestřihu ze svých zrzavých vlasů vysloužila přezdívku „palceřík“. Byla ale nesmírně půvabná a s ohledem na to, že manželce mladého krále bylo skoro padesát, se dalo předpokládat, že si král najde mladou milenku. Královna ale tuto svou dvorní dámu měla ráda a vše byla údajně věc dohody. Krátkovlasá Anežka porodila tři nebo čtyři děti.

Co se týká krátkých vlasů u žen, stříhání a holení vlasů bylo v mnoha zemích napříč časem spíše a jedině trestem. Vyskytuje se už v Chammurapiho zákoníku. Ostříhané nebo oholené vlasy mívali otroci, padlé ženy a potrestané prostitutky, tulačky nebo vězni koncentračních táborů za druhé světové války. Také však děti v sirotčincích nebo klášterech, aby se zamezilo rozmnožování a přenosu vší. Marie Terezie při snaze vymýtit prostituci trestala tyto ženy tak, že jim byly potupně ostříhány vlasy, pomazány smolou a nešťastnice byly poslány do vyhnanství.

Drbátka na vlasy plné havěti

Doba baroka pak přinesla množství napudrovaných paruk a vysokých účesů, v nichž se jen držely nečistoty a vši. Ženy ve vlasech nosily kde co, hlavně na francouzském dvoře byly módou vysoké účesy plné netradičních ozdob a podivuhodných klobouků. K těm samozřejmě náležela drbátka, kterými se lidé mohli na svých hlavách plných havěti poškrábat.

Z roku 1715 pochází příručka pro Mravné a správné jednání, o mládeže cvičení a vychování, kde se například píše: Co náleží zachovati strany vlasů? Aby je každé ráno česal a čistil tak, aby zproštěné byly všeho neřádu…

Přečtěte si také:

Vše o vašich vších: léčba petrolejem je nebezpečná a stříhání není nutné

Jak často? Stačilo jednou za měsíc

Velmi pečlivou a pokrokovou péči představovala rakouská císařovna Sisi, která měla extrémně dlouhé a husté vlasy, na něž nedala dopustit. Jejich mytí bylo opravdovým rituálem, který probíhal v pátek jednou až dvakrát do měsíce. Tehdy i to bylo poměrně časté mytí vlasů, lidé si tak často vlasy nemyli. Ještě na počátku 20. století stačilo mýt suché a normální vlasy jednou měsíčně, hodně se mastící pak častěji, tedy i vícekrát do měsíce. Později, například v době socialismu, bylo běžné mýt si vlasy nejdříve jednou za týden.

Jsem otrokyní svých vlasů! říkávala císařovna Sisi neboli Alžběta Amálie Evženie, případně Alžběta Bavorská. Vlasy si oděna do vodotěsného pláště dlouhého až na zem nechala umývat asi třiceti žloutky smíchanými s francovkou. Tento speciální šampon se nanášel na vlasy štětcem a nechával se uschnout a působit asi hodinu. Poté se vlasy umyly, opláchly odvarem z vlašských ořechů a na závěr pak ještě růžovou vodou. 

Pak se vlasy sušily nahřátými mušelínovými šátky. Každodenní česání a rozplétání vlasů prováděly komorné v rukavicích a vlasy nesly k císařovnině posteli jako vlečku, která se musela šetrně rozprostřít na polštáře.

Galerie: Ze života císařovny Sisi

• 
• 
• 

Dalších 19 fotografií

Péče o vlasy před sto lety

Ještě na počátku 20. století se radilo umývat si vlasy jádrovým mýdlem, v případě problematických vlasů, které se hodně mastily, nebo když se na hlavě vyskytovaly kvasinky a plísně, použít se mohlo i mýdlo sírové. Teprve později se k mytí vlasů používal třeba kopřivový nebo žloutkový šampon.

Vlasy se barvily přírodními barvivy, známá byla už i henna, která se k nám dovážela, na zesvětlení vlasů se používal heřmánek nebo účinky slunečních paprsků, na ztmavení odvar či tinktura ze skořápek vlašských ořechů nebo z dubové kůry. K úplnému odbarvení a razantnímu zesvětlení vlasů se ženy nebály používat peroxid. A aby se vlasy přirozeně vlnily, používaly se kadeřnické kovové kleště, které se vždy nahřály. Muselo se to ale s nimi umět, aby se vlasy úplně nespálily. To vše ještě před vynálezem elektrické kulmy.

Na závěr recept na vlasovou pomádu: 40 g přehřátého morku hovězí kosti, 20 g kakaového másla, 3 g resedového oleje (z rostliny Reseda luteola neboli Rýt barvířský). Všechno se rozehřeje a důkladně smíchá dohromady.